(9.40 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Poté tato úmluva nebyla do dnešního publikována ve Sbírce mezinárodních smluv.
Na tuto skutečnost jsem byl upozorněn zástupci jedné firmy, která působí na trhu zprostředkování práce a jejíž činnost je právě touto úmluvou také značným způsobem dotčena. Zástupci této firmy mě upozornili na skutečnost, že k dnešnímu dni takto úmluva nebyla publikována a že to vážným způsobem ohrožuje činnost celého sektoru těchto firem. Proto jsem se obrátil s interpelací na předsedu vlády a ministra vnitra, který má na starosti publikaci zákonů ve Sbírce zákonů a mezinárodních úmluv ve Sbírce mezinárodních smluv, a rovněž na ministra práce a sociálních věci, do jehož kompetence tato úmluva patří.
Pan ministr Gross mi odpověděl v tom smyslu, že smlouva nemohla být publikována, protože Ministerstvu vnitra nebyla doručena, a tuto odpověď já beru jako v pořádku, a proto také nenavrhuji odpověď pana ministra Grosse projednat zde na tomto jednání.
Nicméně odpověď pana premiéra v této věci mě velmi překvapila, protože já vycházím z toho, že zákony a smlouvy, které jsou projednány, schváleny a podepsány a splňují všechny znaky, které ústava vyžaduje pro schválení, mají být neprodleně ve Sbírce zákonů a ve Sbírce mezinárodních smluv publikovány. Tak se tomu nestalo a nedomnívám se, že vláda nebo kterékoli ministerstvo má právo zadržovat publikaci nebo činit kroky směřující k tomu, aby nějaká schválená smlouva nebo zákon nebyly publikovány. Velmi mě překvapilo, že pan premiér s tímto výkladem v podstatě nesouhlasí, protože v žádné části jeho odpovědi na moji interpelaci není zmíněno to, zda tedy nakonec k publikaci této úmluvy dojde a jaké kroky k tomu vláda učiní. Proto si dovoluji navrhnout vyslovení nesouhlasu s odpovědí pana premiéra na moji interpelaci.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hanku Fajmonovi a pan předseda vlády bude reagovat. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan poslanec Fajmon interpeluje v této věci již poněkolikáté a myslím, že je na místě zaujmout stanovisko.
Stručně řečeno, z formálně procesního hlediska je publikování této dohody vhodné provést až poté, kdy bude v rámci první zprávy o provádění úmluvy podané podle článku 22 Ústavy MOP oznámena depozitáři úmluvy skutečnost, že úmluva je Českou republikou aplikována v omezeném rozsahu, bez aplikace článku 1 odst. d) čl. 11 a 12. K tomu došlo 12. listopadu loňského roku a úmluva č. 181 je již v současné době připravena k publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv, ke které by mělo dojít v nejbližší době.
Nepublikováním úmluvy č. 181 ve Sbírce mezinárodních smluv v žádném případě není znemožněn řádný výkon soukromých agentur práce, neboť jednotlivá ustanovení úmluvy jsou již v současnosti odpovídajícím způsobem reflektována v zákoně o zaměstnanosti, s výjimkou již zmíněného zapůjčování pracovníků, vůči kterému je Českou republikou uplatňována výjimka. Samotným faktem publikace úmluvy - ať již s uplatněnou výjimkou, nebo bez ní - ve Sbírce zákonů se stávající status soukromých agentur práce nijak nezmění. Ani v případě neuplatnění již zmíněné výjimky totiž nelze na základě novelizovaného znění čl. 10 ústavy spoléhat na přímou aplikovatelnost dosud vnitrostátně neprovedených ustanovení úmluvy čl. 11 a 12.
V každém případě nejde o otevřený konflikt vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou, kde by bylo možno přednostně aplikovat mezinárodní smlouvu. Příslušná ustanovení úmluvy totiž ukládají povinnosti smluvních stran úmluvy, nikoliv práva a povinnosti konkrétním právnickým nebo fyzickým osobám. Jinými slovy: bez vnitrostátní právní úpravy, prostřednictvím které budou naplněny závazky státu vyplývající z čl. 11 a 12, není možné tato ustanovení aplikovat přímo.
Ministerstvo práce a sociálních věcí však předpokládá, že v rámci příští národní zprávy o provádění úmluvy č. 181, pravděpodobně v roce 2004, bude možné kontrolním orgánům sdělit, že Česká republika upouští od aplikované výjimky, neboť v současnosti připravovaný nový zákon o zaměstnanosti a s tím spojená dílčí novelizace zákoníku práce obsahuje podrobnou právní úpravu tzv. agenturního zaměstnávání v souladu s ustanoveními úmluvy č. 181 a nově připravované směrnice Evropské unie o dočasném zaměstnávání.
Cílem úmluvy č. 181 bylo především přijmout nové moderní standardy pro fungování soukromých zprostředkovatelen zaměstnání a současně tím revidovat starší úmluvu č. 34 o placených zprostředkovatelnách práce z roku 1933, kterou Československo ratifikovalo v roce 1950 a která výslovně zakazovala existenci soukromých zprostředkovatelen práce provozovaných pro zisk.
Vláda v roce 1999 navrhla Parlamentu, aby vyslovil s ratifikací úmluvy souhlas, a to zejména z důvodu vypovězení úmluvy č. 34, s cílem zajistit větší pružnost trhu práce a vzhledem k významné úloze, kterou na něm soukromé zprostředkovatelny práce začaly sehrávat. Ratifikace úmluvy č. 181 měla tedy prioritně za cíl okamžité vypovězení úmluvy č. 34 a zrušení mezinárodněprávních závazků z ní vyplývajících, neboť jinak by bylo možné přistoupit k tomuto kroku až o několik let později v rámci pravidelných desetiletých cyklů pro vypovězení úmluvy č. 34. To by ve svém důsledku bylo pro český trh práce významné oddálení existence soukromých zprostředkovatelen práce fungujících na podnikatelském základě, a tedy pro zisk.
Vážený pane poslanče, vážené poslankyně, vážení poslanci, konstatuji tedy, že formálně právní okolnosti této smlouvy byly naplněny v listopadu minulého roku a že v současné době je již smlouva připravena k publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu premiérovi a do diskuse je přihlášen pan místopředseda sněmovny pan Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, při projednávání této odpovědi na písemnou interpelaci kolegy Hynka Fajmona by se mohlo zdát, že jde o věc naprosto nepodstatnou, o drobné opomenutí, které se může stát a které de facto má charakter pouze administrativně technický. Nicméně dovolte mi na tomto místě připomenout, že význam pochybení, ke kterému došlo, je podstatně větší, než je ten, o kterém jsem řekl, že by se mohl na první pohled zdát.
Po pozorném přečtení odpovědi pana premiéra mi nezbývá, než mu připomenout, že Česká republika je podle Ústavy České republiky právní stát, a právní stát je založen na několika zásadách, mimo jiné i na tom, že znalost zákona neomlouvá ani předsedu vlády, neomlouvá žádného člena vlády, byť v minulosti a v posledních dnech jsme byli svědky toho, jak celá řada členů vlády byla zde v této Poslanecké sněmovně usvědčena buď z mírné, nebo absolutní neznalosti příslušných právních předpisů.
Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, hovoří jasně. Jím stanovená lhůta pro publikování ratifikované úmluvy uplynula a snaží se to teď předseda vlády obhájit. Je to zbytečné. Prostě toto závažné pochybení není možné obhájit. Nicméně může být pan premiér spokojený, neboť se povedl této vládě, resp. vládě předcházející, které on byl také členem, husarský kousek, neboť členové vlády se stali zřejmě rekordmany v porušení zákonem stanovených lhůt.
***