(12.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)

Třetí okruh mých poznámek směřuje k tomu, že tady byl zprava i zleva skloňován Jánošík jako určitý příměr toho, co by stát měl, nebo neměl dělat. Vypomůžu si tady jedním heslem, které použil bývalý americký prezident Bill Clinton, když řekl: "Je to v ekonomice, blbče." A neberte to nikdo z těch, kteří tady vystupovali osobně, ale já se nemohu ztotožnit s tím, že poněkud fatalistický výklad ve vystoupení pana premiéra se dotýkal prostoru, který vlastně pro určitý manévr ekonomiky z pozic makroekonomického pohledu na věc máme. Mně to připomíná trošku období z počátku 90. let. Když se připravoval a prosazoval transformační scénář, tak se užívala teze "proskočit úzkým hrdlem reformy". Uděláme hop, a bude dobře. Ono se ukázalo, že jsme udělali hop, a pak nám nějak začalo ujíždět ono transformační dno. Že za tím úzkým hrdlem vznikají nové a nové problémy. Zkrátka že se to nedá řešit "skočíme, a pak uvidíme".

K těm makroekonomickým podmínkám, k tomu prostoru pro manévr si troufnu říci, že je velice nedoložený předpoklad vlády, když hovoří o tom, že se její výhled opírá do roku 2006 o 3 až 4 % HDP, protože tam především nenacházím hlubší analýzu toho, jakou kvalitu tento růst bude mít, o jaké růstové faktory se bude opírat. Pokud pan ministr financí hovořil o tom, že vlastně toto období nemá za úkol vytvořit masivní růst, ale spíše nepoškodit růst, tak tady ty záruky do budoucna skutečně nevidím.

Samozřejmě pro objektivitu musím dodat, že nevidím ani příliš realistický příslib ze strany ODS, která slibuje v podstatě čínská tempa růstu do roku 2006 jenom tím, že razantně bude minimalizovat daně. Já si myslím, že kvalita prorůstových opatření je daleko složitější, strukturovanější problém a že bychom měli vnímat, že tady se nemusíme dokonce ani bát nebo nechat se okřikovat jakousi tezí o keynesiánském pumpování peněz do ekonomiky. Samozřejmě deficit by neměl růst, měl by být udržován v nějakém rozumném rozsahu. Ale řešení vidím spíše v tom, že si vláda a stát musí ujasnit, kterým směrem by měly ukázat, jak by měla vypadat ona strukturální vize a jak ji ošetřit institucionálně svými nástroji. To znamená, dosud existující rozplizlá mlhovina vládních programů by měla být zjednodušena a daleko razantněji orientována prostřednictvím státních cílových programů. Tady mohou posloužit nikoliv pouze vládní výdaje, ale i nepřímé ekonomické nástroje, kdy samozřejmě se nabízí především celá oblast daňových odpisů.

Do problému manévrovacího prostoru samozřejmě nutně vpadají exogenní faktory, vnější faktory, kdy celá reforma je realizována v časovém souběhu se vstupem do Evropské unie a za podmínek určité hospodářské recese, která k nám přichází ze zahraničí. Na toto téma chci jenom poznamenat, že bychom neměli démonizovat problematiku daňové konkurence, a to v tom smyslu, že tady nejde o pouhé sazby, ale jde o celkové daňové náklady, a to ještě v kontextu konkurence jako takové, kdy rozhodují i jiné, nejenom daňové náklady, ale kde jsou i jiné formy konkurence.

Další poznámka - že bychom si měli v dlouhodobější strategii ujasnit, že naším cílem není samoúčelný hon za eurem, že můžeme v podstatě ten časový interval poněkud natáhnout a že bychom neměli přijímat jako Damoklův meč maastrichtská kritéria a závazky, které souvisí s paktem stability, protože samozřejmě, i když Francie, která v poslední době kritizovala tuto skutečnost, protože ona spolu s Německem vlastně tyto záležitosti neplní a hrozí, že při narušení určité stability to bude přenášeno na malé země, tak si myslím, že flexibilnější přístup v této oblasti je rozhodně možný.

Abych už dlouho nezdržoval, poslední poznámky, kterých se chci dopustit, vlastně souvisejí se shrnutím dosud diskutovaného tématu. Tudíž základní teze je, že návrh není reformou, ale je určitým mixem administrativních opatření, že je i nízká kvalita zpracování jednotlivých tisků, a že tudíž KSČM nemá důvod, proč tento balík jako celek podpořit. Jsou tam samozřejmě důvodem jak sociální dopady, tak i to, že vlastně v konečném důsledku se může jednat o podvázání růstu a i určité negativní dopady do podnikatelského prostředí.

Jestliže budeme dnes hlasovat a jestliže ODS tady řekla, že je bojovně směrem proti všem jedenácti tiskům, tak je třeba také zdůvodnit, proč KSČM tady anoncovala určitý subtilnější přístup, diferencovanější přístup. To znamená, že jsme naznačili, že zhruba asi dva tisky bychom podpořili, aby prošly do druhého čtení, zhruba asi pět tisků bychom viděli jako rozumné spíš vrátit na dopracování bez ohledu na to či ono chápání faktoru času. A jenom čtyři tisky vidíme prostě jako neřešitelné a v této podobě se připojíme k zamítnutí. Je to tím, že nejsme ODS, která už cítí vůni moci a která v podstatě, když jsem mluvil o bolševické rozhodnosti v období privatizace, tak tady by se dalo říci, že s určitou bolševickou zpupností vlastně nehodlá řešit, co bude v této zemi do voleb, že ona svůj modrý sen, nebo spíš modrou kalamitu chce nadělit až po volbách. A my samozřejmě vnímáme, že i když reforma není dobrá, tak lze v dalších čteních minimalizovat důsledky, a že je třeba vytvořit určitý most, tedy vytvořit podmínky pro to, aby se skutečný nástup ke stabilnímu růstu mohl realizovat, aby mohla být realizována modernizace, a nikoliv demontáž sociálního státu. Čili toto je myslím optika našeho shrnutí a to jsem ctihodnému auditoriu chtěl sdělit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má pan poslanec Milan Cabrnoch a připraví se pan poslanec Miroslav Krajíček. Protože se množí žádosti o informace, jak to bude s polední přestávkou, tak jenom předem oznamuji, že přestávka bude od 13 do 14 hodin.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Cabrnoch: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, úvodem bych vás chtěl uklidnit, že moje vystoupení bude výrazně kratší než vystoupení mého předřečníka. Bude se týkat nikoliv obecných principů, obecných problémů, ale konkrétně tisku 399, tedy vládního návrhu novely zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, jehož jsem shodou okolností zpravodajem.

Návrh novely je předkládán v rámci této tzv. reformy veřejných financí. Přesto je příznačné, že se týká výhradně financí soukromých, tedy osob samostatně výdělečně činných neboli podnikatelů. Vláda evidentně vyčerpala všechny rezervy, zadlužili jsme se, kde se dalo, pokladna je prázdná. Ne však proto, že by do ní přicházelo málo příjmů, ale proto, že je z ní vydáváno mnoho výdajů. Ani v případě zdravotního pojištění sociálně demokratická vláda nepřekročila svůj stín. Nenavrhuje úspornější chování, nenavrhuje účelnější využívání stávajících zdrojů, nenavrhuje nahrazovat kvantitu kvalitou, byť o tom s oblibou hovoří. Navrhuje jediné - vybrat zítra od soukromých podnikatelů více než včera. S vybranými miliardami bude však hospodařit podle stejných schémat jako včera, a tedy není žádný důvod domnívat se, že navrhovaná změna cokoliv vyřeší.

Jaký tedy bude skutečný dopad navrhované novely? Novela dopadne pouze na drobné podnikatele, živnostníky. Jejich náklady stoupnou, poklesne jejich konkurenceschopnost. Určitá část z nich se po této další ráně rozhodne s legálním podnikáním skončit, protože se jim nevyplatí. Ubude část pracovních míst, zvedne se počet nezaměstnaných a osob čerpajících sociální dávky, zřejmě stoupne i objem práce načerno, melouchů a podvůdků, tedy daňových úniků. Dopad na veřejné finance bude evidentně negativní. Poklesnou nejen platby pojistného, protože poklesne počet jejich plátců, ale poklesne i výběr daní, poklesne počet jejich plátců a s nárůstem celkové daňové zátěže stoupne i počet těch, kdo se úspěšně pokusí platbě daní uniknout.

Chci ještě podtrhnout, což jsem již říkal ve zprávě zpravodaje: jak plyne z důvodové zprávy k zákonu, zákon nepřinese žádné podstatné zvýšení příjmů zdravotního pojištění.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP