(16.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Pravděpodobně kdyby naše vláda postupovala tak, že by se ve světě řídila heslem, že co na srdci, to na jazyku, tak by tady velice rychle zaznělo, že o diplomacii ví velice málo.
Dovolte mi ale, abych vám řekl jinou věc. Měl jsem možnost navštívit nyní v pátek, sobotu, neděli Portugalsko jako předseda Poslanecké sněmovny s ostatními předsedy kandidátských zemí Evropské unie. Byli jsme pozváni našimi portugalskými partnery a absolvoval jsem tam v portugalském parlamentu debatu, která se také týkala situace v Iráku a toho, jak se portugalská vláda a portugalský prezident k této irácké krizi postavili. Mohu vám říci, že to bylo velmi poučné, protože v Portugalsku vlastně můžete být svědky velmi podobné diference mezi stanoviskem premiéra pana Baroso a mezi stanoviskem prezidenta pana Sampaia. Zatímco portugalský premiér zaujal stanovisko poměrně podpůrné, poměrně razantně podpůrné vůči intervenci do Iráku, tak prezident Sampaio, který má v exekutivě výrazně silnější pozici než český prezident, protože to je de facto něco jako poloprezidentský systém, tak pan prezident Sampaio zaujal pozici velice zdrženlivou, velice upozorňoval na rizika operace. Mluvil o roli Spojených národů a i v té debatě, kterou jsem absolvoval v portugalském parlamentu, jsem byl svědkem této diference, která se tam předvedla v celé nahotě. Tento desetimilionový národ, když řešil situaci, kterou řešila česká vláda, se ocitl, jak se ukázalo, ve velmi podobné nejednoznačnosti, kterou tady vytýká pan poslanec Nečas.
Já prostě tvrdím, že ta nejednoznačnost je dána jednak tím, že se chováme diplomaticky, a jednak tím, že situace je nesmírně nejednoznačná. My přece na jedné straně musíme respektovat vývoj Spojených států, který si tady vůbec netroufám shrnovat, protože to je pravděpodobně na nějaké podstatně delší vystoupení, a který mohu jenom snad zkratkou shrnout tím, co vyjádřil například polský prezident Kwasniewski, když kdesi řekl - Polsko přece musí respektovat fakt, že součástí Spojených států je také Texas, a samozřejmě stejně tak musíme respektovat fakt, že se občas někdo z Texasu stane americkým prezidentem a že to potom bude mít vliv na podobu americké politiky. To ale nemůže být důvodem pro to, aby Poláci nepřestali (přestali?) být spojenci Spojených států.
Na druhé straně ale přece stejně tak platí jedna nesmírně důležitá věc, že přece má cenu to, že Evropa zaujala v této věci diferencovaný postoj. Jaká je cena diferencovaného postoje evropských států? Ta je přece v tom, že kdyby se opravdu utvořil euroatlantický blok v této kauze, tak by přece hrozila opravdu ona "clash of civilizations", jak píše Huntington, to znamená střet civilizací, etnický, kulturní konflikt, konflikt mezi náboženstvími, který by mohl mít nesmírně závažné důsledky pro svět. V tomto smyslu přece mělo velkou cenu, když například papež v Římě vydal stanovisko, ve kterém se postavil proti válce, a tím rušil představu, že to je válka křesťanů proti muslimům. V tomhle smyslu přece mělo velkou cenu, když evropské státy daly najevo obavy o osud mezinárodního práva, obavu, že tento precedens může být z hlediska dalšího mezinárodního řádu velice nebezpečný. To mělo cenu, chtěli-li jsme vytvořit most, řekněme dneska v situaci, kdy potřebujeme řešit situaci v rozbitém Iráku. Tady ten diferencovaný postoj měl smysl a dá se hájit, stejně tak, jak se dá hájit to, že někteří Evropané, jako třeba Tony Blair, za žádnou cenu nechtěli ztratit vazbu na Spojené státy. Protože věděli, že pokud by se utrhli Evropě, tak i to má ničivé důsledky pro další mezinárodní pořádek.
Proto tvrdím, jestli je tu problém s nejednoznačností, tak ona má hluboké kořeny a významy, o kterých stojí za to mluvit. Ale nemyslím si, že by to byl projev toho, že vláda selhala. Jsem přesvědčen, že svou roli splnila. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku do všeobecné rozpravy nevidím. Ještě před ukončením pan ministr zahraničních věcí požádal o možnost vystoupit. Nejprve tedy pan ministr obrany, poté pan ministr zahraničí a poté možná pan ministr financí.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, přiznám se, že mi není příliš dobře, takže mi dovolte skutečně nevystupovat rozsáhle, jenom odpovědět na dotazy, které ke mně byly směřovány. Myslím si, že na téma válka v Iráku na půdě Poslanecké sněmovny bylo řečeno skutečné mnohé a postoj České republiky byl obsažen v předchozích rozhodnutích vlády České republiky, jak vyslání chemiků, tak vyslání polní nemocnice, či v usneseních Poslanecké sněmovny a Senátu, které byly schváleny drtivou většinou.
Trošku mě mrzí od poslance Nečase, který nás dnes kritizuje za to, že údajně podle jeho slov po válce se snažíme zaujmout jakýsi jednoznačnější postoj. Myslím si, že postoj vlády byl čitelný. Stanoviska vlády k této záležitosti byla schvalována jednomyslně, byla schvalována v situaci, kdy řada jiných států, řada jiných vlád se rozhodovat ještě nemusela. My jsme zde v bouřlivé debatě na začátku ledna formulovali pozice, kterými jsme se dokázali řídit po celou dobu tzv. irácké krize, pozice, které musely reagovat na hypotetické situace, které mohly nastat a potom nastaly, pozice, které schválilo na návrh vlády více než 200 poslanců a senátorů, pozice, která jasně říkala, jak se budeme chovat za situace, že bude existovat nový akt Rady bezpečnosti Organizace Spojených národů, pozice, která říkala, jak se budeme chovat, jestliže takovýto akt nebude.
Chci se dnes zeptat také touto formou poslance Nečase, který říká, že jsme se buď měli připojit ke Spojeným státům americkým, Velké Británii či dalším státům zastoupeným v operaci Svoboda pro Irák, anebo naopak k Německu, Francii a dalším státům, které takovouto akci jednomyslně odmítaly. Proč tedy ODS hlasovala pro mandát, který byl podle mě velmi kvalitní, velmi dobrý a byl velmi silným, téměř ústavním mandátem pro složitou situaci, která byla před Českou republikou a před našimi vojáky? Nejsem si vědom toho, že by ODS v té době navrhovala odstranění omezující podmínky novým aktem Rady bezpečnosti OSN. V té době takový návrh neexistoval a považuji za poněkud pokrytecké vládu kritizovat za to, že s takovým návrhem tehdy přišla.
Současně mi přijde zvláštní, že vláda je dnes kritizována za to, že se neposunula v mandátu, který byl tak silně přijat. Mám pocit, že vláda právě v této věci respektovala zcela striktně mandát daný Poslaneckou sněmovnou. Jestliže nebyl nový akt Rady bezpečnosti, tak zaujala svůj konzistentní postoj v duchu předchozích usnesení vlády a této Poslanecké sněmovny.
Myslím si, že jsme malou zemí, že nikdy asi nebudeme mít dostatek relevantních informací k tomu, abychom se mohli rozhodovat v situaci, která není ani černá, ani bílá. Postoj, který jsme zaujali, postoj humanitární, postoj čitelný celému světu jsem si dokázal vždycky hájit jako ministr obrany i jako Jaroslav Tvrdík. Dokázal jsem ho srozumitelně vysvětlovat svým partnerům v Severoatlantické alianci či partnerům z jiných zemí, dokázal jsem ho hájit a s radostí jsem poslouchal poděkování ze strany kuvajtských partnerů či dalších států arabského světa a dokázal jsem ho vždy vysvětlovat i lidem v České republice či svým vojákům.
Co se týká odpovědi pro pana poslance Fajmona. Myslím, že zde dochází k soustavnému směšování zapojení Armády České republiky do boje proti mezinárodnímu terorismu, do operace Enduring Freedom, jejíž se Česká republika zúčastní, která zahrnuje lokality zhruba 24 států, přesně specifikovaných států. Do této operace se Česká republika zapojila svojí jednotkou na ochranu proti zbraním hromadného ničení. V této operaci je přesná statistika států srovnatelných s Českou republikou. Jsem si jist, vážený pane poslanče, tak jak na zasedání Severoatlantické aliance přesně existují srovnávací tabulky o zapojení jednotlivých zemí, že Česká republika má své vojenské zastoupení srovnatelné se státy, o kterých jste hovořil. My se dnes nemůžeme bavit o operaci Svoboda pro Irák, které se České republika vojensky neúčastnila, a tudíž do počtu této operace naši vojáci nemohou být započítáváni, na rozdíl od zemí, o kterých jste hovořil, jako je Dánsko, Španělsko či další, které se k této operaci legitimně přihlásily, byť pouze symbolickou účastí svých vojenských jednotek.
***