(17.50 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Česká republika je vázána Evropskou sociální chartou a dodatkovým protokolem k ní, které byly schváleny i ratifikovány." Tolik tedy citace důvodové zprávy.
Nyní doslovný text čl. 16 charty: "S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávky novomanželům, a jinými vhodnými prostředky." Rozdíl mezi důvodovou zprávou a vlastním textem charty hovoří za své.
Vážené kolegyně a kolegové, už po dvou hlavních bodech jsem dal příslušný návrh. Protože není vyloučeno, že ten návrh projde do druhého čtení a bude se o něm dále jednat, chtěl bych, aby pro tuto práci byl pokud možno dostatečný časový prostor. Proto současně podávám návrh, aby lhůta ve výborech byla prodloužena o 20 dnů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo druhému přihlášenému v pořadí, kterým je kolega Petr Bratský. Připraví se paní poslankyně Zdeňka Horníková.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane místopředsedo, vládo, vážené kolegyně a kolegové, musím se hned na úvod přiznat, že jsem od vlády ve věci dlouho očekávaného a ostře sledovaného návrhu zákona o nájemném očekával víc než jen pouhé plácnutí do vody, které nám bylo nakonec předloženo. Jde v podstatě o stejné plácnutí do vody jako tzv. zmrazení nájemného, které ani trochu nezměnilo panující právní stav, ale naopak umožnilo, aby se vybraní pseudosociálně vystupující představitelé mohli natřásat před kamerami jako zachránci nebohých nájemníků, které se prý chystali pozřít za živa démoni převtělení do majitelů domů.
Vládní návrh je jen o malinko lepší než návrh nenávrh, který neúspěšně předložila minulá vláda minulé sněmovně, aby se od té doby sociálně demokratičtí vládcové a jejich úředníci ještě několikrát pokusili doslova oblafnout Ústavní soud i samotnou Ústavu České republiky. Oblafnout je v této souvislosti ještě docela slabý výraz.
Nyní zde máme opět další pokus ze sociálně demokratické kuchyně, jak nasytit vlka, ale nadmutou kozu regulace nájemného ponechat neporušenou, pěkně tak jak je. Aby nedošlo k nedorozumění - chci zdůraznit, že připouštím určitou nutnost mírné regulace nájemného, která je v civilizovaných zemích obvyklá. Zásadně ovšem nesouhlasím se současnou českou podobou regulace, která jako dědictví totality ještě 13 let po jejím pádu v mnoha směrech mrzačí ekonomické prostředí České republiky. Je naší velkou ostudou, že jako výplod chorých mozků socialistických plánovačů a diletantů už dávno neskončila na smetišti ekonomických dějin.
Předložený vládní návrh zákona o nájemném sice do určité míry zpřesňuje sjednávání smluv mezi vlastníky domů a nájemníky. Samozřejmě zavádí do tohoto vztahu další byrokratické procedury, ale prakticky vůbec neřeší vztah tohoto zákona k různým ustanovením dalších zákonů, především občanského zákoníku, kde lze nalézt ty nejvypasenější regulační žáby na prameni živé vody zdravé bytové politiky v naší zemi.
Ve stínu mediálně zjednodušujících hrátek, zda se bude zvyšovat nájemné o 10 či 15 procent, zanikají daleko podstatnější otázky kolem nájemného. Jako jeden příklad za všechny uvedu jeden legislativní skvost, jaký je v § 711 občanského zákoníku - nemožnost výpovědi nájemníků hrubě porušujících nájemní smlouvu např. neplacením, pronajímáním načerno někomu jinému apod. jinak než se souhlasem soudu. Dokonce už i na Slovensku přišli na to, že toto ustanovení zbytečně zatěžuje soudy, rozhodování ve stovkách a tisících podobných případů, jinak jasných, které by vůbec tyto soudy nemusely řešit. O prodlužování lhůt a z toho plynoucích ekonomických ztrátách ani nemluvě. Proto na Slovensku toto ustanovení na rozdíl od nás zrušili. Mohu ze své mnohaleté praxe ve velké pražské městské části, která už vyprovodila na chodník zhruba kolem stovky neplatících nájemníků soudní exekucí, konstatovat, že k rozhodnutí soudu se v řadě případů lze protrpět za čtyři až šest let, není řídký případ deset let a nejsou ojedinělé případy, kdy prostě u soudu obec nebo kterýkoli vlastník bytu neuspěje.
Vládní návrh má celou řadu amatérských rysů, např. stanovení třetí omezující podmínky v tzv. přehledu, který je zcela iluzorní. Výše nájemného v obecních a státních bytech je, zdrženlivě řečeno, zkreslena. - Mimochodem, mně se v příloze mimo jeden příklad žádnou metodiku výpočtu přehledu nepodařilo najít. - Aktuální nájemné totiž v těchto bytech zdaleka nepokrývá náklady na generální rekonstrukce zvláště obecních a státních bytových domů, hlavně těch dříve postavených.
Velmi podnětný je také návrh, aby arbitrem ve sporu mezi nájemcem a pronajímatelem byl pověřený úřad, který je - podle § 5 odst. 7 - ve většině případů zároveň úřadem městským, obecním anebo úřadem městské části. Je tak vlastně často i jednou ze stran případného sporu, protože jej v tomto sporu zastupuje.
Nedomyšlený je také návrh stanovení úspory na nákladech za topení v důsledku zateplení objektu ve dvou po sobě jdoucích ročních obdobích. Co když nájemce začal omezovat nebo zvyšovat intenzitu topení pomocí dnes již běžné regulace topných těles? Skutečnou úsporu bude nutno stanovit jinak. Atd. atd.
Česká vládní bytová politika dnes bohužel připomíná pacienta v kómatu, který sice dostává miliardové infuze v podobě různých fondů podpor bydlení, ale ty se z velké části neefektivně ztrácejí v organismu zasaženém rakovinou spletitých byrokratických postupů, na nichž nezřídka bují příležitosti ke korupci a zneužívání dotací. Přestože je vláda na stav pacienta upozorňována ze všech stran, ombudsmana a Ústavní soud nevyjímaje, nadále místo radikální operace předepisuje acylpyrin a tváří se, že je všechno v pořádku. Snaží se přitom budit zdání těch nejandělštějších sociálních úmyslů. Návrh, o kterém právě vedeme řeč, je bohužel jen další pilulkou placeba, která s rakovinou současné podoby tvrdé regulace nájemních vztahů vůbec nepohne.
Rád bych, aby byli zastánci současné podoby regulace demaskováni a aby po pravdě přiznali, že právě udržování dnešního stavu je velkým asociálním zlem, které páchají na obyvatelích této republiky. Zatímco dnešní neadekvátní ochranu sociálně slabších skupin lze nahradit adresnou podporou těm opravdu potřebným, těžko už je možné dál vysvětlovat mnohonásobně převažující většině občanů, proč právě oni na současnou regulaci mají nadále doplácet. Proč mají mít desetitisíce nebydlících díky hrubě deformovanému trhu s byty takové potíže s obstaráním bydlení odpovídajícího jejich potřebám a jejich kapse. Proč nestačí jako v kterékoli jiné civilizované zemi otevřít noviny s inzeráty a třeba ještě týž den se jednoduše a férově dohodnout s pronajímatelem. Proč je nutné ponižujícím způsobem žebrat na úřadech. Proč jsou jinak slušní občané doháněni v zoufalství ke složitému obcházení nesmyslných pravidel stanovených jednotlivými obcemi, či dokonce k pokusům o korupci.
***