(16.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Tady se ukázalo, že je nejen dobrým advokátem, ale i slušným posunovačem, protože posunul myšlenky, které byly vyřčeny mnou, a proto znovu chci sdělit některé poznámky. Budou v zásadě dvě.
První je - kdyby náhodou Česká republika uspěla v nějaké arbitráži vůči jinému státu a ten jiný stát řekl, že to plnit nebude, že ho to nezajímá, a nevedl by nikoho k odpovědnosti, vydával by svědectví sám o sobě, a potom rozumím, že my svádíme zápas o to, abychom to, co jsme vyhráli, také získali. Odpovědný přístup k ochraně národních zájmů českého státu je poskytnout veškerou sílu na to, abychom uspěli ve sporu, ale je-li spor pravomocně rozhodnut, tak je autorita státu také respektována tím, že náš stát rozhodnutí respektuje a také plní.
Proto upozorňuji ještě jednou, že tady jsou tři rozhodnutí arbitráže, a to se tady mistrně neustále dává do jednoho pytle, jako by šlo o rozhodnutí jedno jediné. Ve dvou pravomocných rozhodnutích - jak Miloš Zeman ve svém dopise poukazuje, jsou na internetu od 25. září 2001 - je řečeno, že Česká republika je vinna, že jsme porušili smlouvu, kterou jsme dobrovolně podepsali, smlouvu o vzájemné podpoře a ochraně investic.
Tento spor, který dnes je ještě napadán u soudu ve Stockholmu, se netýká onoho základního provinění, ale pouze náhrady škody. Byl bych rád, kdybychom to rozdělovali. Nejde zkrátka o jeden spor, jde o dva spory a jeden má za následek ještě náhradu škody.
Já si myslím, že když bylo pravomocně konstatováno, že Česká republika porušila pravidla, je třeba to uznat a udělat všechno pro to, aby tomu tak nadále nebylo. To je moje dlouhodobá námitka vůči Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, protože v poslední debatě pan předseda Muchka, když tady mluvil, říkal, že rada se na to dívá bezradně. Poukazoval na právní řád České republiky, ale minimálně měla rada dostatek času navrhnout řešení, aby se věci mohly řešit. Rada svojí pasivitou, minimálně pasivitou - já si tedy myslím, že i aktivitou, ale minimálně svojí pasivitou způsobila stav, který tu je. Myslím si, že mediální komise v minulém volebním období v tom sehrála velkou roli, a jak říkám, s Ivanem Langerem, který statečně dělal advokáta jedné straně mnoho let.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi. Hovořit bude pan poslanec Petr Pleva a připraví se paní poslankyně Hana Marvanová. Předtím se ovšem s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, je obtížné mluvit o vině, dokud existují opravné prostředky. To za prvé.
Je to prostě tak, že když padne gól - doufám, že stihneme naše zasedání do doby, kdy proběhne zápas s Rakouskem, a když popravu něčeho, tak popravu rakouského fotbalového týmu, a ne rady - tak o tom, že je gól, nerozhoduje to, jestli přejde míč za čáru plným objemem, ale to, jestli sudí pískne, že je gól. Počkejme, až sudí pískne, že je gól. Zatím je zbytečné o tom hovořit tím tónem, jak o tom hovoří pan ministr zahraničních věcí.
Druhá poznámka, resp. už třetí - jestli by nám mohl říci pan ministr financí - ale on tady není - jaký byl obsah jednání mezi CME a Ministerstvem financí. Proběhly zprávy v tisku o tom, že taková jednání se konala. Bylo by dobré, když máme posoudit celou problematiku v její šíři, kdyby nám Ministerstvo financí sdělilo, jaká byla podstata jednání.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, že nepřečerpal čas určený pro faktickou poznámku. Hovořit bude pan poslanec Petr Pleva a připraví se paní poslankyně Hana Marvanová.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, zpočátku bych chtěl reagovat krátce na vystoupení pana ministra Svobody. Z logiky toho, co říkal, by také vyplývalo, že viníkem je Ministerstvo zahraničních věcí, které minimálně svojí pasivitou, tím, že neupozorňovalo na nesoulad právních předpisů České republiky s přijatými zahraničními smlouvami, případně nějakého správního konání orgánů České republiky se zahraničními smlouvami - protože pokud se nemýlím, tak zahraniční smlouvy má v gesci Ministerstvo zahraničních věcí - tak minimálně tím, že neupozorňovalo na tento nesoulad, je pasivním viníkem prohrané arbitráže. Takto asi vypadá logika pana ministra Svobody.
Neustále se zde skloňuje arbitráž, a přitom nám zase někteří lidé říkají, že vlastně tady vůbec nejde o arbitráž, že rada není navržena k odvolání kvůli arbitráži. Je řečeno, že vlastně už je pravomocné rozhodnutí, ale na druhé straně je podán Českou republikou opravný prostředek ke stockholmskému soudu, který má zpochybnit rozhodnutí této arbitráže, byť uznávám, že z procesních důvodů, ale procesními pochybeními mohlo dojít k tomu, že i věcně je arbitráž pochybena.
Já bych si teď dovolil odcitovat několik pasáží ze záporného stanoviska arbitra dr. Hándla proti předpojatému nálezu rozhodčího soudu. Prosím o pozornost, protože se domnívám, že většina z vás, kolegové, tento nález nečetla, a je to opravdu zajímavé čtení. Možná také doloží to, že naše šance u stockholmského soudu - pokud si samozřejmě sami nepodřízneme tu větev, na které sedíme - není nulová. Cituji: "V nálezu oba arbitři znovu jednostranně přijímají veškerá stanoviska stěžovatele a zamítají jakýkoliv argument odpůrce. Dá se velmi těžko uvěřit, že by veškeré argumenty odpůrce byly tak slabé, že by je bylo možno odmítnout bez uvedení přesvědčivých důvodů pro odmítnutí. Stejné stanovisko obou arbitrů lze vidět při jejich hodnocení svědeckých výpovědí. V nálezu se nenajde jediný negativní údaj při hodnocení svědků stěžovatele, ale není tomu tak u svědků odpůrce." Myslím, že první citace je velice výstižná.
Když se bavíme o tom, o čem tady také mluvil pan ministr Svoboda, to znamená o druhé fázi, to znamená o finančním odškodnění za zmařenou investici, věc se má takto. Zase cituji pana dr. Hándla: "Není sporu o tom, že počáteční investici, to je počáteční kapitálový příspěvek k základnímu kapitálu ČNTS, provedl CEDC. Celkovou investici CEDC lze zjistit z dohody o převodu vlastnictví CEDC na CME Media Enterprises, datované 28. července 1994, ve výši 264 mil. Kč." Pokud umím dobře počítat, tak 264 mil. Kč a 10 miliard je velký rozdíl.
Je ale zcela zřejmé, že v tomto sporu vůbec nejde o arbitráž, v tomto sporu vůbec nejde o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Je to pouze zástupný problém. Jde samozřejmě o dvě věci - jednak o to, aby vládní koalice zjistila, zda má skutečně 101 poslanců, nebo je nemá, a dále jde o to, aby se vládní koalici podařilo, potom co se jí podařilo ovládnout Českou televizi, ovládnout také další, soukromou televizi.
***