(16.40 hodin)
(pokračuje Kupčová)
Věřím, že tato ústavní komise bude současnou ústavu a případné požadované změny projednávat velmi důkladně a jistě přímou volbu prezidenta nepomine. Sama pokládám za nevhodné, aby tento návrh zákona, který již byl v listopadu zamítnut a nezměnil se, aby se stal jakýmsi podkladem pro jednání této ústavní komise. Myslím si, že předkladatelé budou mít šanci buď sami, nebo prostřednictvím svých zástupců v této ústavní komisi svoje návrhy, svoji představu o přímé volbě prezidenta prosazovat. Jistě tomu nikdo nebude bránit a budou tam jistě i jiné návrhy.
Návrh zákona, který se stane již sněmovním tiskem, podléhá určitým procedurám, lhůtám, které jsou stanoveny v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Ústavní komise bude mít daleko větší časový prostor, aby se žádoucími změnami ústavy zabývala. Já sama se domnívám, že by možná bylo nejlépe, kdyby předkladatelé stáhli svůj návrh zákona, ale k tomu zřejmě nedojde.
Přikláním se tedy k návrhu, který tady přednesl pan zpravodaj, a navrhuji, aby tento návrh zákona byl vrácen k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní místopředsedkyni Kupčové a podle § 67 nyní dávám slovo panu předsedovi klubu Kováčikovi. A s přednostním právem před řádně přihlášeným kolegou Zahradilem vystoupí ještě pan místopředseda vlády Pavel Rychetský.
Nyní tedy pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Paní a pánové, v obecné rozpravě mi nezbývá než konstatovat, že jsem velmi rád, že zrovna tato skupina navrhovatelů, tito lidé, kteří jsou pod tímto návrhem podepsáni, pravda, po dvanácti, téměř třinácti letech akceptovali, převzali, přijali názor komunistické strany z roku 1990, protože my jsme byli skutečně první, kteří navrhovali přímou volbu prezidenta.
Nicméně nacházíme se v období, kdy prezident České republiky již byl Parlamentem zvolen. Byl zvolen, byť po určitých peripetiích, které možná vyvolaly právě potřebu navrhovatelů, a již druhé skupiny navrhovatelů, předložit podobný návrh zákona. Je tedy před námi téměř pět let, budeme-li velmi objektivní, pak plné čtyři roky. Je nejen možno otázku přímé volby, ale i otázky s touto přímou volbou související, otázky změn kompetencí, otázky, které je třeba vyřešit v klidu, bez emocí, odborně, diskutovat ve všech pohledech, ve všech aspektech a posléze připravit takovou právní normu, takovou úpravu ústavy, která skutečně bude mít všechny nutné právní vazby, která zcela zapadne do ústavního pořádku a která nás posléze nebude nutit, abychom se po půlroce popadali za hlavu a říkali si: "Jé, my jsme tady ještě udělali chybu, to jsme nedomysleli, tady je problém, pojďme, musíme znovu ústavu otevřít a znovu s tím problémem něco dělat." Máme čtyři roky času, práce před sebou. Nechcete mi snad někdo tvrdit, že by došlo snad k nějaké havarijní situaci a museli jsme volit prezidenta třeba za půl roku nebo za rok Parlamentem znovu?
Je třeba diskutovat i volební systém, na jehož základě by došlo nebo bude docházet k oné případné přímé volbě prezidenta. Jestli bude jednokolový, jestli bude dvoukolový, jestli bude úplně jiný volební systém. Je třeba diskutovat postavení prezidenta nejen co do významu. Nutno zvládnout současný stav, kdy hlava státu podle naší ústavy je vybavena zejména základními pravomocemi, jako je jmenování a odvolávání vlády, rozpouštění Poslanecké sněmovny, jmenování soudců Ústavního soudu za souhlasu Senátu, jmenování členů Bankovní rady atd. atd. Změní-li se ten základ, to znamená ten mandát, ta síla toho mandátu z nepřímé na přímou volbu, a tam si nemusíme vyprávět, že se změní, musí se změnit i postavení a kompetence jednotlivých ústavních institucí.
Zároveň ale je třeba, abychom poukázali a řešili také na případné právní důsledky a možnosti řešení v případě nesprávného rozhodnutí prezidenta, v případě neodpovědnosti za taková rozhodnutí, v případě, kdy prezident nebude schopen vykonávat svoji funkci, svoje pravomoci, svůj mandát, v případech, kdy třeba pravomoci prezidenta se přenášejí na jiné ústavní instituce. Z toho, co tady bylo řečeno, a nejen mnou, ale i předřečníky, souhrnně vyplývá nezbytná nutnost diskuse o prezidentských pravomocích, nezbytná nutnost diskuse o způsobu přímé volby, nezbytná nutnost ale také případně o ekonomických dopadech, o zajištění rovných finančních a mediálních podmínek pro kandidáty na prezidentský post.
A v neposlední řadě spolu s kolegyní Kupčovou, spolu s panem zpravodajem a věřím tomu, i s dalšími, kteří v této rozpravě vystoupí, chci připomenout, že existuje dobrá vůle k tomu, aby komise Poslanecké sněmovny, ale také obdobná komise Senátu pro otázky Ústavy České republiky měla dostatečný prostor, klid a čas na svoji práci. Dohodli jsme se na tom, že tuto komisi ustavíme. Dohodli jsme se na tom, že ji obsadíme podle dle mého soudu velmi spravedlivého principu. Dohodli jsme se na tom tedy, že výsledkem práce této komise bude odpovídající konsensuální řešení ústavních změn. Chtěl bych proto poznamenat, že v této souvislosti návrh na vrácení k dopracování je tak trošičku mimo. Nechme pracovat ústavní komisi, nechme i předkladatelům tohoto zákona možnost, aby mohli interpretovat a prosazovat své názory v rámci této ústavní komise. Vezměme si ale za své, že si tuto komisi jako Poslanecká sněmovna pohlídáme dobře. Pohlídáme tak, aby včas dokázala výsledky své práce zhmotnit do podoby oněch příslušných změn ústavy, aby to nebylo jako vždycky - chceš-li nějaký problém zamést pod koberec, zřiď pro to komisi. Ale tady naopak chceme ten problém vyřešit, zřizujeme proto komisi a hlídejme, aby ta komise pracovala.
Proto si myslím, že je docela dobře, kdybychom jako Poslanecká sněmovna seznali, že tento návrh je v této chvíli docela i zbytečný, a dovoluji si v této chvíli navrhnout jeho zamítnutí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Kováčikovi. Teď je přihlášen řádně pan místopředseda vlády Pavel Rychetský, takže mu uděluji slovo. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, já myslím, že je dobře, že prosadit změny ústavy není lehké. Je to doprovázeno vždy diskusí, která v řadě případů se zabývá zásadními otázkami ústavního pořádku České republiky a jeho konceptu, a vítám skutečnost, že máme opakovaně možnost tuto diskusi na plénu Poslanecké sněmovny vést.
Musím říci, že když se ohlédnu zpět do roku 1992, kdy se tvořila dnešní Ústava České republiky, tak si vzpomínám na dobu, kdy Slovenská republika měla nejen svou ústavu, dokonce ústavu suverénního státu, nikoliv státu, který je členským státem federace, měla takzvanou deklaraci nezávislosti přijatou Slovenskou národní radou a bylo jasno, že Česká a Slovenská Federativní Republika má své dny spočítány. Svým způsobem je obdivuhodný výkon, že se podařilo na půdě České národní rady tehdy za podmínek jak časově, tak politicky velmi komplikovaných vůbec nějakou ústavu přijmout. A všichni víme, že se tak stalo díky tomu, že se sáhlo po ústavní listině Republiky československé z roku 1920, ústavní listině, kterou napsal během několika nocí pan doktor Rašín.
***