(9.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
Jaké jsou důvody? Dovolte mi, abych se vrátil do dějin české transformace a pokusil se vystihnout základní linii vývoje veřejných rozpočtů, tak abychom pochopili lépe souvislosti, za kterých vláda v současné době jedná.
Je nepochybné, že v okamžiku přechodu do demokratické společnosti a tržního hospodářství komunistický režim ztratil jak svoji politickou, tak svoji ekonomickou oprávněnost a vstupovali jsme do situace, kdy země v žádném případě nebyla ekonomicky rozvinutá, měla obrovské vnitřní dluhy, a jakkoliv tyto dluhy nebyly vyjádřeny nominálně v účtech, reálně existovaly.
Druhým okamžikem, velmi významným, byla transformace. Můžeme vést složité debaty o tom, která z metod byla lepší, a myslím si, že v tento okamžik je to nepodstatné. My jsme zvolili určitou cestu, jiné země zvolily jinou, a naše cesta přinesla určitý výsledek. Tento výsledek se nazýval bankovním socialismem a byl založen na tom, že banky nahrazovaly nedostatek disponibilních prostředků jednotlivých podniků velkoryse rozdávanými úvěry, které neměly ekonomické oprávnění. Důsledkem bylo enormní zadlužení bankovního systému, dalším důsledkem byla aktuální bankovní krize a tato bankovní krize byla zvládána v době vlády Miloše Zemana. Součástí této bankovní krize bylo obrovské množství skrytých dluhů, které byly skryty různým způsobem v garancích, v dluzích velkých státních organizací, a mohl bych pokračovat.
Postupně, jenom krok za krokem, poprvé v době vlády Josefa Tošovského, se začalo vyjasňovat, jak rozsáhlý to je problém, jak velké národohospodářské důsledky má. Rozsah špatných úvěrů v bankách byl nesrovnatelný, a pokud se velká bankovní krize, kterou prošlo například Švédsko, zčásti přiblížila rozsahu špatných úvěrů České republiky, bylo to pouze přiblížení, nikoliv shoda v rozsahu problému.
Minulá vláda tedy dokázala tuto bankovní krizi zvládnout tak, že se neodehrála, že nerozložila celkově naši ekonomiku a naše hospodářství se všemi katastrofálními a sociálními důsledky, avšak bankovní dluhy byly v zásadě zestátněny a přešly do veřejných rozpočtů. V současné době tedy platíme transformační dluhy, a odhlédněme od jakéhokoliv etického hodnocení, zda tyto dluhy byly nutné, či nikoliv, ale v každém případě je musíme platit.
Velmi podstatným rozdílem pro veřejné finance oproti předchozím dobám je, že prakticky neexistují dostatečné privatizační příjmy. Můžeme debatovat o mnoha okolnostech a uvažovat o tom, že minulé vlády mohly některých privatizačních příjmů využít lépe, že mohly stabilizovat veřejné rozpočty již dříve, ale je to úvaha, která jistě má svoji váhu, ale ne víc než váhu zajímavého článku. Jsme prostě v situaci, kdy rozsah privatizovaného majetku i v plném objemu nemůže stačit pro sanaci našich veřejných rozpočtů.
Při této sanaci a stabilizaci veřejných rozpočtů se samozřejmě může uvažovat o řadě aspektů, a také se o těchto aspektech uvažovalo. Jakékoliv úvahy ovšem zřetelně ukazují jednu podstatnou věc. Veřejné rozpočty nelze stabilizovat pouze na základě růstu hrubého domácího produktu, protože takový růst by musel překročit 8 %, abychom dosáhli účinků, které jsou potřeba. Veřejné rozpočty nelze ani stabilizovat pouze na straně výdajové nebo na straně příjmové. Je to komplexní operace, která se bude odehrávat v několika etapách, a první z nich, nejpodstatnější, zahajuje vláda v tento okamžik.
Dámy a pánové, soubor zákonů, který je předložen, zasahuje jak příjmovou, tak výdajovou stranu. Je předložen v tomto okamžiku, protože je velmi nutné, aby zákony procházely jednáním v Parlamentu ČR v době, než bude navržen a sestaven státní rozpočet.
Otevřeně říkám, že nepodařilo-li by se prosadit komplex zákonů, který je předložen - tím neříkám, že záleží na každém paragrafu a na každém jednotlivém odstavci - znamenalo by to vážné ohrožení schopnosti České republiky sestavit národohospodářsky korektní rozpočet, rozpočet, který by naši situaci posiloval, nikoliv oslaboval. Jedná se tedy o věc nad jiné vážnou a jedná se o věc, kterou musíme mít na paměti. Bez schválení tohoto balíku zákonů nelze sestavit reformní rozpočet, a já vážně pochybuji, zda lze sestavit jakýkoliv rozumný rozpočet. To je věc, kterou je třeba mít na paměti a kterou nelze brát na lehkou váhu.
Výhodou balíku zákonů, který předkládáme, a koncepcí reformy je, že je to reforma, která je vyvážená, která je jistým kompromisem mezi velmi protichůdnými požadavky a je kompromisem, který nemá žádné ideologické znaménko, není v rozporu s vládním prohlášením, ani není v rozporu se základními přístupy jednotlivých koaličních stran. Je to reforma, která se především snaží zastavit expanzi veřejných výdajů a posílit veřejné příjmy, aniž je nucena zasahovat citelně kteroukoliv sociální skupinu jako takovou. To je velmi důležité a to považuji za úspěch.
Reforma byla sestavena během několikaměsíčního úsilí řady ministrů a řady odborných pracovníků, a chtěl bych jim poděkovat. A tato reforma byla podrobena velmi rozsáhlému politickému jednání i jednáním se sociálními partnery. V tomto směru se jedná o text a o komplex, který z procesního hlediska prošel veškerým jednáním a ohněm diskuse a obstál.
Teď bude procházet debatou v Parlamentu České republiky, a jsem přesvědčen, že jakkoliv debata bude ostrá, přesto bude debatou, která povede k cíli a umožní schválit toto vládní úsilí.
Dámy a pánové, jednou z nejzákladnějších veličin politického a ekonomického života je čas.
***