(16.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Myslím si, že pokud půjdeme tímto směrem, i toto povede k zrychlení a zkvalitnění fungování české justice.
Nemalým problémem je potom dle mého názoru otázka mechanismů, instrumentů, pomocí nichž soudy zajišťují účast těch občanů při soudním řízení, kteří se dobrovolně nedostavují. Myslím si, že na tomto úseku by měla být provedena revize a mělo by být zváženo, zda současné právní instrumenty jsou dostatečné či nedostatečné a zda by případně neměly být novelizovány. Někteří odborníci na justici totiž tvrdí, že neúčast účastníků či svědků během soudního řízení vede až k dvojnásobnému protahování jednotlivých soudních řízení. Nejsem s to posoudit, zda tento fakt je či není pravdou, ale v každém případě by měl vést k zamyšlení.
Když dovolíte, zmíním ještě jeden bod a ten se týká doručování soudních obsílek. Pan ministr to též několikrát zmiňoval při jednání ústavně právního výboru, a to tak, že současné doručování soudních obsílek Českou poštou je bohužel často velmi neefektivní a též velmi drahé. Protože v případě, kdy zásilka není doručena a je znovu od soudu odeslána, Česká pošta si tuto zásilku účtuje podruhé. Ministerstvo by se opravdu mělo začít vážně zabývat tím, zda není vhodné uvažovat o systému soudních doručovatelů či svěřit tuto agendu nějaké soukromé kurýrní službě, které by se např. platilo pouze za opravdu doručenou zásilku, ne pouze za pokus o doručení.
A na závěr v tomto obecně hodnoticím bloku si dovolím říci, že hlavní problém dle mého názoru spočívá v současné podobě procesních předpisů, konkrétně pak stále ve výrazné dominanci kasačního principu.
Dámy a pánové, na závěr svého prohlášení chci říci pouze jednu myšlenku. Domnívám se, že pokud bude přijat tento zákon o soudech a soudcích, pak by toto přijetí nemělo být v žádném případě ukončením diskuse o českém soudnictví a o problémech českého soudnictví. Ba naopak, mělo by se jednat o zahájení seriózní, dlouhodobé a systematické diskuse o stavu českého soudnictví a o problémech, které ho tíží. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Obecná rozprava pokračuje. V tuto chvíli vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, projednáváme potřebnou novelu zákona o soudech a soudcích. Já si uvědomuji vážnost situace a nutnost přijetí této novely. Přesto si vzpomínám, že v obsáhlé a propracované odpovědi pana ministra na interpelaci ve věci neutěšeného stavu českého soudnictví zazněla mimo jiné i tato slova: Reformu soudnictví nesmíme už nikdy dělat pro soudce. Musíme ji dělat pro občany této země, pro účastníky, protože to je základní poslání soudu.
S odvoláním na tato slova si dovolím připomenout, že administrativním zásahem v rámci někdejší reformy v roce 1960 zanikl soudní okres Uherský Brod a veškerá soudní agenda se přestěhovala do nového okresního města. Region Uherskobrodsko má 55 tisíc obyvatel. Sídlo nejbližšího okresního soudu je v současné době vzdáleno z některých obcí 25 až 50 km. Přitom samotný region Uherský Brod je větší nebo stejně velký jako sedm současných okresů - Český Krumlov, Domažlice, Rakovník, Prachatice, Tachov, Rokycany, Jeseník - v nichž soudy sídlí. Mimoto existují pobočky okresních soudů např. ve Valašském Meziříčí nebo v Krnově, které mají obdobné podmínky, ale menší počet obyvatel než region Uherský Brod. S rozdělením Československa v roce 1993 se Uherskobrodsko stalo příhraničním regionem se všemi důsledky: omezením trhu práce, vysokou nezaměstnaností, imigrací z východních zemí, malým zájmem investorů a přesidlováním části práceschopného obyvatelstva do velkých měst.
Chceme-li vyvážený rozvoj regionů, musíme usilovat o to, aby regiony plnily všechny funkce, které od nich občané očekávají. Všechny tyto argumenty vyznívají pro vznik pobočky Okresního soudu v Uherském Brodě. Navíc samo město chce vyjít vstříc a poskytnout soudu vhodný objekt. Předpokládané investiční výdaje by tedy byly spojené pouze s vybavením budovy. Předpokládá se, že do Uherského Brodu by přešlo 4 až 5 soudců a 4 až 5 zapisovatelů ze současného okresního soudu. K plnohodnotnému fungování pobočky by dále bylo třeba 13 nových zaměstnanců.
Celá záležitost byla konzultována s předsedkyní soudu v Uherském Hradišti. Tato záležitost není nová a region Uherskobrodsko usiluje o zřízení pobočky už minimálně šest let. Ze všech těchto důvodů v podrobné rozpravě předložím návrh na zřízení pobočky Okresního soudu v Uherském Brodě. Vzhledem k nutné přípravě všech náležitostí navrhnu účinnost tohoto pozměňovacího návrhu až od 1. 1. 2005. Dovoluji si připomenout, že tento pozměňovací návrh během minulého projednávání totožného zákona prošel hladce ústavně právním výborem a ve sněmovně našel podporu celkem 118 poslanců. Věřím, že i při současném projednávání tohoto zákona tento můj návrh podpoříte a pomůžete tím rozvoji regionu Uherský Brod. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi a prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Marie Rusová. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám.
Poslankyně Marie Rusová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, vláda vzhledem k tomu, že předchozí vládní návrh, tzn. sněmovní tisk č. 209, Poslaneckou sněmovnou byl zamítnut, předkládá sněmovně nový návrh, ve kterém jsou již zakomponovány změny, které byly prohlasovány v souvislosti s předešlým vládním návrhem ve výše uvedené problematice. Ve svém vyjádření se odvolávám na stanovisko, které jsem již předložila k předchozímu sněmovnímu tisku k uvedené problematice, a proto již v tom celém rozsahu se k tomu nebudu vracet.
Nadále trvám na tom, aby z předloženého vládního návrhu byla vypuštěna pasáž týkající se ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, týkající se návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Stále zastávám stanovisko, že v daném případě by mohlo dojít vsunutím tohoto ustanovení do předloženého zákona o soudech a soudcích k porušení rovnosti účastníků. Aktivnější, popř. možno též říci movitější účastníci by si podle navrženého ustanovení mohli "vymoci" přednostní vyřízení věci před účastníky méně aktivními, popř. méně movitými. Mohla by hrozit i situace, kdy vyřizování návrhu na určení lhůty bude u krajských a vrchních soudů do značné míry blokovat vyřizování jejich běžné agendy.
V ústavně právním výboru byl pozměňovací návrh v tomto smyslu mnou předložen, ale většinově nebyl akceptován. Za daného stavu věci byl předložen pozměňovací návrh, na základě kterého by účinnost citovaného ustanovení byla oddálena, tzn. účinnost od 1. 7. 2004, tak to je jako určitá alternativa a tento pozměňovací návrh byl většinově v ÚPV akceptován, a tedy vlastně vložen do již předloženého ustanovení.
Dovolte mi proto, abych v této situaci dal pozměňovací návrh v tom smyslu, že odstavec první článek první, bod 38, 39 a 490(?) bude z předloženého návrhu vypuštěn. V dané situaci mám za to, že je nutno výše uvedený vládní návrh podpořit, neboť je třeba reagovat na nález Ústavního soudu ČR v dané problematice a je třeba, aby od 1. 7. 2003 již byl v účinnosti zmíněný vládní návrh po provedených navržených změnách.
***