(18.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Zdravotnická zařízení se v současné době neustále potýkají s problémem, jak zařadit a jak ohodnotit absolventy vyšších zdravotnických škol a vysokých škol. Současná zdravotnická legislativa mnoho oborů nezná vůbec, některé pouze na jiném typu škol, než jsou nyní vzdělávány. Neustále se obáváme, že zařazení do tříd a náplň práce bude napadeno. Obávám se, zda při některých problémech nemohlo mít zdravotnické zařízení problém např. se zařazením absolventa bakalářského studia ´zobrazovací metody´ jako ´radiologického asistenta´, když současná legislativa zná pouze středoškoláka v tomto oboru. Absolventy oboru ´diplomovaný zdravotnický záchranář´ se zaměstnavatelé bojí zaměstnávat právě z důvodu, že jeho kompetence nejsou legislativně stanoveny. Stále jsou také spory, zda např. absolventka oboru ´diplomovaná sestra pro intenzivní péči´ je specialistka. Její činnosti žádný právní předpis neurčuje, vyšší zdravotnické školy nejsou ve zdravotnických předpisech uvedeny. Je to pro nás velký problém a jsme spokojeny s tím, že návrh zákona dává na všechny tyto problémy odpověď. Nastavuje nejen systém vzdělávání do budoucnosti, ale řeší také všechny současné obory vyšších i vysokých škol, které bez odpovídající právní úpravy vznikaly v průběhu 90. let. V současném systému jsou také diskriminováni absolventi vyšších škol, jak z hlediska platového zařazení do tříd, tak i z hlediska dalšího studia. Systém v podstatě neví, co s nimi.
Útlum těch oborů, které jsou již vzdělávány na vysokých školách, a postupnou transformaci vyšších škol na neuniverzitní vysoké proto považujeme za více než rozumné. Byly jsme také informovány ohledně vzájemného uznávání kvalifikací a víme, že absolventi těch oborů, které nejsou jasně legislativně upraveny v národní legislativě, budou mít ztížené uznávání kvalifikací. I z tohoto důvodu považujeme přijetí návrhu zákona za velmi potřebné.
V ´bílé knize´ ministerstva školství je mimo jiné uvedena podpora terciárnímu stupni vzdělání. Domníváme se, že návrh zákona je s myšlenkami obsaženými v tomto základním školském koncepčním dokumentu ve shodě. Obáváme se, že pokud by nebyl návrh zákona přijat, potřebný rozvoj bakalářských studijních programů by se zastavil, nebo by mohlo dojít k jeho zhoršení. Vždyť zákon č. 20/1966 zná pouze zdravotnické školy a vysoké školy jen pro lékaře, farmaceuty, psychology a logopedy.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, paní poslankyně.
Já vás poprosím, kolegyně a kolegové, abychom se ztišili, aby paní poslankyně mohla dokončit příspěvek, který je věnován tématu, který právě projednáváme. Děkuji vám za pochopení.
Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji. Víme o iniciativě některých ředitelů středních zdravotnických škol, kterou vyvíjejí proti přijetí návrhu zákona. Respektujeme jejich právo na vyjádření názoru. Chceme ale upozornit, že jde převážně o pedagogy všeobecně vzdělávacích předmětů. Vše také nasvědčuje tomu, že mezi řediteli zdravotnických škol není jednota, vždyť by jinak zmíněnou iniciativu předložili jako materiál své Asociaci ředitelů zdravotnických škol. Někteří ředitelé zdravotnických škol s touto iniciativou dokonce nesouhlasí zcela otevřeně a veřejně.
V systému poskytování zdravotnické péče včetně stanovení jednotlivých kategorií zdravotnických pracovníků a stupně jejich vzdělání je především záležitostí odborných pracovníků a resortu zdravotnictví. Profesní organizace a zástupci praxe návrh zákona vesměs podporují. Profesní organizace projevují svoji podporu mimo jiné přípravou petice." - Její výsledek jste slyšeli od paní poslankyně Boháčkové. - "Jsme informovány o tom, že návrh zákona byl kladně hodnocen v Bruselu, víme, že implementace směrnic vyplývá z mezinárodních smluv, k jejichž plnění se Česká republika zavázala. Již nyní jsme poslední zemí v Evropě, která vzdělává sestry po základní škole. Nechceme, aby Česká republika byla mezinárodní veřejností vnímána jako země, která nedodrží smlouvy a závazky.
Na závěr chceme zdůraznit, že nám všem jde, stejně jako vám, o vysokou kvalitu poskytované péče. Tento návrh zákona nastavuje kvalitní a moderní rámec nejen kvalifikačnímu vzdělávání zdravotnických pracovníků, ale také vzdělávání celoživotnímu, včetně systému kontroly celoživotního vzdělávání. Domníváme se, že bez aktualizace současné legislativy nutné změny v systému zdravotní péče prakticky nelze realizovat."
Tolik tedy dopis, který jsem dostala na stůl. Závěrem bych se chtěla zmínit o svých předřečnících, se kterými dílem souhlasím, zejména pak s kolegou Ouzkým a s kolegyní Šojdrovou, naproti tomu mě překvapil pan poslanec Bartoš svým celkem rigorózním přístupem k této problematice. Stále mluví jenom o přizpůsobování Evropské unii, o harmonizaci, ale nám přece jde o to, aby vzdělání nelékařských povolání ve zdravotnictví zakotvilo stejně tak jako lékařských povolání z nejrůznějších aspektů a abychom tak připravili naše zdravotnictví samozřejmě nejen ke vstupu do Evropské unie, ale především pro naše potřeby. To bych chtěla, prosím vás, zdůraznit, že se jedná především o systém našeho zdravotnictví, který by měl být tímto do jisté míry také definován a měl by získat na kvalitě.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní předsedkyni výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Byla poslední písemnou přihlášenou do obecné rozpravy. Já se zeptám, jestli se ještě někdo hlásí v tuto chvíli. Nikoho takového nevidím, proto končím obecnou rozpravu.
Zeptám se na případná závěrečná slova. Prosím paní ministryni.
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom ve stručnosti vystoupím k předneseným zprávám některých poslanců jako např. k panu poslanci Bartošovi, kde mě velice mrzí, že pravděpodobně se podrobně neseznámil s vládní předlohou daného zákona, protože pak by nemohl hovořit o tom, že nerespektuje katalog prací a že není provázán se školskou legislativou. Jelikož tento zákon byl právě kompletně zpracováván v rámci meziresortní komise i s ministerstvem školství a tělovýchovy, takže bylo hleděno i na školskou legislativu, i na katalog prací.
Další věc. Jeho zavádějící uvedení, že pouze se mohou vzdělávat na středních zdravotních školách, není pravdivé, protože to není jediné místo vzdělávání.
Je mi líto, že nezná systém, jak pracuje v současnosti, že již nyní pracuje akreditační komise a není to žádné novum.
K panu poslanci Ouzkému. Věřím, že samozřejmě tyto předlohy zákonů, které byly předkládány opakovaně v Poslanecké sněmovně, jak on sám i uznal, tak neprošly, a bylo to úsilí mnoha ministrů i přede mnou předložit návrhy vládních zákonů tak, aby Poslaneckou sněmovnou byly schopny projít - nicméně ani poslanecké iniciativy neprošly přes velké zájmy mnohých skupin, které i v současné době ovlivňují podvědomí poslanců. Musím říci, že se jedná skutečně o historické změny týkající se nejen zákona o lékařích, kde měníme systém vzdělávání z druhoatestačního systému na jednoatestační, a i v tomto zákoně se nemůžeme držet pouze pokynů Evropské unie, ale musíme s ohledem i na současný stav řešit i jiné profese, nejenom ty, které nám předkládá Evropská unie v rámci svých směrnic, tak abychom nediskriminovali ostatní pracovníky pracující ve zdravotnictví.
***