(17.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Tedy, pane ministře, dovoluji si vám vzkázat prostřednictvím pana předsedy: jestliže máte výhrady k tomu, jak postupují členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a říkáte zde dokonce a ve svém usnesení navrhujete, že právě proto, že opakovaně a závažným způsobem porušují jim stanovené povinnosti, žádám vás o odpověď, zda stejně zásadový budete v případě, který se týká vašeho resortu a který je obdobou toho, co zde projednáváme.
Myslím, že nemá smysl rozebírat to, co zde zaznělo z úst paní poslankyně Marvanové, protože dostatečné vyjádření k tomu dal pan poslanec Petr Nečas. Jen mě trápí jedna věc - to vyviňování se z jakékoli zodpovědnosti každého z řečníků, kteří kdysi s tímto případem měli něco společného. Já, přestože jsem nebyla v Poslanecké sněmovně v těch letech, nepřijímala jsem a nepodílela jsem se na tvorbě těchto zákonů a nehlasovala jsem o nich, svou zodpovědnost cítím. Já vím, že jsem součástí instituce, která nese na svých bedrech - a je mi úplně jedno, jestli jsem její součástí byla před pěti lety, před osmi nebo před deseti lety, ale jsem nyní součástí této instituce, přejímám její závazky z minulosti a cítím svou zodpovědnost za všechno, co špatného vykonala a co mohlo přispět k tomu, že nyní je Česká republika v zahraničí souzena. Mimo jiné i to mělo být předmětem návrhu, který jsem zde vznesla, návrhu na vytvoření vyšetřovací komise, návrhu, který měl být projednáván předtím, než bychom přistoupili k odvolání rady, právě proto, že by se zjistilo, do jaké míry se na celé věci podílí nekvalitní mediální legislativa, do jaké míry se na ní podílí např. rada, do jaké míry ostatní aktéři, do jaké míry vláda tím, že nečinila v době trvání arbitráže to, co činit měla. Toto vy jste bohužel zamítli a přistoupili jste k tomu nejjednoduššímu: najdeme viníka, setneme mu hlavu a tím zůstaneme čistí. Takto jednoduché - a teď se obracím na televizní obrazovky - to, vážení občané České republiky, není a nepřipusťte, aby vám někdo takový obraz vnucoval. (Potlesk poslanců ODS.)
Dovolím si říci jen větu na závěr a budu opět citovat z arbitrážní zprávy pana dr. Jaroslava Hándla. On zde říká zajímavou větu, která se přesně vztahuje na naši situaci. Ta věta zní takto: "Omyly a chyby v soudním rozhodnutí byly způsobeny hlavně tím, že dva arbitři se, jak se zdá, nejprve dohodli na konečném výroku, jak je vyjádřen v nálezu, a teprve potom hledali argumenty ve prospěch stěžovatele. Základem jejich rozhodnutí bylo, jakož i jejich jediným cílem, odsoudit Českou republiku a tito dva arbitři přizpůsobili veškeré své závěry tomuto cíli. To je jeden z důvodů, proč jsou jejich rozhodnutí ve velké míře špatná. Nedopusťme, abychom postupovali stejným způsobem.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní místopředsedkyni Němcové. Pořadí vystupujících: zpravodaj dostane slovo ihned, pak s faktickou poznámkou poslanci a ministři Pavel Dostál a Cyril Svoboda.
Poslanec Jaromír Talíř: Dovoluji si využít tohoto práva. Děkuji za slovo, pane předsedající. Chci reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně Němcové, protože ona opět poukazovala na zájmy České republiky, které vyplývají z toho, abychom nezaplatili příslušnou pokutu. Myslím, že to je zájmem České republiky, ta dopadne na nás na všechny. Ale chci se zeptat: není zájmem České republiky odstranit příčinu, proč jsme tu pokutu dostali? Mně se zdá, že vystupováním ODS a poukazováním na důsledky se bráníme odstranění příčiny, proč tato pokuta vznikla.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Takže faktické poznámky v pořadí Pavel Dostál, Cyril Svoboda, Ivan Langer. Stopky mám v ruce, pane ministře.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedo, já zde už poněkolikáté vystupuji jako kancelář na nápravu oblíbených omylů paní místopředsedkyně Němcové.
Tak za prvé, neprohráli jsme jednu arbitráž, prohráli jsme dvě arbitráže. Bylo to tady několikrát řečeno, paní Němcová to nevzala na vědomí.
Za druhé paní Němcová nevzala na vědomí, že zde sedí předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako její zplnomocněný zástupce, který zde nám samozřejmě bude muset říci svůj názor a říci názor rady na náš postup. Od roku 1996, co jsem ve sněmovně, se odvolávaly asi dvě rady - televizní a jednou i ta velká. Vždycky tady byli pouze předsedové, nikdy tady neseděli členové rady.
Za třetí jsem, paní místopředsedkyně, a prosím, aby to bylo vyřízeno paní místopředsedkyni, neřekl slovo "úplatně" ve svém projevu.
Pokud se týká Ministerstva kultury a Ústavního soudu, to tady nebudeme rozebírat, jen paní Němcová prostě neví, že kolektivní správci nemají právo na zisk.
Ale nyní to nejdůležitější v mé technické poznámce. Paní místopředsedkyně zde argumentovala menšinovým stanoviskem pana Hándla. Dovolte, abych vám přečetl z veřejných zdrojů zprávu: "Praha, 20. března 2003. Při včerejším zasedání švédského odvolacího soudu, který projednává námitky České republiky proti částečnému rozhodnutí arbitrážního tribunálu ve sporu CME a ČR, došlo k zásadnímu obratu. Jaroslav Hándl, původní arbitr jmenovaný Českou republikou, který měl jako arbitr v celém sporu být nezávislý na stranách, byl podle své vlastní včerejší výpovědi v arbitrážním řízení podjatý. Hándl mezi jiným při včerejším zasedání soudu -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Je mi líto, ale dvě minuty. Dokončete větu.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál - nejprve tvrdil, že předložil všechny materiály, které měl k dispozici a které měly souviset s řízením. V průběhu slyšení však byli zástupci České republiky nuceni uznat, že Hándl nejméně 13 písemných důkazů zatajil, což je jednoznačně v rozporu s arbitrážními pravidly. Hándl zvýhodnil jednu stranu sporu na úkor strany druhé."
Tolik faktická poznámka. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře Dostále. Hovořit bude pan ministr Cyril Svoboda. I jemu poběží spravedlivě čas, jako všem, kteří vystupují s přednostním právem proti přednostnímu právu jiných. I jako poslanec má právo na dvě minuty.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Pane místopředsedo, můžete stopky zapnout, já se do toho limitu trefím.
Toto je rozsudek, o kterém mluvíme. Ten rozsudek se jasně opírá o pravomocné rozhodnutí v bývalých arbitrážích, těch dvou, o kterých jsme mluvili. A jeden mýtus je potřeba zbořit. Jestliže jeden ze soudců i v České republice má tzv. votum separatum, má jiný názor než zbytek senátu, může votum separatum sdělit, ale na rozhodnutí to nemění vůbec nic.
Přestaňte říkat lidem tuto lež, že i kdyby ten názor byl relevantní a měl ratio, je-li rozhodnutí soudu, tak se toto rozhodnutí soudu respektuje. Platí to u Ústavního soudu a u všech soudů v republice. Prosím, nemaťme lidi, že to, že někdo má jiný názor, znamená, že soud nerozhodl pravomocně. Rozhodl pravomocně a tento rozsudek se opírá o dva pravomocné rozsudky arbitrážních soudů. To je potřeba lidem sdělit a tady to je, kdyby to chtěl někdo vidět. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Cyrilovi Svobodovi. Pan Ivan Langer s faktickou poznámkou, místopředseda sněmovny.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Tři faktické poznámky. Nejprve k vystoupení pana ministra Svobody. V logice jeho vystoupení potom platí: i Mnichovská dohoda byla dohoda, a proto ji musíme respektovat. (Rozruch v sále.)
Za druhé. Vystoupení, které zde prezentoval ministr kultury Pavel Dostál, je tiskovou zprávou, kterou vydal kdo, pane ministře? CME, nebo oficiální instituce České republiky?
A za třetí. Vystoupení pana zpravodaje, které znělo "je třeba odstranit příčinu, proč jsme museli zaplatit pokutu", je přesně přiznáním toho, před čím jsme varovali: že odvolání rady znamená přiznání viny ze strany České republiky a jasnou prohru a snížení šance u odvolacího soudu ve Švédsku.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní mám… Dobře, takže s faktickou opět pan ministr Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Pane místopředsedo, původně jsem nechtěl vystupovat, ale považuji za nehoráznost, za nehoráznost spojení mé argumentace s Mnichovskou dohodou. Já bych také mohl říkat, že podsouvání důkazů je, jako bychom legitimizovali rozhodování soudů v 50. letech. To sem vůbec nepatří. Mluvíme o jedné kauze, o jejím výsledku, mluvíme o rozsudku demokratických orgánů a jakékoli souvislosti s Mnichovskou dohodou kategoricky odmítám.
***