(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní pan kolega Říha. Připraví se pan poslanec Mládek.
Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se nejprve přiznal k podjatosti. Před 30 lety jsem promoval na fakultě dětského lékařství, která má ve Fakultní nemocnici v Motole klinickou základnu, a z 20 let mé aktivní lékařské klinické praxe jsem polovinu té doby strávil v Motole jako sekundář, jako primář a do sněmovny jsem odcházel z funkce náměstka ředitele. Čili mám k této nemocnici osobní vztah.
Fakultní nemocnice v Motole zahájila činnost v roce 1970. Sice byla plánována již ve třicátých letech a již v té době profesoři pražské lékařské fakulty byli rozděleni na dva nesmiřitelné tábory, z nichž jedni chtěli stavbu v Motole, druzí byli zásadně proti. Výstavbu motolské dětské nemocnice vlastně rozhodla stavba Nuselského mostu, protože nemocnice Na Karlově musela ustoupit stavbě Nuselského mostu a výstavbě metra. Proto bylo rozhodnuto o stavbě Motola a od roku 1970 byla postupně ta dětská část oživována. Původní projekt předpokládal část dětskou a dospělou jako zrcadlové objekty. To, co je nyní dětská, tak měla být i dospělá. Střední trakt propojovací je laboratorní, který měl sloužit a i slouží pro obě části nemocnice, dětskou i dospělou. Bohužel v průběhu času, protože stavba části pro dospělé byla odložena, víceméně také proto, že byla dána přednost výstavbě Nemocnice na Homolce, protože SANOPZ na Malvazinkách již dosluhoval, bylo rozhodnuto o výstavbě Homolky a dostavba Motola byla zastavena. Teprve po letech byla oživena myšlenka na dostavbu dospělé části a potom došlo k tomu, že se přepracovával projekt na dospělou část, a dokonce návazné bloky byly odstřelovány, takže my jako zaměstnanci jsme po mnoho a mnoho let žili na stavbě, anebo jsme museli odcházet předčasně z práce, protože se odstřelovaly části, které byly připraveny pro ten zrcadlový obraz. Tolik k té historii.
Tady se teď o tom hovoří, jako bychom chtěli budovat nějakou novou kapacitu a soustřeďovat do Motola nějaké nové případy. Já bych chtěl říci, že nám jde o zachování stávající kapacity.
Smysl dětské části, já teď hovořím o té dětské části Motola, nebo její význam není jenom v těch špičkových jednotlivých pracovištích, ať začnu odshora od toho dětského kardiocentra, které se opravdu vypracovalo na nejenom evropskou, ale světovou úroveň. Začalo se budovat po roce 1968, kdy nám emigrovali kardiochirurgové, kteří to již uměli, a začínalo se úplně od nuly. Začínalo se díky našemu emigrantovi doktoru Starkovi v Londýně, který vytvořil "most", že se naši lékaři vycvičili v Great Ormond Street v nemocnici na kardiochirurgii. Toto pracoviště opravdu je špičkové a poskytuje péči od prenatální, tzn. od té diagnostiky před narozením, až po věk téměř dospívajících, protože některé ty případy je třeba reoperovat.
Ale smysl není v jednotlivých oborech, ale smysl je v tom, že jsou spolu, že na sebe navazují. Tuto skutečnost obdivují delegace zahraničních lékařů. Ještě když jsem byl v nemocnici, přijela celá skupina norských pediatrů, kteří byli fascinováni právě tím, že ty jednotlivé obory jsou soustředěny v jedné budově. To má totiž obrovský význam pro erudici lékařů. Protože samozřejmě můžeme říci, že on může jít na stáž do jiné nemocnice, ale je velmi obtížné v provozu postrádat toho člověka měsíc, dva, tři, když bude někde úplně jinde, kdežto když je to v jedné nemocnici, ti lidé spolupracují.
Dětská chirurgie se dostala do úrovně, kdy dneska jsme schopni operovat nádory jater a jsme připraveni na transplantace jater. A víte, jaké problémy jsou spojeny s transplantací jater u malých dětí, kdy byla pořádána celonárodní sbírka na Nikolku Drgovou a kdy děti zatím musíme vozit do Hamburku. My jsme připraveni tyto případy řešit u nás. Ale podstatná je návaznost, protože v Motole byla první lůžková resuscitační stanice pro děti v republice. Já jsem tam od roku 1977 na ní pracoval. Ta návaznost je podstatná. Dítě po velmi závažné operaci prostě přejde v jedné budově na resuscitaci, dospí tam do druhého dne, abych to řekl laicky, a může pak přejít jenom na běžnou "jipku" a posléze na standardní oddělení. Když budeme děti převážet z místa na místo po městě, tak jim ublížíme.
Čili tady se nejedná o budování nové kapacity. Nám jde o to, aby obory, které jsou tam soustředěny a spolupracují, mohly být zachovány. Je to hodně peněz? Je to hodně peněz, ty 4 miliardy. Ale proč?
Za prvé. Chyby byly již v době stavby té nemocnice. Když nemocnice byla postavena, tak první závada byla, že na litých podlahách se začaly dělat puchýře. Prostě tam byly zřejmě podlahy nality na vlhký beton. Druhá věc byla, že za několik let začaly padat stropy. Tam se stalo že na rentgenu spadl štuk - metr čtvereční - těsně vedle dítěte. Za provozu se muselo opravovat. V současné době jsou inženýrské sítě dožilé. Jsou zarostlé rozvody vody, je porušená kanalizace, je zarostlé critalové topení. Prostě ty technické podmínky - výbor pro zdravotnictví byl seznámen s technicko-ekonomickou studií - ty vyžadují nějaké rozhodnutí.
My můžeme říci - tak rozstěhujme ty obory někam jinam. Ale tím rozbijeme tu kontinuitu, rozbijeme spolupráci, a já nemohu s dobrým svědomím zvednout ruku pro nějaké takovéto řešení.
Proč je nutno v rámci rekonstrukce řešit ještě dostavbu operačních sálů? No protože když se nemocnice stavěla, tak vyšší podlaží neměla předepsanou výšku, tam někdo ušetřil, a vyšší podlaží nejsou tak vysoká, jak je dnes třeba, a proto je třeba operační sály podle současných technických norem dostavovat ještě vedle. To všechno samozřejmě navyšuje cenu.
Na námitky, že není projekt - projekt je v současné době zpracováván. V létě bude hotov. Projekt nemocnice financuje z vlastních zdrojů, představuje to zhruba 65 mil. Kč a tuto částku by pak nemocnice plánovala i na splácení půjčky.
Je samozřejmé, protože součástí té staré dětské nemocnice je laboratorní blok a energocentrum, které slouží pro celou nemocnici, tak že ta rekonstrukce zahrnuje i takovéto složky. A samozřejmě nese s sebou obnovu přístrojového parku, protože od roku 1970 jsme se dostali někam jinam a současný atomový zákon nám předepisuje jiné parametry pro vybavení, než tomu bylo v roce 1970.
Dále v té dětské části je nutno vybudovat další úniková požární schodiště, protože předpisy v roce 1970 nebyly tak přísné. A nehledě k tomu, že dnes v době, kdy hrozí určité nebezpečí, dejme tomu i teroristické útoky, tak já bych si nedovedl představit velmi rychlou evakuaci za těch podmínek, jak to tam nyní vypadá.
Pokud bychom se tedy spokojili s tím, že musíme děti na specializované výkony posílat do jiných zařízení do zahraničí, tak můžeme předpokládat, že roční náklady státu nad úroveň toho, co je hrazeno ze zdravotního pojištění, by dosáhly téměř 300 mil. Kč. Protože v dětském kardiocentru se provede ročně zhruba 430 operací. Dejme tomu, že 50 výkonů by bylo možno provést v Bratislavě na sesterském pracovišti, 30 výkonů u starších dětí na pracovištích pro dospělé, ale stále zbývá více než 300 výkonů u těch nejmenších dětí a výkonů, na které již naše týmy jsou vyškolené, a tyto výkony bychom museli hradit v zahraničí. Odhadovaná částka na kardiochirurgické výkony je 220 mil. Kč ročně.
Transplantace kostní dřeně alogenní se provádí jenom v Motole. To prosím není žádné konkurenční pracoviště brněnské fakultní. Brněnská dětská fakultní nemocnice je dostavěna, rekonstruována. Jsou to naši partneři, nikoli konkurenti. Ale část transplantací, která je prováděna v Praze, by bylo nutno zajistit v zahraničí. Zase by to představovalo 50 až 100 mil. Kč ročně.
U transplantací ledvin u dětí, protože IKEM nemá prostě návazná pracoviště pro nejmenší děti, tak zase provádí transplantace u dospělých a starších dětí, a my bychom potřebovali na zajištění této péče dejme tomu asi 12 mil. Kč ročně.
Již jsem hovořil o transplantaci jater u dětí, kterou bychom měli postupně u nás začít dělat, jinak vynaložíme asi 10 mil. Kč ročně na zajištění této péče v zahraničí.
Jestliže bude financování řešeno půjčkou, tak ta částka zhruba kolem 4 miliard bude rozložena na 20 let a příspěvek státu ročně je předpokládán na 300 mil. Kč v prvních letech, v následujících bude 70 až 100 mil.
***