(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní místopředsedkyni Miroslavě Němcové a prosím, aby se slova ujal pan ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně Němcová. Cílem kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu prováděné ve druhé polovině roku 2002 bylo prověřit účelnost a hospodárnost ve vynakládání prostředků rozpočtu Ministerstva kultury určených pro Program záchrany architektonického dědictví za období let 1998 až 2001, v případě věcných souvislostí i předcházejících let, počínaje rokem 1995. Kontrolovanými osobami bylo Ministerstvo kultury a vybraní příjemci státní finanční podpory z příslušných programů.
Ministerstvo kultury se ke zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu obsáhle písemně vyjádřilo ještě před zpracováním kontrolního protokolu z hlediska odstranění zjevně nesprávných údajů. Toto vyjádření bylo promítnuto do kontrolního protokolu, a proto proti němu Ministerstvo kultury již neuplatnilo vůbec žádné zásadní námitky.
V kontrolním závěru zpracovaném následně však Nejvyšší kontrolní úřad k vyjádření Ministerstva kultury již z neznámých důvodů nepřihlédl, a proto jsou v něm některá nesprávná, zavádějící nebo zjevně chybná zjištění, se kterými Ministerstvo kultury nemůže zásadně souhlasit, a v tomto směru jsem podrobně informoval vládu za přítomnosti prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a rozporoval příslušný kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu s tím, že vláda mou informaci a můj rozpor jednohlasně přijala - jednání schůze vlády dne 7. 4. 2003 - a současně mi uložila, abych jí v březnu roku 2004 předložil zprávu o dalších opatřeních, která jsem ve vztahu ke zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu v resortu kultury přijal již k přiděleným dotacím. Toto rozhodnutí vlády již prezident kontrolního úřadu - opakuji, že byl přítomen na zasedání vlády - nepřipomínkoval a souhlasil s ním.
Myslím, že se nelze na tomto místě zabývat všemi okolnostmi zásadního rozdílu ve zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu a Ministerstva kultury, ale pro zajímavost prosím pouze několik příkladů.
Ministerstvem kultury bylo řádně a nezpochybnitelně zdokumentováno, že je chybným názorem, že Ministerstvo kultury nehodnotilo všechny projekty záchrany předložené do programu nebo že nositelé projektu neměli rovné podmínky, popřípadě nesplňovali požadavky stanovené pro předkládání projektů. Například: Ano, standardním postupem nebyl hodnocen a komisionálně projednáván za uplynulých sedm let pouze jeden projekt na opravu areálu v Heřmanově Městci, neboť dotace - a to podtrhuji - na jeho realizaci byla schválena do programu přímo zákonem o státním rozpočtu na příslušný rok. Jistě uznáte, že ministr kultury musí respektovat všechny zákony, tedy že musí respektovat zákon o státním rozpočtu. A pokud mu tento zákon o státním rozpočtu přikazuje uvolnit tolik a tolik prostředků na opravu toho či onoho objektu, musí tak vykonat.
Bylo také řádně zdokladováno a Úřadem pro hospodářskou soutěž expertizně prokázáno, že v žádném případě nebyl porušen zákon o zadávání veřejných zakázek, pokud jde ovšem o celkovou rekonstrukci palácových zahrad pod Pražským hradem, jejichž investorem byl Státní ústav památkové péče. Ani tento rozpor nebyl dále NKÚ připomínkován.
V žádném případě jsem neakceptoval názor, že součástí obnovy kulturních památek v programu nesmí být např. jejich využití pro bytové účely, jak tomu bylo v případě části zámku v Moravské Třebové, protože právě opak je smyslem celého programu. Program finančně podporuje takové projekty, které neznamenají pouze pasivní opravu historických konstrukcí, ale současně přinášejí funkční oživení a také vhodné využití kulturních památek, což je z hlediska památkové péče základní podmínkou udržitelnosti jejich dalšího zachování. Jinými slovy, jestliže se opravuje památka Měšťanský dům, ve kterém jsou byty, neopravuje se jenom plášť, neopravuje se jenom střecha, ale samozřejmě že se opravují i byty i místnosti, které jsou v objektu. Opravují se z hlediska stavebních prací.
To na druhé straně však neznamená, že by Ministerstvo kultury mělo zásadní námitky proti některým zjištěním, která Nejvyšší kontrolní úřad učinil u několika příjemců, tedy investorů. Jde o finanční podporu v programu, ať už se to týká obcí, ale také popř. církví nebo soukromých fyzických a právnických osob, které, vážená paní místopředsedkyně, z tohoto programu také čerpají prostředky. Ano, Ministerstvo kultury uznalo, že z hlediska aplikace, zejména stavebního zákona, došlo k některým pochybením. V tomto směru Ministerstvo kultury může ovšem na obce působit pouze metodicky, protože obce mají své kontrolní orgány a je na kontrolních orgánech těchto obcí, aby prověřovaly, zda např. je v souvislosti s památkou dodržován stavební zákon. Není prostě možné, aby Ministerstvo kultury se svým oddělením investic, kde pracují čtyři lidé, zajišťovalo tímto způsobem, např. ve městech, dozor nad všemi účastníky programu. Myslím si, že když město XY dostane dotaci na opravu památky Z, je v prvé řadě jeho povinností použít prostředky v souladu s příslušným zákonem. Nejsou-li tyto prostředky v souladu s příslušným zákonem použity, je to v prvé řadě chyba města a po městu XY se žádá náprava.
Ale abych se nevymlouval. Pokud jde o státní organizace zřizované Ministerstvem kultury, je třeba potvrdit jednak váš názor a názor Nejvyššího kontrolního úřadu, že v případě celkové obnovy zámku Kynžvart v západních Čechách - akce byla podporována současně z programu Evropských společenství Phare ze dvou pětin celkových nákladů, cca 60 milionů korun - došlo k pochybení, a to v rozsahu asi 130 tisíc, tím, že investor akce - opakuji, že tímto investorem akce byla státní organizace, kdy tedy Ministerstvo kultury nese plnou odpovědnost, byl to památkový ústav v Plzni - použil uvedenou částku, tedy cca 130 tisíc, v rozporu se stanovenými podmínkami na úhradu nákladů spojených s počítačovým vybavením historické zámecké knihovny, nikoli jen na opravu této knihovny.
***