(18.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Právě při této volbě vláda prokázala, že si chce pojistit vládu nad médii. Pokračuje tímto pojištěním si své vlády i předloženými návrhy. Je to určitě snaha velmi pošetilá, je krátkodobá, protože tomuto krátkodobému zisku je obětována hodnota, která je mnohem cennější. A touto hodnotou je oddělení světa médií a oddělení světa politiky v maximálně možné míře, kterou nám reálný čas povoluje.
Naše vláda si chce tuto pozici nad médii upevnit. A jak toho chce dosáhnout? Musí se za prvé zavděčit mediálním tvůrcům. Ale za druhé to musí udělat tak, aby přijali tuto její taktiku také naši občané. Bude podle toho postupovat takto: televizi slíbí peníze, divákům a posluchačům slíbí absolutní nezávislost veřejnoprávních médií.
Nejprve tedy k otázce peněz. Česká televize a Český rozhlas jich mají, jak říká vláda ve svém předloženém návrhu, málo. Česká televize jich má tolik, zhruba 5 mld. korun, jako má celé Ministerstvo kultury na jeden rok ve svém resortním rozpočtu. Z této kapitoly pan ministr musí financovat chod na obnovy všech památek, všech kulturních programů, podpory hudebních těles, podpory divadelních těles, galerie, muzea, knihovny, archivy a samozřejmě také církve. S takovým rozpočtem však Česká televize na rozdíl od Ministerstvo kultury vyjít nemůže a nestačí jí, potřebuje přidat.
A Ministerstvo kultury nepřichází se zprávou, že se pokusí nalézt nějakou rozumnou cestu. My stejně dobře víme, že rostou náklady na výrobu programů, že došlo k vývoji cen od doby, kdy byly naposledy zvyšovány koncesionářské poplatky. Ale uvítali bychom rozumnou cestu, kdyby ministr kultury přišel a říkal: Vím, že jsou zde náklady, které rostou. Na druhé straně také vím, že tyto organizace musí přispět k racionalizaci svého fungování, a já mám pro ně návrh, který jsem s nimi projednal, a tento návrh bude znamenat, že oni trochu budou šetřit, a v tom případě pak se k vám mohu obrátit, protože maximum toho, co budou moci ušetřit tyto instituce, ušetří, a teprve poté, kdy prokáží, že opravdu udělaly maximum, se já na základě rozumných ekonomických úvah na vás obrátím s možností zvýšit tento poplatek. Ovšem nic takového se nestalo. A proto platí, že když se nebude šetřit, tak se budou zvyšovat poplatky. A ta zátěž našeho občana bude probíhat dvojím způsobem. Jednak se mu zvednou koncesionářské poplatky u České televize ze 75 Kč na 95Kč. Je to zvýšení o 20 Kč. A druhý způsob je ten, že se zvedne procento povoleného času pro reklamu z jednoho procenta na procenta tři. Nic na tom nemění fakt, že současná ČT nebyla schopna vyčerpat ani ono jedno povolené procento reklamního času.
Je samozřejmé, že když se bavíme o reklamním čase, musíme dodat ještě něco navíc. Pokud tedy pan ministr si myslí, že to je ten pravý nástroj, jak posílit finanční pozici ČT, tak já se ho zeptám, zda neplatí tato rovnice: Zvýšení procenta reklamy přece musí znamenat jednu věc. Česká televize musí získat inzerenty, kteří v ní budou chtít své inzeráty dávat. Jak to udělá? Musí se přiblížit programu komerčních televizí, protože je zde dlouholetý, opakovaný, dennodenní příklad toho, které programy si inzerenti vybírají k tomu, aby maximálně zúročili svůj vklad peněz, který formou reklamy do médií dávají. Bude tedy platit vztah, že zvýšení procenta reklamy bude znamenat jiný typ programu, aby se televize zavděčila zájemcům o reklamu, tedy se přiblíží komerčnímu typu vysílání. Pokud pan ministr toto chce, tak já zde chci otevřeně říci, že toto opravdu nechci.
Jsou to letmé poznámky k návrhu, který je nám předložen o televizních a rozhlasových poplatcích. Je mi líto, že Český rozhlas opakovaně je v takové trochu nevýhodné pozici, protože většinově se zde debatuje o ČT. Možná, kdyby byl podložený ekonomickou rozvahou návrh na to, jak funguje Český rozhlas, jaká racionalizační opatření přijal, jaké jsou jeho dlouhodobé výhledy, a kdyby pan ministr dokázal oddělit tyto dvě sféry, když už nedokáže přitlačit ČT k podobným číslům, možná by Český rozhlas nedoplatil na tuto pochybnou strategii.
Pro neschopnost vlády navrhnout občanům přátelské řešení i za cenu, že si vláda tímto přátelským řešením pro občana rozzlobí některé lidi v médiích, pro tuto skutečnost se připojuji k návrhu na zamítnutí předlohy o zvýšení poplatků pro Českou televizi a pro Český rozhlas, tak jak tyto návrhy přednesla nejprve paní poslankyně Kateřina Dostálová a později se k ní přidal také pan poslanec Záruba a další.
Nyní k druhému zákonu. Teď jsem mluvila více o penězích, nyní se budeme bavit o té druhé věci, o té sladké vějičce, která se jmenuje nezávislost.
Mezi hlavní úkoly ČT patří poskytování objektivních, vyvážených, ověřených a všestranných informací, které umožňují svobodné vytváření názorů a rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky. O tom není nejmenšího sporu. Avšak vláda shledává, že je nutno předložit návrh novely zákona o ČT, který by jí měl zaručit větší nezávislost. Je totiž přesvědčena, že Rada ČT není nezávislým orgánem, nezávislým na politickém vlivu, a proto chce upravit nejenom ustanovení této rady, tj. její volbu, její odvolávání a její kompetence, ale i některé další náležitosti.
Vláda říká ve své důvodové zprávě, že stávající právní úprava nevyhovuje požadavku na zajištění nezávislosti rady, jmenování jejích členů otevřeným a pluralistickým způsobem, jak jej formuluje část III. bod 2 doporučení Rady Evropy atd. Neboť… neboť svěřuje volbu rady pouze jednomu orgánu, tj. Poslanecké sněmovně.
Musím zde opakovat dotaz, který tady zazněl, zda vláda neshledává Poslaneckou sněmovnu pluralitním, otevřeným, demokratickým orgánem, a proto mu musí odejmout tuto kompetenci, aby nalezla otevřenost, pluralitu a demokracii u orgánu nějakého jiného. Ptám se ministra, a doufám, že mi na tuto otázku také odpoví.
Vláda tedy navrhuje, aby tato nezávislost nebyla garantována pochybnou Poslaneckou sněmovnou, aby byla rozložena do úctyhodnějších institucí, které jsou zcela jistě garantující nezávislost a otevřenost a demokratičnost a hlavně antipolitičnost. A navrhuje ji tedy z třetiny ponechat Poslanecké sněmovně, z třetiny dát Senátu a z třetiny ne už prezidentovi ČR, jako tomu bylo za dob pana prezidenta Havla, ale premiérovi vlády, protože mezi tím návrhem, který zde byl, a mezi tím, který je zde nyní, proběhly prezidentské volby, které pravděpodobně nedopadly tak, jak si vláda představovala.
Nejenom že tedy na politizaci rady se absolutně nic nezmění, protože všechny zmíněné instituce jsou výsostně politickými orgány, ale přibude zde ještě jeden velmi vážný problém, a tím je, jak budou generovány jednak instituce, které mohou navrhnout příslušné kandidáty do těchto rad, a jednak jak budou navrhováni kandidáti samotní. Protože zákon říká, že to mají být významné kulturní, odborové, národnostní, vzdělávací, ekologické zájmy, které mají být respektovány při volbě, kterou bude provádět Poslanecká sněmovna nebo jiné významné kulturní, odborové atd. organizace, které bude navrhovat Senát, nebo jiné významné organizace, které bude navrhovat předseda vlády.
Mně se zdá v tomto ohledu, že to je velmi alibistické znění zákona, protože je jasné, že každý z nás bude mít jiná kritéria na to, co je významnou institucí a organizací, či není, tak zde je pouze zástěrka pro to, abychom přiznali, že stejně ta rada, ať budeme mít sebekomplikovanější model, bude vždycky radou politickou a bude vždy odrážet názory těch, kteří ji volili, a vždycky bude rada těm, kteří ji volili, svým způsobem zavázána.
***