(14.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Má třetí námitka k předloženému textu spočívá v tom, že některá ustanovení mají dle mého názoru výrazně kontroverzní charakter. Mohou totiž v konečném důsledku vést k tomu, že správní řízení, které již v tuto chvíli u některých správních orgánů probíhá neúměrně dlouho, bude trvat ještě delší dobu a že účastníkům řízení budou dána nová procesní práva, která však, a to zdůrazňuji, budou moci býti užita šikanózním způsobem a budou moci zkomplikovat rozhodování správních orgánů.
O kvalitě předloženého tisku svědčí ta skutečnost, že ústavně právní výbor, který se předloženým tiskem zabýval dvakrát, přijal k tomuto tisku okolo 40 pozměňovacím návrhů, to znamená, že zaujal odlišné stanovisko téměř k polovině pozměňovacích návrhů obsažených v předložené novele. Nutno říci, že převážná část těchto pozměňovacích návrhů se týká vypuštění navrhovaných úprav navrhovateli. Mohu říci, že ač ústavně právní výbor, a bylo to řečeno též panem předkladatelem, se velmi seriózně zabýval předloženou novelou, a jak jsem řekl, vypustil četná kontroverzní ustanovení, např. opustil snahu omezit či vypustit princip subsidiarity při užívání právních předpisů, mám stále za to, že četné sporné body v předloženém návrhu přetrvávají a že jejich aplikace, resp. v případě přijetí aplikace takto pozměněného správního řádu přinese četné problémy. Uvedu konkrétní příklad. Jedná se například o novou úpravu vyloučení podjatého pracovníka. Mám za to, že nová úprava vyloučení podjatého pracovníka umožní právě ony šikanózní úkony ze strany účastníků, těch účastníků, kteří nebudou stát o rychlé a racionální rozhodnutí správního orgánu.
Další má námitka spočívá v tom, že i přes snahu ústavně právního výboru stále předložený text neošetřuje všechny problémy, kterými trpí současná procesní správně právní úprava. Je mnoho věcí, na které poukazuje současná správně právní teorie, o kterých mluví správně správní teorie, že by měly být v platném procesním předpisu, a přesto se s nimi navrhovatelé nevypořádali. Uvedu jeden konkrétní příklad. Jde například o nulitu správních aktů, která by podle většiny správních teoretiků měla být též upravena ve správním řádu. Bohužel o tomto se diskuse nevedla.
Mou další námitkou je to, že sice byla snaha odstranit určité terminologické nesrovnalosti a odstranit zastaralou terminologii, ale mám za to, že tato snaha byla nedůsledná. A i v tuto chvíli předložený návrh obsahuje četné terminologické rozpory. Poukáži na konkrétní příklad. V některých částech ustanovení se užívá např. termín trvalý pobyt, jinde termín bydliště. Poukazuji na to, že správa (?) Asociace krajů České republiky právě poukazuje na terminologickou nedůslednost a na to, že v této oblasti trpí předložená novela správního řádu četnými vadami.
Za největší problém předložené novelizace však považuji to, že činností ústavně právního výboru bohužel došlo k nepřímé novelizaci jiných správně právních předpisů, a to zvláště na úseku působnosti správních orgánů při exekučním řízení. Domnívám se, že takto zásadní věc, jako je změna působnosti správního orgánu, by měla být široce diskutována mezi odbornou veřejností, široce diskutována s představiteli vládní legislativy a neměla by být řešena pouze na ústavně právním výboru. Mám obavu, že pokud budeme tímto způsobem postupovat, pak aplikace následného přijatého správního řádu bude výrazně ztížena a že například změna působnosti exekučních orgánů může v praxi přinést důsledky, o kterých v tuto chvíli ještě nevíme a které nejsme schopni docenit.
Dámy a pánové, na základě těchto argumentů docházím k závěru, že předložený návrh bohužel není reformovatelný na půdě Poslanecké sněmovny, že Poslanecká sněmovna ani její specializovaný orgán, ústavně právní výbor, není schopen odstranit veškeré vady, kterými trpí předložený návrh, a proto dávám návrh na zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní poslankyně Zuzka Rujbrová a připraví se pan kolega Tom Zajíček.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, potřeba změn správního řádu je nepochybná a odborníci se na nich shodují. Důvod, proč byl souběžně s vládním návrhem předkládán návrh druhý, poslanecký, byl především již dvojí neúspěšný pokus vlády o novou kodifikaci správního řízení a naše obava, že by se situace mohla opakovat i při nynějším novém pokusu vlády o předložení nového správního řádu Poslanecké sněmovně.
Oba návrhy prošly do druhého čtení, což pokládám za dobré, a pravděpodobnost, že alespoň jeden z nich bude přijat, se podle mého názoru tím zvýšila. Pokud by to tedy měl být v konečném důsledku vládní návrh, chci vyjádřit přesvědčení, že alespoň nám se tak otevře prostor pro uplatnění toho lepšího z naší verze v podobě pozměňovacích návrhů, které bychom v tom případě k vládnímu návrhu uplatnili.
Ale dovolte pár poznámek k vládní koncepci, kde našich výhrad je více. Ráda bych zmínila alespoň ty zásadní, kde na rozdíl od našeho návrhu vláda nenovelizuje správní řád, ale předkládá správní řád zcela nový. Jistěže argumentem může být přehlednost, větší jasnost správního řádu, po které se tolik volá, ale já se domnívám, že u normy, která od roku 1967 potřebovala minimum novelizací a prokázala svoji stabilitu a především, což je velmi podstatné, jednoduchost, není její rekodifikace až tak nezbytná, a převažují také negativa nové kodifikace.
Vládní návrh zvyšuje počet paragrafů správního řádu na více než dvojnásobek a značně komplikuje správní řízení. Jestliže si uvědomíme, pro kolik státních úředníků je důkladná znalost správního řádu kruciální, a budeme-li předpokládat, že současnou verzi dobře znají, je nepochybně jednodušší a racionálnější zvolit variantu novely, byť rozsáhlé. Důvodem pak je i nedávno realizovaná druhá etapa reformy veřejné správy, která vedla k obsáhlým změnám věcné náplně zaměstnanců obcí a krajů a vzniku nových funkčních míst. Nechtějme, aby v době, kdy se úředníci teprve zabíhají v plnění nových kompetencí, docházelo i ke změně "kuchařky", podle které tak mají činit.
Jen v některých ohledech jde v našem případě o jinou koncepci. Zatímco jsme se domnívali, že než komplikovat správní řád úpravou veřejnoprávních smluv je účelnější této problematice věnovat samostatný zákon, vláda je včleňuje do návrhu do správního řádu. Vytýká nám globální odkazy na občanský soudní řád, což my jsme za vadu nepokládali. Ostatně u procesních předpisů je to řešení více než obvyklé a sjednocuje postupy v různých typech řízení, samozřejmě s odchylkami nutnými pro daný typ, a přispívá tak ke zvýšení právního vědomí a právní jistoty občanů.
Námi předložený návrh se zaměřuje na změnu institutů, které se ukázaly nefunkční či nedostatečné, např. úprava vyloučení pracovníků správního orgánu pro podjatost, vyřizování podnětů, otázka doručování veřejnou vyhláškou a podobně. Nově stanovuje lhůty pro vyřízení věci, zakotvuje i lhůtu obecnou. Bojuje tak proti obecnému nešvaru nečinnosti správních orgánů. Rychlost a hospodárnost řízení, právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě vždy bylo zásadou správního řízení, je součástí práva na spravedlivý proces, který zaručuje Listina základních práv a svobod i Evropská úmluva o lidských právech.
Samozřejmě jsme počítali i s nutností změnit terminologii zákona, který používal v mnoha případech zastaralou dikci a odkazoval na již neexistující orgány.
Ale jak jsem řekla úvodem, bylo by asi až příliš optimistické se domnívat, že nakonec dostane přednost poslanecká verze návrhu před koncepcí vládní. Ovšem sama skutečnost, že vládní návrh má v tomto případě konkurenci, že je možné něco srovnávat a kriticky hodnotit, ale lze přejímat vzájemně i cenné podněty na zlepšení výsledného znění normy, je podle mého názoru přínosem našeho návrhu, kdy neříkáme jenom, co je špatně, ale také to, jak si to představujeme lépe. A to by asi mělo být cílem poslaneckých iniciativ.
Já vám pro tuto chvíli děkuji. Jinak jménem předkladatelů potvrzuji, že jsem převzala písemně pozměňovací návrhy kolegy Františka Beneše, který je hlasově indisponován, tak jak k tomu vyzval kolega Kužvart. Děkuji vám.
***