(16.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Opakuji tedy, že můžeme radu odvolávat pouze na základě skutečností takto nových, anebo eventuálně skutečností, o kterých jsme případně neměli informace z minulosti.
Jaké je postavení členů rady a povinností jednotlivých členů rady? A prosím, odlišme od sebe základní dva instituty, kterým je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle § 7 platného zákona vykonávají členové rady své funkce osobně, nesmějí přijímat žádné pokyny a instrukce, nesmějí zastávat zákonem vymezené funkce v oblasti sdělovacích prostředků. Členové rady také nesmějí zastávat funkce v politických stranách a hnutích a vystupovat v jejich prospěch.
A teď tedy prosím základní otázka, kdy mohou být buď členové rady, anebo Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odvolána. A zdůrazňuji prosím, abychom si povšimli dvou odlišných postupů, které v tomto případě zcela jednoznačně platí a vycházejí z platného zákona.
Podle § 6 odst. 3 může být rada jako celek - zdůrazňuji jako celek - odvolána předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny - cituji - neplní-li rada opakovaně závažným způsobem povinnosti uvedené v § 5 a 6 odst. 1 a 2 zákona, anebo pokud Poslanecká sněmovna opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu. Podle § 7 odst. 7 může Poslanecká sněmovna oproti tomu navrhnout předsedovi vlády odvolání jednotlivých členů rady, a to z důvodů, když nevykonávají řádně svoji funkci, když nesplňují podmínky pro výkon funkce a dopustí-li se některý z nich jednání, kterým zpochybňuje svoji nestrannost, nezávislost nebo nestrannost rady jako celku. A opět prosím, abychom si uvědomili odlišnost důvodů, pro které můžeme buď odvolávat jednotlivé členy rady, nebo radu jako celek. Proč to zdůrazňuji, uvedu následně.
Již v minulosti jsem prezentoval svůj osobní názor, že členství v radě nesmí znamenat, a doufám také, že neznamená, povinnost člena rady rezignovat na svůj vlastní názor, na právo svůj názor veřejně prezentovat. Podle mého hlubokého přesvědčení prezentace osobního názoru - a odkazuji se teď na ironické poznámky ministra kultury na adresu jednoho z členů rady - prezentace občanského postoje nemůže a nesmí být trestána odvoláním z funkce. A právě zde je třeba si uvědomit ten druhý rámec, ve kterém se pohybujeme, a to je ustanovení článku 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Myslím si, že z tohoto ustanovení Listiny základních práv a svobod jednoznačně také vyplývá oprávnění každého člena rady říkat svobodně své názory, o kterých je bytostně přesvědčen. A chceme-li trestat za prezentaci osobních názorů o svobodě a demokracii, potom si položme otázku, nakolik je tento postoj v souladu s tímto ustanovením Listiny základních práv a svobod.
Já jsem zde ve svém vystoupení zdůrazňoval odlišnost možných postupů při postihu rady a respektive jednotlivých členů rady. Nyní sdělím, proč doporučuji Poslanecké sněmovně a jejím členům být opravdu precizní v nadcházejícím hlasování.
Podle § 10 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání se na členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vztahují mimo jiné také ustanovení zákoníku práce. A proč to připomínám? Naše rozhodnutí by tedy mělo být činěno s absolutním důrazem na právní čistotu, na soulad s příslušnými ustanoveními platného zákona. Proč tedy opět toto připomínám? Je to proto, že odvolání člena rady nebo rady jako celku, které nebude provedeno v souladu se zákonem a se zákonem stanovenými důvody pro odvolání, po tomto rozhodnutí může následovat soudní žaloba, pracovněprávní spor nebo pracovněprávní spory, rozhodnutí soudu a možný soudní výrok o neplatnosti takového aktu se všemi právními důsledky, které z toho vyplývají - nárok na ušlý plat, odškodné apod. A já to připomínám proto, že velmi často se v této sněmovně hovoří o osobní odpovědnosti politiků nebo radních, a budu velmi zvědav, pokud soud v případné žalobě a soudním sporu uzná odvolání rady provedené jako v nesouladu se zákonem, přizná žalující straně nárok na ušlý plat, odškodné a podobné věci, kdo z těch kolegyň a kolegů, kteří pro takovéto nezákonné rozhodnutí zvednou ruku, se bude podílet na náhradě těchto ušlých platů a odškodného.
Tolik prosím k té první části mého vystoupení. Nyní mi dovolte, abych reagoval. na průběh projednávání tohoto bodu v několika stručných tezích.
První teze. Rozhodování o odvolávání rady a členů rady Poslaneckou sněmovnou, ať si to připouštíme nebo ne, má charakter soudu. Má charakter soudu, ve kterém vystupují žalobci nebo žalobce v podobě pana ministra kultury Dostála, resp. navrhovatelů této mimořádné schůze. A předpokládám, že každého soudu by se měl účastnit také žalovaný. Soudcem je samozřejmě Poslanecká sněmovna jako celek. Myslím si, že má-li být někdo souzen, potom by mu měl být dán prostor pro jeho vysvětlení, pro jeho vlastní obhajobu, neboť i staré římské pravidlo říká audiatur et altera pars, tedy nechť je slyšena i druhá strana. A považuji za velmi nekorektní přístup vládní části Poslanecké sněmovny, že svým hlasováním zabránila - zdůrazňuji zabránila - tomu, aby byla slyšena i druhá strana, aby jsou-li tady členy Poslanecké sněmovny napadáni a osočováni z různých věcí jednotliví členové rady, aby se ti mohli na tomto plénu, když jsou souzeni, vlastními slovy hájit. Považuji to za velmi nekorektní a myslím si, že jestliže předseda poslaneckého klubu ODS zde hovořil o veřejné popravě, a já zde připomínám charakter našeho jednání jako soudu, potom bez možnosti slyšení obžalovaných je to soud spíše charakteru polního.
Druhá poznámka. V souvislosti se svoláním této mimořádné schůze jsem si kladl řadu otázek. Otázka základní byla, co se stalo tak naléhavého, že skupina poslankyň a poslanců se rozhodla doslova a do písmene ze dne na den svolat mimořádné jednání Poslanecké sněmovny s jediným bodem "odvolání členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání". Opravdu si kladu otázku a navazuji zde na vystoupení předsedy našeho poslaneckého klubu, proč najednou takový spěch, proč takový spěch i za cenu pohrdání základními principy fungování Poslanecké sněmovny podle jednacího řádu, kdy nebyla dodržena pětidenní lhůta, ve které bychom měli být informováni o svolání mimořádné schůze. A velmi mě bude zajímat další přístup pana předsedy Poslanecké sněmovny Zaorálka při žádosti o svolání případných dalších mimořádných schůzí, zda v těchto případech, kdy nepůjde o jeho osobní zájem, bude svolávat tyto mimořádné schůze doslova a do písmene ze dne na den. Opravdu mě to bude zajímat. (Potlesk zprava.)
Skutečně v souvislosti se svoláním této mimořádné schůze si kladu otázku, co se chce stihnout nebo čemu se má zabránit takovým spěchem. Udělala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a její členové v poslední době něco tak zásadního, něco tak špatného, o čem jsme dosud neměli informace, že musíme okamžitě jednat? A přiznám se, že jsem velmi pečlivě poslouchal slova navrhovatele tohoto bodu, a v jeho vystoupení nezazněl ani jeden, ani jeden jediný argument, který by odůvodňoval tak mimořádný spěch té části Poslanecké sněmovny, která patří k této vládě. Vyvraťte mi prosím mé tvrzení, pane ministře, jestli jste uvedl něco nového, zásadního, co by odůvodňovalo tak mimořádný spěch.
A pokud máme výhrady k činnosti rady za uplynulý rok, za tu část roku 2003, potom si kladu otázku, proč nevolíme standardní postup, který by Poslanecká sněmovna v této věci měla volit. Proč neprojednáváme její výroční zprávu, proč na základě kritických připomínek ke kvalitě obsahu výroční zprávy nenavrhne někdo znovuvypracování této zprávy a eventuálně odvolání této rady? Proč se například návrhem na odvolání, když nechceme postupovat tímto způsobem, nezabývají příslušné orgány Poslanecké sněmovny - stálá komise pro sdělovací prostředky, kulturní a školský výbor?
***