(14.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Vážené poslankyně, vážení poslanci, rozhodnutí vyslat polní nemocnici je rozhodnutí vážné, má mnoho souvislostí mezinárodně politických i humánních, ale jsem přesvědčen, že to je rozhodnutí správné, že odpovídá situaci a že je na místě, aby Česká republika jako jeden ze suverénních států světového společenství zaujala tváří v tvář této krizi samostatné a suverénní postavení.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, žádám vás, abyste po zvážení všech aspektů a proběhlé debatě podpořili záměr vlády vyslat polní nemocnici na jih Iráku, konkrétně do strádající Basry. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane premiére. Prosím vás, pane místopředsedo vlády a ministře zahraničí, abyste se nyní vy ujal slova.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, skutečně naše rozhodnutí je rozhodnutí humanitární. Je to rozhodnutí odpovědné, protože situace, která je v Iráku, není jen důsledkem oné válečné nebo vojenské operace, která doufejme v těchto chvílích v Iráku končí, ale je to důsledek celého období, kdy vládne v Iráku diktátor Saddám Husajn. Vidíme-li zbídačelé lidi, podvyživené děti, lidi, kteří žijí na hranici přežití, je to důsledkem také celého toho režimu a jeho působení po celou dobu jeho existence.
Vezměme v úvahu, že tento diktátorský režim je kontrolován jednou politickou stranou, a to stranou BAAS, tedy Socialistickou stranou arabské obrody, která vznikla ve čtyřicátých letech minulého století v Sýrii v době, kdy Sýrie byla pod kontrolou vichistického francouzského režimu. Tato strana byla založena na struktuře NSDAP a jasně podporovala v tu dobu aktivity třetí říše. Po rozpadu třetí říše si našla svůj vzor v jiné části světa, a to v tehdejším Sovětském svazu, ve stalinském režimu, a pro tuto stranu reprezentovala právě stalinistická forma vlády a podpora tehdejšího Sovětského svazu jasnou podporu v boji proti Západu.
Tato strana se dostala k moci v roce 1968, a v roce 1979 tuto stranu zcela ovládl Saddám Husajn. Z otevřených zdrojů víme, jakým způsobem Saddám Husajn nakládal nejen se svými politickými oponenty, ale dokonce se členy vlastní politické strany, a jak likvidoval své odpůrce, a to tedy metodami naprosto nepřijatelnými pro jakýkoliv demokratický režim, protože jediná volba, kterou on volí, je smrt, to znamená likvidace všech těch, kteří mu nejsou dostatečně loajální. Toto je extrémní povaha chování tohoto režimu, ale obecně to samozřejmě vede k selekci ve společnosti. Vede to k selekci ve společnosti mezi rovné a více rovné, spíše - lépe řečeno - mezi úzkou skupinu elity a zbytek národa, který trpí tím, že režim je takový, jaký je.
Projevuje se to právě v otázce lékařské péče, distribuce potravin a uspokojování základních potřeb občanů. Lékařská péče, která má být poskytována v každém slušném státě všem občanům, byla poskytována toliko členům strany BAAS, a ještě navíc se poskytovala za úplatu. To znamená, že drtivá většina obyvatel nemá nebo neměla šanci na poskytnutí lékařské péče. To se týkalo také distribuce potravin, protože v Iráku je přídělový systém a jedním z trestů pro ty, kteří se nechovali dostatečně loajálně vůči režimu, bylo odejmutí přídělové karty na potraviny a potom těmto lidem nezbylo než získávat potraviny na černém trhu, který byl stejně kontrolován prominenty režimu. Ani v poslední době, kdy se situace vyhrotila, nebyl ochoten tento režim poskytovat humanitární a lékařskou pomoc svým občanům. Ještě 3. dubna tohoto roku odmítl tento režim vpustit z Jordánska konvoj šesti nákladních vozů s léky. K tomu ho vedly zase jen a jen politické důvody.
Zkrátka, je to humanitární povinnost všech slušných států, poskytnout pomoc těm, kteří trpí, a těm, kteří trpí na území Iráku. Z toho důvodu, jak už řekl předseda vlády 1. dubna t. r., vláda k naplnění rezoluce 1472 Rady bezpečnosti OSN rozhodla o tom, že požádá Poslaneckou sněmovnu a Senát o vyslání polní nemocnice, abychom mohli naplnit to, co je obsahem oné rezoluce. Tato rezoluce totiž vyzývá mezinárodní společenství k tomu, aby poskytlo veškerou humanitární pomoc obyvatelstvu v Iráku. Je nepochybné, že je potřeba do této pomoci zahrnout i nevládní organizace, jako je Červený kříž, Červený půlměsíc, a myslím si, že bude ještě šance pro mnoho dalších nevládních organizací poskytnout pomoc těm, kteří trpí.
Pro naše rozhodování je také velmi důležité, že představitel města Basra doktor Kalab Al Manšádí (?) požádal předsedu vlády o to, aby byla poskytnuta pomoc iráckému lidu především na jihu Iráku, jak už to zmínil předseda vlády ve svém vystoupení, protože v této části země je situace naprosto katastrofální.
Je také třeba znovu zdůraznit, že jde o českou nemocnici pod českým velením a její činnost bude pouze koordinována s velením operace Irácká svoboda.
Rozhodujeme v době, kdy i jiné státy se rozhodly výrazně pomoci a zasáhnout do situace v Iráku ve snaze maximálně pomoci řešit situaci, jaká dnes v Iráku je. Pro vaši informaci: v těchto dnech Dánsko navrhuje vyslání 380 vojáků, nizozemská vláda zvažuje rozmístění 600 až 750 vojáků, zejména námořních a pozemních sil, vláda Itálie navrhuje vyslání humanitárního konvoje a Španělsko vysílá v těchto dnech 900 osob s tím, aby tyto osoby byly zapojeny do plnění bezpečnostních a humanitárních úkolů na území Iráku.
Z toho vyplývá, že výzva, která je obsažena v rezoluci 1472 z tohoto roku, je výzva, která je vyslyšena dalšími zeměmi. Nejsme v tomto rozhodování v tomto smyslu osamoceni. To znamená, že i naše rozhodnutí odpovídá potřebám celého mezinárodního společenství. Je nepochybné, že naše rozhodnutí vyslat vojenskou polní nemocnici je rozhodnutí správné, protože v dnešní situaci, v situaci, která dnes je na území Iráku, je možné poskytovat humanitární a lékařskou pomoc jen prostřednictvím vojenských nemocnic, protože tato země není bezpečná. Víme to i z kontaktů z britského sektoru, kam by měla být nemocnice vyslána, že dnes ještě není situace tak bezpečná, aby tam mohli působit jenom civilní lékaři. Je ovšem nepochybné, že brzy nastane chvíle, kdy bude nutné vyslat další lékaře, lékaře civilní, a tato potřeba bude veliká.
Naše odpověď na mezinárodní výzvu, na výzvu reprezentantů iráckého lidu, je samozřejmě i jednou z šancí obnovení důvěry iráckého lidu i v akci mezinárodního společenství, které je připraveno pomoci ve chvíli, kdy je to zapotřebí.
***