(17.40 hodin)
(pokračuje Říman)
I kdybychom tedy vyšli z toho, že to tam všechno je v pořádku, že na hospodaření není co zlepšovat, není kde šetřit, tak tyto změny, které jsou nám zde předkládány, znamenají bianco šek pro Českou televizi v hodnotě 1 mld. Kč ročně. Myslím, že toto prostě možné není, a už vůbec si nemyslím, že je možné, aby cena, kterou každý z nás, každý občan bude platit za tuto službu, byla vykalkulována a stanovena - tedy vykalkulována nebyla, byla stanovena bez řádné kalkulace a bez řádné analýzy nákladů a toho, co skutečně Česká televize potřebuje.
V tomto smyslu je ten návrh naprosto nedostatečný, postrádá jakoukoli argumentační bázi a nelze ho než zamítnout, příp. v tomto smyslu vrátit k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Římanovi. Slova se ujme paní poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji. Kolegové a kolegyně, předložený návrh novely zákona o České televizi si klade za cíl napravit nedostatky platného znění zákona o České televizi, který je podle předkladatele poznamenán potřebou urychleně řešit mimořádnou situaci, v níž se tento provozovatel veřejnoprávního televizního vysílání ocitl na přelomu let 2000 - 2001. Dovolím si k tomu poznamenat, že zákon o České televizi byl poznamenán nejen snahou o jeho rychlé projednání a přijetí tehdy, ale současně i snahou tehdejší většiny v Poslanecké sněmovně ponechat si rozhodující vliv na složení Rady ČT.
Dnes předložená novela zákona o České televizi je jiná. Předpokládá, že rada bude volena či jmenována ze tří zdrojů - z Poslanecké sněmovny, Senátu a předsedou vlády. Obecně se domnívám, že takto zvolený model konstituce rady je správný a ve svém důsledku posílí záruku nezávislosti veřejnoprávního vysílání. K tomuto závěru mě nevede naivní optimismus, ale léty prověřená konzervativní zásada, že nejlepší pojistkou před zneužitím moci je její rozdělení mezi více vzájemně soupeřících orgánů a že čím více jich bude, samozřejmě v logické míře, tím menší bude pravděpodobnost, že se budou schopny domluvit a společně své postavení zneužít. Obecně správný princip je však v návrhu narušen tím, že jednu třetinu rady má na návrh vyjmenovaných společenských organizací jmenovat předseda vlády.
Již při minulém projednávání minulé novely tohoto zákona někteří z nás zde navrhovali, aby jedním ze subjektů, které se na ustavení rady podílejí, byl prezident republiky. Bez ohledu na to, že se od té doby změnilo personální obsazení tohoto úřadu, jsem i nadále přesvědčena, že by prezident republiky byl institucionálně vhodnějším činitelem než předseda vlády. Sice jsou oba součástí moci výkonné, prezident je však od vlády a od vládní agendy jasně oddělen a není tak jako vláda samotná bezprostředně závislý na momentální většině v Poslanecké sněmovně. Pravomoc jmenovat jednu třetinu Rady ČT by v případě prezidenta byla pravomocí, ke které je třeba kontrasignace premiéra, ale v každém případě by to byl prezident, kdo by příslušný návrh premiérovi předkládal a tím by nesl i hlavní odpovědnost za jejich výběr. Vláda, resp. premiér by se tak vyhnul jakémukoli podezření, že jmenuje do rady lidi, kteří zde budou dohlížet na to, aby Česká televize příznivě referovala o činnosti vlády, nebo jinému a stejně závažnému obvinění, že totiž jmenuje členy rady v součinnosti s vládními poslanci, aby se tak vyhnul vzájemnému střetu vlády a sněmovny. Vzájemná vazba mezi prezidentem a premiérem by navíc jen posílila ony záruky plynoucí z rozložené volby, o kterých jsem už hovořila.
Vedle posílení nezávislosti rady na politických tlacích přichází předložený návrh i s posílením nezávislosti generálního ředitele na Radě ČT. Zatímco ten první krok lze hodnotit pozitivně, ten druhý považuji osobně za problematický. Podle navrhované úpravy by generálního ředitele mohla rada odvolat pouze z taxativně vyjmenovaných důvodů, mezi kterými ovšem chybí např. neplnění projektu, na jehož základě byl radou ředitelem zvolen. Za těchto okolností rada prakticky v okamžiku ukončení volby ředitele ztrácí účinné nástroje, kterými může kontrolovat plnění jeho projektu. Stejně tak rada postrádá jakýkoli nástroj, kterým by vynucovala dodržování schváleného rozpočtu atd.
Jsem přesvědčena, že ředitel, který by ignoroval svůj projekt např. v oblasti restrukturalizace České televize, bez ohledu na schválené saldo rozpočtu by hospodařil s vysokými deficity, avšak formálně by splňoval všechny předpoklady, které mu zákon ukládá, že takový ředitel by byl pro Českou televizi ještě větší pohromou, než je časté odvolání generálních ředitelů. Navíc si nemyslím, že by nezávislé postavení generálního ředitele mohlo být zárukou nezávislosti a kvality veřejnoprávního vysílání. Z těchto důvodů se domnívám, že taxativní výčet důvodů, pro které může být generální ředitel odvolán, by měl být ze zákona vypuštěn, anebo aspoň doplněn o některé další, mezi kterými by nemělo chybět neplnění závazků plynoucích z jeho projektu nebo ze schváleného rozpočtu.
Kolegyně a kolegové, toto jsou jen některé náměty, které předkládám ke zvážení a posouzení. Návrh zákona jako celek samozřejmě doporučuji propustit do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové, která hovořila ve sloučené rozpravě k bodu 23, stejně jako bude hovořit pan předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Připraví se pan poslanec Ladislav Skopal. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Pane předsedající, paní a pánové, pokusím se mluvit krátce. Jsem přesvědčen o tom, že hlavní argumenty se dají říci i v krátkosti, jsou ostatně lépe zapamatovatelné, lépe slyšitelné než pod záplavou slov.
My samozřejmě dobře víme, že v České televizi dlouhodobě přetrvává nedobrá situace střídáním ředitelů jak na běžícím pásu v okamžiku, kdy začnou objevovat, co se tam vlastně děje, a že je třeba to nějak řešit, že dosavadní způsob je docela řekl bych neprůhledný a špatný, že je třeba jej řešit. Očekávali jsme, že vládní koalice přinese - a přiznám se, že jsme byli asi příliš velcí optimisté, když jsme to očekávali - skutečně funkčnější návrh řešení, než je dosavadní situace. Asi jsme doopravdy na jiné lodi, asi se doopravdy jedná o jinou televizi, když jsme očekávali, že návrh přinese zjednodušení, zprůhlednění celých procesů, například tvorby Rady ČT, že přinese určité zkonkretizování a také větší, snadnější, lepší a průhlednější vymáhatelnost plnění povinností vyplývajících ze zákona pro tuto radu, která by mimo to, že vybírá ředitele, kterého pak vzápětí za nějakých několik měsíců odvolá, měla také být jakýmsi hlídacím psem povinností vyplývajících ze zákona, ať už jde o objektivnost, vyváženost, o to, co to je vlastně, ta veřejná služba, veřejnoprávnost. K tomu jsme očekávali, protože to, co se nám zatím předkládalo pod dojmem nezávislosti, je pouze krytí nějakých jiných zájmů, že také dojde k posílení principů volby rady podle principu poměrného zastoupení, tak aby byly vyváženy skutečně všechny rozhodující zájmy, které se mají v práci České televize, v práci Rady ČT protínat.
Místo toho jsme se dočkali pod rouškou odpolitizování, pod rouškou argumentu posílení nezávislosti toho, že se nám předkládá k uvěření, že těchto cílů se dosáhne metodou trojnožky, z níž jednu - a přiznejme, že rozhodující - nožku představuje někdo tak vrcholně odpolitizovaný a tak vrcholně nezávislý, jako je premiér české vlády.
***