(17.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Právě kompatibilita jejich vzdělání se vzděláním lékařským je naprosto zásadním jevem nebo zásadní podmínkou pro transformaci našeho zdravotnictví a je zásadní podmínkou pro to, aby se naše zdravotnictví mohlo nazývat zdravotnictvím evropským.
Jak už bylo řečeno, bohužel v této oblasti, v této legislativní oblasti, zaostáváme a skutečně už jsme dostali onen dopis včasného varování, tj. upozornění, že zrovna tato oblast - a myslím, že pro nikoho to nezní příznivě - oblast zdravotnické legislativy zaostává a že je potřeba ten skluz nějakým způsobem dohnat.
Uvědomuji si celou komplikovanost oné materie, zvláště poté, když jsme museli projít projednáváním onoho předchozího zákona. Doufám, že Poslanecká sněmovna najde sílu k tomu, aby i tento návrh zákona úspěšně projednala, případně korigovala některá ustanovení, protože všichni můžeme mít - a jistě máme - připomínky k předloženému návrhu zákona. Za velmi nešťastné bych považoval, kdyby abych tak řekl členové zdravotního výboru na jedné straně odpracovali obrovský kus práce, který znamená, že budeme mít zákon o vzdělávání takzvaných lékařských povolání, ale kdyby tomuto návrhu zákona, který se týká podstatně většího počtu lidí, nevěnovali pozornost, případně ho chtěli zamítnout. Proto znovu podporuji to, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám nyní obecnou rozpravu, do které mám nyní tři písemné přihlášky. Prosím, aby se nyní slova ujal pan poslanec Walter Bartoš, po něm bude mluvit pan poslanec Miroslav Ouzký. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, po prostudování projednávaného návrhu zákona připouštím, že záměr předkladatele byl možná bohulibý, a to upřesnit podmínky pro výkon těch povolání, která mohou přímo nebo nepřímo ovlivnit kvalitu zdraví. Tím ale výčet pozitiv předlohy končí. Stejně tak je možné připustit úmysl využít evropskou kartu a v zájmu lobby jistých kruhů a jistých osob vědomě zamlžit prostředí v oblasti zdravotnictví. Rozhodnout, která motivace a jakým podílem ovlivnila vznik předlohy, je velmi obtížné. A musím se přiznat, že to nedokážu. Na výsledku to však nic nemění.
Text je evidentně špatným produktem jedné z náhle se vynořivších turbulencí pověstné socialistické legislativní smršti. Jen tak si lze vysvětlit - nikoliv však omluvit - množství věcných i formálních a zřejmých nelogičností.
Především je návrh typickou ukázkou toho, jak vláda zneužívá evropskou kartu coby argument pro změny, které z důvodu harmonizace nejsou změnami nutnými. Řada oblastí, které návrh nově popisuje, je v jednotlivých členských zemích Evropské unie upravena velmi odlišně. Jinými slovy, vládní návrh jde v mnohém daleko za rámec toho, co je po nás ze strany Evropské unie požadováno.
Na otázku, proč tedy vláda náhle hodlá měnit současný a - zdůrazňuji - fungující systém nelékařských povolání, když se podle evropských směrnic mají sladit pouze takzvaná regulovaná povolání, to je všeobecná sestra a porodní asistentka, jsem bohužel jasnou a vyčerpávající odpověď nenašel. Stejně závažnou a nezodpovězenou otázkou je, proč navrhovaná právní úprava není v souladu s nově vydaným katalogem prací, který by měl začít platit od začátku příštího roku, nebo proč v pasážích vztahujících se ke vzdělání není zcela v souladu s legislativou školskou.
Jediným vysvětlením může být typická vládní koordinovanost, to znamená, že levá ruka úředníků Ministerstva zdravotnictví neví to, co dělá ruka pravá, to znamená ruka legislativců v jiných, rovněž příslušných resortech. Ukázkovým příkladem je uvedení střední zdravotnické školy jako jediné, ve které je možné dosáhnout příslušného vzdělání pro určitá nelékařská povolání. Věcně důležitým není však absolvování školy jako takové. Věcně důležitým je totiž absolvování příslušného oboru vzdělávání. Ten ovšem může být schválen i ve střední odborné škole odlišného názvu. Dovoluji si upozornit paní ministryni zdravotnictví, že v síti škol jsou dnes zařazeny školy, které učí zdravotnický obor a nenesou název střední zdravotnická škola. Tento obor se učí také na některých gymnáziích.
Řekl jsem, že zákon je zbytečně složitě strukturován. Příkladem je seznam oborů povolání, pro která je v hlavě II stanovena způsobilost. Téhož efektu by mohlo být dosaženo členěním po skupinách oborů s analogickými nároky.
Zvláštní pozornost v návrhu zákona si zaslouží dvě klíčové regulované profese. To je profese všeobecné sestry a profese porodní asistentky. Z nějakého důvodu - a musím se přiznat, že asi z nepochopitelného důvodu, neboť jsem tento úmysl předkladatele nedokázal identifikovat - je u porodní asistentky vyžadována kvalifikace získaná výlučně vysokoškolským studiem, kdežto u všeobecné sestry se jako dostatečné připouští i vyšší odborné vzdělání. V případě porodní asistentky tak jde návrh jednoznačně - a podle mnohých odborníků nadbytečně - nad rámec příslušné směrnice Evropské unie.
Předložený sněmovní tisk vzbuzuje i řadu dalších pochybností a otázek. Proč má být inovována tradičně kvalitní příprava některých ošetřovatelských, rehabilitačních, laborantských, technických a specializovaných povolání, vyučovaných dosud na středních školách nebo na vyšších odborných školách, když pro ně úroveň vzdělání směrnice Evropské unie vůbec neupravuje? Například u oboru farmaceutický laborant, který je nově nazýván farmaceutický asistent, je požadováno nejméně tříleté vyšší odborné studium. To znamená sedm let odborného studia. Přitom platí, že pro analogickou profesi není v některých zemích Evropské unie požadována ani našimi měřítky posuzovaná maturitní úroveň vzdělání.
Já si, dámy a pánové, dovolím uvést dva příklady, které toto potvrzují. Například ve Velké Británii je za dostačující považováno doplnění středního vzdělání pouhým distančním studiem. Rovněž v Německu existuje pro podobné účely odborné přípravy farmaceuticko-obchodních zaměstnanců, tzv. Ausbildung für farmazeutisch-kaufmanischen Angelstelen (?), specializované distanční vzdělávání. To však má rozsah pouze 120 hodin odborných předmětů a 200 hodin spíše ekonomického charakteru. Já bych to rád zdůraznil. U analogického oboru u nás se jedná o přibližně 1700 hodin odborných farmaceutických předmětů. Čili srovnejme 120 hodin a 200 hodin na jedné straně a 1700 hodin na straně druhé. To je podle mého názoru docela výrazný nepoměr.
A zdá se, že studium bude v budoucnu také akademicky náročnější, protože vládní návrh zákona toto předpokládá. Co to bude znamenat v budoucnu dál? Takový přístup pochopitelně vyvolá nejen vyšší nároky na dispozice uchazečů, které s kvalitou výkonu povolání nemusí nutně souviset, ale také vyvolá vyšší nároky na státní rozpočet za delší studium. Nadbytečně dražší se stane práce farmaceutického nebo zdravotního laboranta i pro nemocnice.
***