(15.40 hodin)

Poslanec Marian Bielesz: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, zřejmě jen málokdo z nás si dovede představit skutečný obsah pojmu "humanitární katastrofa". Je to pro nás jen vzdálený termín, sice démonicky podbarvený, ale spojený se zeměmi a národy daleko od nás. Tím víc a hlasitěji se chci dnes ozvat.

Ani já si neumím do všech důsledků představit, jaké apokalyptické hrůzy může toto slovní spojení obsahovat v praxi. Ale právě proto se děsím každé chvíle, kdy jsem jen nemohl zabránit zbytečnému lidskému utrpení.

Nechci k vám nyní mluvit jako poslanec, jako reprezentant toho či onoho politického směru, ale mluvím k vám jako člověk k lidem, kteří se od zvířat odlišují právě tím, že jsme geneticky vybaveni schopností soucitu s bolestí druhých. Příběhy, které nám každý den předkládají sdělovací prostředky, nejsou jen tragédií jakéhosi vzdáleného arabského národa, ale jsou osobní tragédií člověka, který náhle přišel o své blízké, člověka, který nečekaně ztratil domov, člověka, který žízní a strádá nemocemi a hladem, člověka, kterému se zbortil celý jeho svět. Chci vás dnes požádat, abyste se při vašem rozhodování oprostili od stranických doktrín a především mysleli na trpící oběti války a totalitního režimu Saddáma Husajna, na zmatené a naříkající děti.

K nejúctyhodnějšímu poslání člověka na této zemi patří zmírňování utrpení druhých. Proto vás, vážené kolegyně a také matky, vážení kolegové a také otcové, vyzývám, abychom společným rozhodnutím naplnili toto poslání lidskosti. Zbavme se falešné lhostejnosti. Jeden moudrý aforismus tvrdí: Neboj se nepřátel, mohou tě jen zabít, neboj se přátel, mohou tě jen zradit. Boj se však lhostejných, protože jejich nečinností existují na zemi zrady, násilí a vraždy. Nechci být lhostejný a nemohu být ani nečinný. Bohužel toto naše shromáždění projevilo lhostejnosti už více než dost. Obávám se, že budeme-li ještě chvíli váhat, příště na projednávání našeho parlamentu nebude otázka odeslání nemocnice, ale jen vývoz rakví.

Vysláním naší polní nemocnice do Iráku se nehlásíme k té či oné straně, ale hlásíme se k milosrdenství, které je základem evropské civilizace. Naše kladné rozhodnutí je vítězství ideálu lidství, které by mělo stát nad všemi ideologiemi. Není to pouhé gesto. Je to čin, který ve svých důsledcích ocení právě ti bezejmenní lidé na druhém konci světa, strádající nemocemi a bolestmi. Nebuďme prosím k jejich utrpení lhostejní. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji a prosím pana poslance Vladimíra Laštůvku, kterým se kontingent vystoupení vyčerpal.

 

Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, po vystoupení pana premiéra a ministra zahraničí a tom, co jsme vyslechli, není místo a okamžik na statementy, ale myslím, že bychom se měli věnovat meritu věci, to je vyslání polní nemocnice.

Nicméně několik poznámek si nemohu odpustit a chtěl bych reagovat krátce na kolegu Nečase. Chtěl bych říci, že postoj sociální demokracie z jeho pohledu může být politováníhodný, nicméně není konjunkturálně naprosto jasný a byl vyjádřen, jak sám řekl, a formulován na sjezdu sociální demokracie zdrcující většinou a odráží názory a postoje zdrcující většiny obyvatel České republiky a možná i celé Evropy. Opakuji - neopírá se však ani o tuto konjunkturální úvahu, ale opírá se o představu světa a pořádek světa, který by měl být odvozován od mezinárodního práva, nikoliv od práva silnějšího. To je stanovisko, které jsme zaujali a které koneckonců do jisté míry vyjádřilo i toto ctihodné shromáždění svým usnesením k vyslání chemické jednotky. Vítám, že takovéto zdrženlivé stanovisko k této otázce zaujímá i čestný předseda ODS a prezident České republiky Václav Klaus.

A nyní k samotnému problému nemocnice. Myslím si, že obecné otázky Iráku a irácké války budeme mít možnost debatovat ještě v bodě, který je tomu vyhrazen, a proto bych chtěl učinit jen několik poznámek, které budou směřovat pouze k záležitosti, která je bodem našeho pořadu.

Myslím si, že nemůže být nejmenších pochyb o tom, že je součástí civilizačních povinností civilizace pomáhat trpícím, a to bez ohledu na to, jestli na vzniku tohoto utrpení máme svůj podíl, či nikoliv. Prostě je to naše povinnost. A v kontextu toho bych chtěl zdůraznit, a zejména a conto toho, co člověk často čte, že otázka nikdy nestála a nestojí tak, jestli ano, nebo neposkytnout pomoc iráckému lidu. Otázka zněla od samého začátku s kým a jak, to znamená, jak efektivně a účelně v tomto případě vynaložíme 561 mil. Kč. A nejde o ty peníze. Jde o to, jakou efektivní pomoc těch 561 mil. Kč poskytne a s kým. Tím chci říci, že i když mezinárodní právo a mezinárodní vztahy jsou i díky válce v Iráku řekněme jistým způsobem problematizovány, nicméně nemůže se český parlament usnést, že do nějakého prostoru vyšle svou vojenskou jednotku, ale musíme se tam pohybovat v rámci nějakých pravidel, a to v rámci okupační osvobozenecké armády nebo v rámci jiné mezinárodní aktivity, kterou může představovat OSN nebo někdo jiný, nebo na základě vztahů k místu, tzn. k nějakým autoritám v daném místě. A autority v daném místě zatím jsou patrně s otazníkem, mohou být podpůrné, ale nicméně ten rámec si musíme naprosto přesně říci a tu efektivitu popsat také. Přepokládám koneckonců, že to bude předmětem debaty na zahraničním výboru.

Ale k myšlence, kterou se zde tak všichni zaštiťujeme, k humanitární pomoci, chtěl bych říci toto: Humanitární katastrofa v Iráku teď nepochybně je, o tom žádný soudný člověk nemůže ani v nejmenším pochybovat. Ale současně bych chtěl poukázat na to, že takovéto humanitární katastrofy jsou kolem nás ve světě léta a jsme k nim lhostejní. Byl bych rád, kdyby toto naše pevné rozhodnutí - pomoc trpícím - se projevilo i v případě rozpočtu na příští rok, až budeme schvalovat rozvojovou pomoc třetímu světu. Chtěl bych poukázat na to, že jen v rámci operace Trvalá svoboda, tedy naší chemické jednotky v Kuvajtu a této nemocnice, kterou, jak doufám nepochybně vyšleme, vynaložíme mnohonásobně více, než jsme ochotni ročně vynaložit na rozvojovou pomoc strádajícímu třetímu světu. Chtěl bych také poukázat na to, že to, co dnes vidíme v Iráku - podvýživu, nulovou zdravotní péči - můžeme vidět v celé subsaharské Africe a jinde ve světě. Byl bych rád, kdyby toto přesvědčení v nás vytrvalo i do tohoto budoucího času.

Poslední poznámka, kterou bych chtěl učinit, a byl bych rád, kdyby to byla koneckonců i myšlenka a závěr, který nakonec přijme při projednávání tohoto bodu i Poslanecká sněmovna. My nerozhodujeme jenom o vyslání polní nemocnice, ale jsme spoluúčastni vytváření nového světového pořádku, který se koneckonců rozpadem toho starého bude nutně vytvářet. Bipolární uspořádání světa je minulostí, minulostí je i jaltské uspořádání světa a bude se vytvářet nové. Jde o to, jestli bude unipolární, nebo multipolární. I o tom je debata, jíž jsme dnes svědky.

Byl bych rád, kdyby česká sněmovna vyjádřila české vládě stanovisko, že bychom velmi uvítali, aby veškerá humanitární pomoc byla koordinována s mezinárodním společenstvím, především s OSN.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené kolegyně a kolegové, dohodli jsme se, vyjádřili se zástupci všech poslaneckých klubů a nyní projednání tohoto bodu přerušíme a budeme v něm pokračovat v 18.30 hodin. Mezitím doufám, že od 17 hodin zasednou výbory a přinesou nám k tomuto bodu usnesení.

Nyní máme na programu pokračování toho, co máme v řádném pořadu schůze:

***




Přihlásit/registrovat se do ISP