(16.00 hodin)
(pokračuje Vymětal)
K tomu je právě řešení v čl. 27 v odst. 4, tak jak je dnes platné znění ústavy.
Pokud bychom připustili a schválili znění, jak to vláda navrhla, tak si dovedu docela dobře představit, že na konci volebního období před Poslaneckou sněmovnou a Senátem budou stát řady příslušníků policie, a jak poslanci a senátoři vyjdou ze sněmovny a ze Senátu, neb jim skončil mandát, tak jim budou nasazovat klepeta. A protože to se týká opozičních poslanců, tak já to chápu, že to je způsob, jak vládní koalice vymyslela, jak zastrašit, už ústavou zastrašit opozici.
Dámy a pánové, abych vás nezdržoval, na konci bych chtěl říci, že podporuji to, co zde navrhla paní kolegyně Rusová. Je třeba skutečně hledat společný konsensus - ne k tomu, co navrhla vláda, ale k úpravám ústavy. A na konci bych chtěl říci, že vládní koalice by si měla uvědomit, že pořád platí: běda vládě, která nectí svou opozici.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Kubinyi, zatím poslední přihlášený do rozpravy k tomuto bodu.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, než se dostanu k tomu, co jsem vám chtěl sdělit, musím reagovat na předřečníka pana kolegu Vymětala.
Já se nedomnívám, že by vláda České republiky v této chvíli chtěla zneužít ústavu a změny ústavy k tomu, aby nějakým způsobem manipulovala a zastrašovala opozici apod. Já se domnívám, že návrh byl podán celkem regulérním způsobem, jako už několik takových návrhů, a domnívám se, že k ústavě bude probíhat diskuse, takže dovolil bych si odmítnout to, co tady bylo řečeno, a nesdílím ten názor a myslím si, že většina z nás ne. Nakonec ústavní změny stejně není v žádném případě možné prosadit nějakou stojedničkou nebo jinou malou většinou, musí být přijaty, jak jistě víte, většinou daleko větší, takže konsensus nakonec rozhodně musí být.
A teď k tomu, co jsem chtěl říci. Chtěl jsem vám sdělit, že se domnívám, že ústava nazrála ke změnám, protože ústava jako základní právní dokument by měla vyjadřovat vůli občanů České republiky. Domnívám se, že ve věcech, které tu dnes v diskusi byly zmiňovány nejčastěji, tj. přímá volba prezidenta, imunita volených zástupců lidu, tak máme signály zcela jasné, že lidé si na jedné straně přejí, aby náš stav, který je šířkou imunity dán hodně mimo běžnou společnost, byl nějakým způsobem změněn, a také se domnívám, že velice jasně nám občané dali najevo, že si přejí, aby přímá demokracie v našem státě byla zvýšena.
Myslím si ale, zaznělo tu několik podnětů, které považuji za velmi dobré, to znamená, aby diskuse probíhala co nejšířeji, aby se předkládané návrhy měly čas projednat v komisi, která vznikla při této Poslanecké sněmovně. Proto budu podporovat návrh, aby byla lhůta na projednání prodloužena a abychom měli skutečně možnost se tím zabývat tak, jak si to ústava zaslouží.
Nicméně chtěl bych na vás na všechny apelovat, abychom ještě v tomto volebním období dospěli k takovému konsensu, aby bylo možné udělat změny ústavy, aby bylo možné vyhovět - neřekl bych náladám, ale názorům občanů, a aby se zejména ve změně zvýšení přímé demokracie a aby se ve změně omezení některých našich možností postihu v rámci imunity dospělo dřív, abychom to nevlekli tak dlouho, že to půjde - promiňte mi ten výraz - do ztracena, že nevyřešíme vůbec nic a předáme to těm, kteří přijdou po nás. Chtěl bych, abychom se k tomu byli schopni postavit skutečně velice odpovědně a abychom byli schopni změny udělat tak, aby zejména už příští volba prezidenta mohla probíhat podle nové ústavy, kde bude zakotvena přímá volba.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Mám zde poslední přihlášku paní kolegyně Dundáčkové, nicméně před ní dám přednost panu poslanci Karlu Vymětalovi s faktickou poznámkou.
Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, je mi opravdu líto, že poslanec z vládní koalice vystupuje tak, jak vystoupil, to znamená, nechce ctít, že opozice má jakási práva, nechce ctít, že opozice existuje, prostě si myslí, že vládní koalice násilím může ovládat parlament. A je mi z toho velice smutno. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má paní kolegyně Eva Dundáčková. Prosím.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchala rozpravu, která zde byla vedena. Možná nás nebylo mnoho, kteří jsme rozpravu poslouchali, ale ti, kteří poslouchali, museli stejně jako já dojít k pozoruhodnému paradoxu, a sice, že nikdo z předřečníků nebyl spokojen s předloženým tiskem č. 349. Troufám si tvrdit, že s výjimkou mého předřečníka pana poslance Kubinyiho všichni ostatní měli velmi výrazné výhrady proti tomuto tisku, a to ať již k jednotlivým institutům, které mají být prostřednictvím tohoto tisku v ústavě změněny, tak proti pojetí jako takovému.
Asi nejzávažnější a nejpádnější argument a nejzajímavější z mého pohledu uvedla paní exministryně Parkanová, když ukazovala na jiný paradox, a to ten, že na jedné straně sněmovna vždy preferovala tzv. komplexní novelizaci ústavy, na druhé straně čím více návrhů, čím více ustanovení institutů, které mají být v ústavě měněny, tím menší je šance na to, že najdeme 120 hlasů pro to, aby takovýto návrh mohl projít, aby tedy dostal potřebný počet hlasů a byl schválen. To je podle mne asi nejzávažnější pohled na problematiku, kterou tu právě probíráme, nejzávažnější paradox.
Skoro se mi zdá ze slov mých předřečníků, jako bychom ústavní komisi pro věci ústavy, pro ochranu ústavy, pro změnu ústavy, teď je to snad správně - pro otázky ústavy, děkuji za nápovědu ze sálu, vím, že jsme o názvu dlouho diskutovali, a nebyla jsem si jista jeho posledním zněním - zdá se mi, jako bychom tuto komisi zřídili proto, aby tento ústavní návrh zákona měl alespoň nějakou šanci na projití. A je mi z toho smutno, protože na půdě této Poslanecké sněmovny byly i jiné návrhy, návrhy, které obsahovaly nebo se týkaly stejné problematiky, kterou nám dnes předkládá vláda, byly ucelené. Ucelené z toho pohledu, že řešily jednu ucelenou problematiku, a těmto návrhům nebylo umožněno, aby byly projednávány v této stálé komisi. To je první má námitka k dočasné komisi.
Druhá má námitka spočívá v tom, že tato komise se samozřejmě tímto návrhem, resp. problematikou, která je řešena v tomto návrhu, může zabývat i v případě, že nepropustíme tento návrh do druhého čtení. Ať už přerušíme projednávání, ať už zamítneme tento návrh, ať s ním učiníme cokoli, tak všechny otázky, které jsou zde předloženy k diskusi, mohou být v této komise bezesporu diskutovány i bez existence tohoto tisku.
Pak jsem si položila otázku, proč vlastně vláda tento návrh zákona a ústavního zákona předkládá. Přiznám se, že jsem na to nedokázala najít odpověď, neboť jsem nenašla jednu jedinou jednotící linii, která by procházela tímto návrhem zákona. Kdyby to byla otázka řekněme prezidenta republiky a řešila otázku postavení, pravomocí, volby prezidenta, tak tomu rozumím. Tak je to celek, kterým se můžeme jako ucelenou problematikou zabývat, a můžeme říkat, že rozhodneme-li se pro přímou volbu prezidenta, odpovídají tomu možná nějaké jiné pravomoci, možná nějaké jiné postavení. A je určitě vhodné diskutovat, a to možná i samostatně, bez ohledu na všechny ostatní zmíněné otázky, otázku samotné odpovědnosti nejvyšší hlavy státu, prezidenta republiky jako takového. Pan doktor Pospíšil zde zmiňoval, že jiné právní řády, a to musím říci, že většina právních řádů postkomunistických zemí opravdu obsahuje ustanovení, která říkají, že je minimálně prezident republiky odpovědný za porušení ústavy.
Čili otázek, o kterých by bylo možné diskutovat, je celá řada, ale v tomto návrhu zákona je jich tolik, že ani prodloužíme-li lhůtu o 180 dní, jak navrhovala předsedkyně této komise a místopředsedkyně sněmovny, ani v půl roce nemůžeme v žádném případě najít shodu. A podle mého hlubokého přesvědčení tento tolik kritizovaný návrh tolika předřečníky nemá žádnou šanci na to, aby byl ve finále Poslaneckou sněmovnou schválen.
***