(15.20 hodin)
(pokračuje Koudelka)
Další podstatná změna, kterou vnímám jako správnou, je změna pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, který dosud kontroluje správnost hospodaření s prostředky státního rozpočtu. Nicméně stále více veřejných peněz je rozdělováno mimo státní rozpočet, ať už je to formou rozpočtu územní samosprávy, či skrze jiné rozpočty. Vzpomeňme si jen na televizní krizi a debatu o tom, zda podstatou této krize byly politické záležitosti, anebo podstatou této krize jsou záležitosti ohledně hospodaření. Samozřejmě Česká televize i Český rozhlas čerpají své příjmy především z koncesionářských poplatků, což je povinnost daná ze zákona, a tudíž má svým způsobem charakter daně, a přitom na hospodaření těchto institucí, ale i hospodaření, jak už jsem řekl, obcí a krajů nemohl dohlížet žádný orgán, který by byl vně těchto institucí. Rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na kontrolu i s těmito prostředky považuji za zásadní a za správné. Navíc nebude tím nijak narušena nezávislost hospodaření jak územní samosprávy, tak těchto dalších institucí, a to ze dvou důvodů. Především proto, že Nejvyšší kontrolní úřad je sám nezávislým orgánem, nezávislým na vládě, který nepodléhá přímé kontrole ani Parlamentu, a už vůbec ne vládě. Za druhé ústava vychází z toho, že NKÚ by v těchto případech nekontroloval jako u státního rozpočtu obecnou správnost, řekl bych šetrnost, hospodaření se státními prostředky, ale jen a pouze zákonnost hospodaření se státními prostředky, přičemž podrobení jak územní samosprávy, tak i jiných institucí, televize či rozhlasu a dalších subjektů zákonu považuji za něco, co nelze nějak kritizovat, považovat za nesprávné.
Vzhledem k výše uvedenému i k původnímu stanovisku předkladatele se domnívám, že je správné, aby sněmovna umožnila, aby tento tisk postoupil do druhého čtení. Předpokládám, že v rozpravě bude navrženo i podstatné prodloužení lhůty k projednání, tak aby Poslanecká sněmovna mohla zpracovat ústavní změnu, která by snad měla naději na přijetí nejenom zde, ale i v Senátu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři přihlášené kolegyně a kolegy. Paní poslankyni Kupčovou, pana poslance Pospíšila, paní poslankyni Parkanovou a paní poslankyni Rusovou. Slovo má místopředsedkyně sněmovny kolegyně Kupčová.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, jsem opravdu velmi ráda, že vláda v souladu se svým programovým prohlášením předložila návrh širších ústavních změn. Někomu se možná může zdát, že tyto změny spolu navzájem nesouvisejí, a je to pravda, a já si myslím, že je to dobře. Podle mého názoru tento návrh ústavního zákona reflektuje na téměř všechna důležitá témata, která v souvislosti s možnou ústavní změnou byla v minulých letech od vzniku Ústavy České republiky diskutována. Zmíním jenom to, co už zde bylo řečeno, namátkou imunitu poslanců a senátorů, působnost Nejvyššího kontrolního úřadu či zánik mandátu poslance či senátora v důsledku odsouzení pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a v neposlední řadě velmi důležité téma - přímá volba prezidenta.
V této souvislosti mi dovolte, abych vyslovila trochu zklamání, protože se domnívám, že vláda rezignovala na své dřívější prohlášení, že spolu s přímou volbou prezidenta navrhne i související změny v působnosti, odpovědnosti, pravomoci prezidenta tak, aby tato změna nebyla pouze technickou změnou ve způsobu volby prezidenta, ale aby byla jakousi změnou systémovou. To si myslím, že se vládě nepodařilo.
Dovolte mi, abych navrhla to, co již avizoval pan místopředseda vlády, nicméně on není členem této sněmovny, takže nemůže navrhovat. Navrhuji tedy, aby tato norma byla přikázána Poslaneckou sněmovnou též k projednání dočasné komisi Poslanecké sněmovny pro otázky ústavy. Já vím, že tato komise si může tento tisk přijmout sama ze své vlastní vůle a projednávat jej, ale nicméně se domnívám, že usnesení sněmovny, kterým vyjádří, že stojí o názor této dočasné komise, je velmi závažné.
Dovolte mi v této souvislosti, abych krátce informovala o práci této dočasné komise. Od doby nedávného vzniku se komise sešla dvakrát. Rozhodli jsme se a také jsme již požádali, že pro svoji budoucí práci požádáme o spolupráci vedoucí kateder ústavního práva všech právnických fakult v České republice, ale i dalších právních odborníků. Zároveň jsme je požádali, a já doufám, že nám vyjdou vstříc, o to, aby oni vytipovali a aby nás seznámili s oblastmi, které podle jejich názoru vyžadují změnu ústavy, a ty oblasti, u kterých takovou změnu doporučují. Zároveň jsme požádali Parlamentní institut, aby nám vypracoval srovnávací studii, poměrně obsáhlou, kde bychom srovnali postavení, kompetence, odpovědnost prezidenta republiky v těch režimech, v těch státech, kde je přímá volba prezidenta.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ústavní proces přijímá projednávání změn ústavy. Všichni víme, že je to velmi složitý a velmi zdlouhavý proces. Také chceme velmi úzce spolupracovat se senátní komisí tak, abychom už dopředu mohli zajistit průchodnost oběma komorami Parlamentu České republiky. Já bych proto chtěla navrhnout, vím, že je to nestandardní, ale jestliže se jedná o ústavu a já předpokládám velmi důkladné diskuse v dočasné komisi pro otázky ústavy, aby lhůta pro projednávání byla prodloužena o půl roku, tedy o 180 dnů. S panem předkladatelem jsem již hovořila, mohu tedy říci, že takové prodloužení by bylo se souhlasem navrhovatele.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Váš návrh vejde do historie Poslanecké sněmovny, protože si nepamatuji, že bychom prodlužovali takovým způsobem lhůtu k projednávání. Nicméně vyslovil-li navrhovatel souhlas s tímto návrhem, je možné samozřejmě o tomto návrhu hlasovat.
Slovo má další přihlášený v pořadí, pan kolega Pospíšil, připraví se paní poslankyně Parkanová.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ještě předtím, než začnu diskutovat o samotném textu navržené novely ústavy, chci poděkovat paní doktorce Kupčové, že část svého projevu zvládla za mě, co se týče postavení, působnosti a odpovědnosti prezidenta. Tolik nejprve úvodem.
Nyní již k samotnému textu předložené novely. Předložená novela se tváří jako komplexní novelizace ústavy, která reaguje na všechny problémy a nesrovnalosti, které ústavní text v tuto chvíli obsahuje, nebo kterými trpí. Musím však říci, že při podrobnějším rozboru mám za to, že spíš se jedná o soubor dílčích novel, které jsou často sporné, co se týče způsobu svého zpracování či co se týče legislativně technické podoby.
Já v tuto chvíli samozřejmě nemohu diskutovat o všech podrobnostech, které předložený návrh obsahuje. Myslím si, že toto by mělo být předmětem oné komise, o které mluvila paní doktorka Kupčová. Proto, když dovolíte, okomentuji pouze některé body, které jaksi nejvíc charakterizují předloženou novelu, nebo jsou i v odborné či laické veřejnosti nejčastěji diskutovány.
Nejprve chci poprosit pana ministra, zda by byl ochoten následně reagovat na otázku změny zákonodárné iniciativy tak, jak o ní hovořil, to znamená omezení zákonné iniciativy ve vztahu k článku 41 ústavy, protože mám obavu, že jsem ne přímo rozuměl oné myšlence. Mám obavu, že v onom textu vládního návrhu tato věc ošetřena takto není.
Ale nyní již k samotným konkrétním ustanovením. Asi nejvíce diskutovaná je otázka omezení imunity poslance. Konkrétně má jít o to, že v situaci, kdy komora Poslanecké sněmovny, tak komora Senátu rozhodne o nevydání poslance či senátora, tak toto omezení nebo tato realizace imunity má být pouze na dobu určitou.
***