(16.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Takže avizovaný nárůst platu po případném přijetí návrhu zákona bude výrazně nižší, než je zde slibováno jak panem ministrem, tak policejním prezidentem a dalšími služebními funkcionáři.
Nyní bych se rád vyjádřil ke druhému pilíři a to je systém vzdělávání. Konstrukci zákona v této oblasti - a je mi to líto - nemohu označit jinak než za nepochopitelnou a musím použít i slovíčko absurdní. Oproti stávajícímu stavu se totiž velmi výrazně snižují požadavky na dosažený stupeň vzdělání. Návrh zákona - a prosím, abyste se podívali např. na § 7 - nepožaduje až do služební hodnosti rada včetně vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu. Možná to zní příliš nesrozumitelně, ale pro vaši informaci doplňuji, že služební hodnost rada, tak jak to vyplývá z charakteristiky tarifních tříd v příloze, odpovídá funkci krajského ředitele Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru. To tedy znamená, že po krajském policejním řediteli a po krajském řediteli Hasičského záchranného sboru není vyžadováno úplné vysokoškolské vzdělání. Jestli pan policejní prezident tak, jak jsem si toho všiml v březnovém vydání časopisu Naše policie, hovoří o moderních prvcích v oblasti kariérního řádu, tak si opravdu kladu otázku, jestli toto je ten moderní prvek, jestli se opravdu policistům vyplatí investovat do vzdělání a odbornosti. Podle mne nikoliv, neboť toto ustanovení obsahuje jasný vzkaz všem příslušníkům: je zbytečné se snažit a vzdělávat, neboť úplné vysokoškolské vzdělání je požadováno pouze na nejvyšších funkcích. Tedy když nechci být policejní prezident a jeho náměstek, proč bych se měl zatěžovat studiem na vysoké škole a usilovat o absolventuru v magisterském studijním programu?
Osobně si tedy pod pojmem moderní prvky představuji úplně něco jiného a rozhodně se nemohu smířit s tím, že přinejmenším pro výkon funkce okresních a krajských ředitelů Policie České republiky považuji za absolutní samozřejmost, nemusí být podmínkou úplné vysokoškolské vzdělání magisterského typu.
Dovolte mi ještě několik poznámek k navrhovanému systému vzdělávání. Návrh zákona podle mne připouští nepřiměřeně - a toto slovíčko zdůrazňuji - nepřiměřeně dlouhé výjimky z požadovaného vzdělání pro stávající příslušníky. Bez středního vzdělání je výjimka na čtyři roky a bez vysokoškolského dokonce na osm let, a aby to nebylo málo, tak ustanovení § 220 odst. 5 dokonce připouští - teď prosím poslouchejte pečlivě - aby stávajícím příslušníkům bylo požadované vzdělání zcela prominuto. Navíc toto ustanovení má fakultativní povahu, takže někomu navíc prominuto být může a někomu nemusí. Za této situace si zcela logicky kladu otázku, zda vůbec má smysl hovořit o nějakém systému vzdělání, neboť z toho, co jsem řekl, jasně plyne, že nikoliv. Systém, ve kterém někdo musí a někdo ne, podle mne není žádným systémem.
K pilíři třetímu, tedy ke kariérnímu řádu. Řekne-li se kariérní řád, je možné si pod tím představit např. jednu ucelenou normu popisující možnosti a pravidla pro zaměstnance umožňující jejich růst a postup na kariérním žebříčku při splnění určitých předpokladů - vzdělání, věk, zkušenost, odbornost a kvalita dosavadní práce. Vedle této možnosti může být kariérní řád souborem pravidel a principů obsažených na různých místech buď jedné, nebo dokonce několika norem, nicméně dohromady tvořících ucelený systém.
Předkladatel ministr vnitra volil variantu druhou. Nicméně upozorňuji každého, kdo by hledal nějakou samostatnou část zákona s názvem Kariérní řád, bude hledat marně. Celý systém - a kladu si otázku, lze-li vůbec hovořit o systému - je rozprostřen na různých místech zákona. Na tomto místě chci říci, že si nemyslím, že to je špatně. Je to možné takto udělat, nicméně připomínám, že takovýto koncept, který byl zvolen, může přinášet komplikace najít jednotlivé prvky, dát je do souvislosti a zejména jim porozumět. Teď mám na mysli zejména ze strany příslušníků, kterých se to má dotýkat. Současně to také může vést k riziku, že jednotlivé prvky se nejenom nemusí doplňovat, ale mohou být i ve vzájemném rozporu.
Po pečlivém studiu musím tedy konstatovat, že motivace k profesnímu růstu, a tedy k samotné podstatě kariérního řádu je podle mne malá. Argumenty pro tento závěr jsou následující. Je jich celkem pět.
Za prvé. Když jsem hovořil o podle mne naprosté absenci motivace příslušníků se vzdělávat, neboť požadavky na dosažený stupeň vzdělání pro určité funkce jsou velmi nízké. Připomínám ještě jednou, že podle návrhu nemusí být ani krajský ředitel Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru absolventem magisterského studia na vysoké škole.
Argument druhý. Systém odměňování je poznamenán silnou nivelizací platů a nedostatkem finanční motivace pro služební postup.
Argument třetí. Návrh zákona zcela degraduje význam výběrového řízení na obsazení volného služebního místa. Prostudujete-li si ustanovení § 20 až 22, zjistíte, že jejich obsahem je další sdělení všem příslušníkům bezpečnostních sborů, a sdělení má následující charakter. Je-li k dispozici nezařazený, třebaže schopný příslušník v požadované služební hodnosti, navíc v kterémkoliv sboru, tedy nemusí to být policie, když jde o policii, a má-li požadovanou služební hodnost, nemá nikdo šanci postoupit ve služební hodnosti výš. Výběrové řízení, ve kterém má příslušník možnost prokázat své kvality, je totiž, podíváte-li se na definované paragrafy 20 až 22, až na posledním místě v řadě zákonem pevně předepsaných kroků. Skutečně doporučuji prostudovat tento navrhovaný postup - výběrové řízení až na posledním místě.
Argument čtvrtý. Hovořil zde pan ministr o prostupnosti sborů. Je to možný princip, který je možné zvolit, nicméně v souvislosti s některými prvky v tomto zákoně je možné přemýšlet nad tím, zda to není princip někdy až kontraproduktivní. Myslím, že by bylo fér jasně sdělit všem policistům, hasičům, příslušníkům Vězeňské služby, že pokud nastane po vstupu České republiky do Evropské unie plánovaný odchod několika tisíc příslušníků Celní správy a projeví-li zájem o další službu v jiných bezpečnostních sborech, což tento zákon připouští, nemá prakticky žádný policista, žádný hasič, žádný příslušník Vězeňské služby šanci na služební postup. Protože bude-li platit navrhovaný postup a navrhovaný princip, bude to znamenat jedno jediné: na každé uvolněné místo bude mít přednostní právo přechodně nezařazený, "bývalý" celník v požadované služební hodnosti. Myslím si, že toto je velmi vážná výhrada, a myslím si, že to je výhrada, kterou bychom měli vzít v úvahu, a pokusit se na ni nějakým způsobem reagovat. Jestli chceme dát motivaci, nemůžeme dopředu a priori vzkazovat, že všechna uvolněná místa mohou být obsazena bez výběrových řízení bývalými příslušníky Celní správy.
Argument pátý ke kariérnímu řádu. Za naprosto nevhodný považuji navrhovaný systém hodností. Zde bych chtěl zdůraznit, že se neztotožňuji se závěry studie v rámci projektu Phare, neboť jsem přesvědčen, že pokud se někdo rozhodne obléknout si uniformu, pak mu rozhodně není lhostejné, jakou hodnost má mít na výložkách.
Z předloženého návrhu vyplývá, že několik stovek, možná tisíců - zde připouštím, že to neumím přesně odhadnout - policejních důstojníků bude jmenováno po nabytí účinnosti tohoto zákona do podstatně nižších hodností, než jsou ty, kterých dosáhli na dosavadních funkcích. Pro upřesnění - v současnosti je plánovaná hodnost krajských ředitelů Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru generálmajor, přičemž v naprosté většině jsou to plukovníci. Podle § 8 předloženého návrhu zákona doporučuji se na ně podívat - budou mít hodnost major. Nejinak na tom budou okresní ředitelé policie a mnozí další.
***