(14.30 hodin)
Poslanec Jozef Kubinyi: Pane předsedající, já teď sám nerozumím, jestli chcete dát hlasovat orientačně, nebo už naostro.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Lidově řečeno naostro, pane kolego. Ušetříme si několikero hlasování.
Poslanec Jozef Kubinyi: To znamená, že jsme tam, kde jsme byli předtím. V této chvíli bych vás požádal, abyste byl tak laskav a nechal hlasovat tu první variantu, aby na základě tezí tisk 238 předložila vláda koncepci zdravotnictví k 30. 9. 2003.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano. Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 269. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Z přítomných 175 pro návrh 91, proti 53. Tento návrh byl přijat.
Nicméně prosím o kontrolu výsledku hlasování. - Nikdo nekontroluje, všichni jsou spokojeni. Konstatuji, že tento návrh byl přijat, a považuji ho za tečku za projednávaným bodem. Děkuji panu zpravodaji, děkuji i paní ministryni.
Jak jsem již avizoval, budeme nyní pokračovat v projednávání bodu
102.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
Jediná, která zbývá k projednání, je interpelace pana poslance Jaroslava Gongola na ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, a to ve věci výpočtu hornických důchodů. Interpelace pana poslance spolu s odpovědí pana ministra se předkládá jako tisk 248. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec Gongol, prosím.
Pane poslanče, vydržte ještě chviličku. Prosím kolegu Ibla, aby zjednal pořádek vahou své autority v okruhu svých kolegů.
Prosím, pane poslanče, lepší už to nebude.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, požádal jsem předsedu sněmovny o zařazení vaší odpovědí na mou interpelaci, neboť jsem přesvědčen o tom, že nedoceňujete závažnost mé interpelace týkající se výpočtu důchodů u těch pracovníků, kteří odcházejí do důchodu z dřívější důchodové kategorie 1 a 2.
V prvé řadě bych chtěl reagovat na vaši poněkud zastřenou výtku, že se jedná v podstatě již o druhou interpelaci v téže věci. Kdyby si úředník, který vám připravoval odpověď, dal tu práci a seznámil se s ústní reakcí vašeho předchůdce v této sněmovně, v té době ministra práce a sociálních věcí pana Špidly, pak by zjistil, že ten v té době prohlásil - cituji: Pane poslanče, máte pravdu, ale já tento problém neumím řešit. Z vaší odpovědi, ve které říkáte, že nemám pravdu, proto zcela logicky vyplývá, že o stejnou interpelaci nejde, neboť váš závěr je jiný, než bylo tehdejší stanovisko pana Špidly. Takže logicky nemohlo jít o stejnou věc, ledaže by šlo o jiný závěr v téže věci a někdo by neměl pravdu. A to pan Špidla, nebo vy. Toto je dle mého názoru jediný možný a logický výklad.
Chci vás ujistit, že cílem mé interpelace bylo nabídnout možné řešení, o kterém váš předchůdce prohlásil, že je nezná. To byl hlavní smysl mé interpelace, totiž pokusit se najít to vzpomínané řešení. V podtextu bylo i to, abyste uhájil svou tvář - mimochodem stále úsměvnou - před svými voliči, kterým jste na Karvinsku slíbil, že po vyhraných volbách to vyřešíte. Nechci věřit tomu, že byste se řídil heslem "sliby se slibují", a raději nebudu pokračovat dále.
Protože chci tuto sněmovnu požádat, aby s odpovědí pana ministra Škromacha nesouhlasila, pokusím se vás stručně seznámit s obsahem interpelace a návrhem na řešení.
Abych mohl pochopit příčiny podle mého názoru nespravedlivého výpočtu důchodu s nárokem dle 1. a 2. kategorie, prostudoval jsem si průběh projednávání zákona 235/1992 Sb., kterým byly zrušeny k 31. 12. důchodové kategorie do té doby platné. Tento zákon schválilo Federální shromáždění dne 28. 4. 1992, a to při opakovaném jednání. Zdůrazňuji opakovaném jednání, neboť první hlasování tento návrh zákona zamítlo.
V tomto druhém jednání byl tehdejší ministr pan Miller vyzván, aby se ve svém zdůvodnění soustředil na kolizní místa. Ve své úvodní řeči řekl - cituji: Reforma musí plně respektovat práva již nabytá jednotlivými občany. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená, že ten, kdo do konce roku 1992 měl odpracován příslušný počet let ve zvýhodněné kategorii, má právo až do roku 2016 na zvýhodněný výpočet. Tuto skutečnost potvrdil slovy - opět cituji: Od 1. 1. 1993 se ruší důchodové kategorie, současně však nároky vyplývající z dosavadního zařazení do různých kategorií pracovních i kategorií funkcí se zachovávají až do 31. 12. 2016, a to jak plné, které spočívají ve výhodnějším zhodnocení těchto dob, vyšší základní výměře, vyšších maximálních výměr, snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, tak i dílčí, které spočívají pouze ve výhodnějším zhodnocení těchto dob. - Pane ministře, chci podtrhnout větu: vyšších maximálních výměr, vyšší základní výměry.
V roce 1995 pak vyšel zákon 155/1995, o kterém jste vy sám prohlásil, pane ministře - a to, znovu podotýkám, s širokým úsměvem - v pořadu Kotel, že je to paskvil. Já s vámi v tomto bodě plně souhlasím. V té době již nevyhovovalo omezení těchto důchodů, které činilo před tím 3 800 Kč, a to vzhledem k postupné inflaci, a tak byl strop valorizován částkou 5 100 Kč + 1 310. A tady jsme u merita věci. Částka 5 100 Kč je ve stejné výši počítána dosud, i když od té doby došlo k valorizaci důchodů o více než 45 %. Tím se stává, že ti, kteří odcházejí dnes do důchodu z kategorie jedna nebo dvě a měli ke konci roku 1992 odpracován příslušný počet let v těchto kategoriích, mají o 3 000 Kč menší výměr než ti, kteří např. odešli do důchodu v roce 1995.
***