(18.30 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Toto současné smíšení dvou norem je pro nezávislost veřejnoprávní televize škodlivé a nepřijatelné.
Lze diskutovat o tom, jaké pozměňovací návrhy v dalších čteních přijmeme. Nicméně toto jsou dva klíčové důvody, pro které doporučuji, abychom postoupili oba návrhy zákona do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Taťáně Fischerové za její vystoupení. Požádám místopředsedu Langera, aby mě nahradil, a za mnou bude následovat pan kolega Schling.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Vojtěch Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, ve svém vystoupení v obecné rozpravě se omezím vlastně jenom na jednu věc, abych neopakoval některé argumenty, které tady padly jak ve prospěch projednávání tohoto návrhu, tak v jeho neprospěch.
Změna, která je proti původnímu textu zákona, která se týká tvorby rady, vychází z jakési představy o tom, že větší nezávislost a větší rozptyl názorů v Radě České televize vytvoříme tím, že tím, kdo bude rozhodovat o členech rady, bude víc institucí. Já považuji takovou úvahu za mylnou a dokonce za velmi škodlivou. Souhlasím s tím, co tady bylo řečeno např. kolegou Plevou nebo panem kolegou Skopalem. Jsem přesvědčen, že větší nezávislost a větší šíři názorů Rady České televize zajistíme nikoliv počtem institucí, které budou jmenovat členy Rady České televize nebo volit členy Rady České televize, ale počtem institucí, které mají právo navrhovat. Protože veřejná služba je služba těm, kteří mají různé názory, různé zájmy, různé profese, je také důležité, aby tyto různé názory byly prezentovány právě těmi, kteří mají právo navrhovat.
A proto, pokud projde tento návrh do druhého čtení, zopakuji svůj návrh, který tady byl při hektickém projednávání změny zákona. Jsem přesvědčen, že stejné právo jako profesní organizace, významné společenské a kulturní instituce mají politické strany, aby navrhovaly své kandidáty do takové instituce, jako je Rada České televize, jako je Rada Českého rozhlasu, Rada ČTK a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Řeknu rovnou, že zopakuji návrh tak, že aby v oné 15členné radě měly jenom 5 zástupců politické strany, které jsou součástí Poslanecké sněmovny. Je jedno, jestli dnes je tady 5 politických stran, nebo tady bude 6 politických stran, nebo jestli politické strany budou po volbách tři nebo čtyři. To není rozhodující, ale podle mého názoru je potřeba politickým stranám, které se účastní práce v parlamentu, dát jednu třetinu rady. Další tři místa je potřeba dát těm politickým stranám, které se do Poslanecké sněmovny nedostaly, a ty aby měly možnost se v radě také podílet na tom, aby informace veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu zajišťovaly i ty politické názory, které se v současné době nepodílejí na práci zákonodárného sboru. Tato tři místa odpovídají i významu těch politických názorů, které jsou menšinové a nedosáhly pětiprocentní hranice při posledních parlamentních volbách. Nakonec jsme to v zákoně o volbách zajistili tím, že ti, kteří mají nad tři procenta výsledků ve volbách, mají právo na státní příspěvek na svou politickou činnost, tedy by měli mít právo se účastnit jednání takového orgánu, jako je Rada České televize nebo Rada Českého rozhlasu, případně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A pak sedm dalších kandidátů by bylo vybíráno právě z oněch profesních, zájmových, odborových institucí i organizací a samozřejmě těch, které považujeme za výsostně důležité organizace našeho společenského života, ať jsou to univerzity, ať jsou to divadla apod., protože tím zabezpečíme odpolitizování rady, nikoliv tím, že bude dáno třem institucím právo je zvolit.
Dovedu si představit postup, kterým v Poslanecké sněmovně vládní většina zajistí jenom svých pět lidí. Dovedu si představit, že stejná vládní většina zajistí svých pět lidí ze Senátu a předseda vlády v případě, že nedojde ke změně, si zabezpečí pět lidí blízkých politickému názoru předsedy vlády. A kde bude v radě vlastně zajištěn onen pluralitní názor, který očekáváme od Rady České televize? Nebude dán tím, že tři různé instituce je budou jmenovat nebo volit, ale jestliže zvolíme různé instituce, které mohou navrhovat, a zajistíme jejich kvótu, jak říkal tady pan kolega Pleva, při výběru pořadů, tak potom zajistíme opravdu tu nejširší možnou linii všech názorů, která je v české společnosti, a jenom tak zajistíme, aby Česká televize byla tím, kdo plní veřejnou službu.
Pokud tento návrh projde do druhého čtení, v každém případě ve výboru i v plénu Poslanecké sněmovny budu tento návrh obhajovat tak, že pro mne bude rozhodujícím krokem schválení nebo neschválení takového pozměňovacího návrhu, a potom bych nemohl ve třetím čtení návrh podpořit, protože tento návrh podle mého soudu neodpovídá potřebám veřejné služby.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní pan kolega Jaromír Schling, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se rovněž vyslovit v obecné rozpravě k návrhům, které nyní projednáváme, a to především z pohledu člena hospodářského výboru. Nebudu se tedy zabývat tím, zda Česká televize plní, nebo neplní své poslání veřejnoprávního sdělovacího prostředku.
K Radě České televize bych chtěl říci, že ať dnes za současného stavu nebo za stavu budoucího, pokud bude předložený návrh přijat, stále mně bude vadit to, že Rada České televize výrazně zasahuje do hospodaření firmy - a Česká televize je firmou s přibližně pětimiliardovým obratem - ačkoliv nenese žádnou hmotnou či trestněprávní odpovědnost. Mně by se mnohem více líbilo, kdyby Česká televize byla akciovou společností se stoprocentním držením akcií státem, měla by statutární orgány v souladu s obchodním zákoníkem a členové těchto statutárních orgánů by za svá rozhodnutí nesli plnou hmotnou odpovědnost, a dokonce i odpovědnost trestněprávní. Jak je to špatně, když členové nějakého orgánu mohou o čemsi rozhodovat, mohou přijímat rozhodnutí s velkými ekonomickými důsledky, za něž nenesou odpovědnost, jak to může dopadnout a také dopadne, je právě prohraná arbitráž v záležitosti CME. To je ukázka toho, k čemu takovýto stav vede.
To ovšem předložený návrh neřeší a je podle mého gusta málo radikální, málo mění současný stav. Na druhé straně si ale myslím, že je to návrh, který může být většinou této Poslanecké sněmovny podpořen, a že současný stav alespoň zlepší, i když ho nevyřeší podle mých představ.
***