(15.30 hodin)
(pokračuje Říman)

V roce 2004, tedy o sedm let později, kdy celkový index inflace nedosahuje ani 20 %, hodlá premiér této země hospodařit s 515 mil. Kč, to je 3,5krát tolik. Jen tak pro srovnání - v roce 1997 disponovalo ministerstvo školství 57 mld. Kč a v roce 2004 podle údajů, které jsme si přečetli v novinách, by to mělo být 88 mld. Kč, to je 1,5krát tolik. Srovnejte si index 3,5krát tolik s indexem 1,5krát tolik a zamyslete se, vážení členové vlády a celé sociální demokracie, kde že skončila vaše předvolební hesla. Lhát se nemá, říkal ten, který se na vás se vztyčeným prstem dívá v Lidovém domě.

Podobně zajímavá čísla najdeme u dalších resortů. Vyplývá z nich jedno jediné. Vláda hodlá statečně utahovat opasky všem ostatním, jen ne sobě a vyvoleným skupinám. Další důvod, proč takto koncipovanou reformu odmítnout.

Na závěr bych chtěl upozornit na naprosto fatální nedostatek vládního projektu a zde předložených návrhů. Dovolte mi, abych tento nedostatek ilustroval citací z předkládací zprávy slovenské vlády k reformě, ke které přistoupili naši sousedé. Doufám, že po těch jedenácti letech nemusím překládat. Cituji (cituje slovensky): "Je nevyhnutelná koordinace těchto reforem a jejich vzájemné sladění tak, aby výsledný efekt byl optimální a aby pozitivně působily na hospodářský růst, růst pracovních příležitostí a nesnižovaly motivaci k podnikání a k legálnímu zaměstnávání." Ano, pokud jste poslouchali, slovenská vláda na rozdíl od té české bohužel ví, že změny nejsou cílem samy o sobě, ani nejsou prostředkem k tomu, aby nám "čísílka" v Excelu na Ministerstvu financí vycházela zase jednou lépe. Změny jsou a musí být prostředkem uvolnění zatuhlých a zatuchlých míst ve státní správě, v ekonomickém prostředí a v celé společnosti. Změny musí motivovat, nikoliv ubíjet, musí být katalyzátorem hospodářského růstu.

Nic z toho tento vládní projekt není. Je účetnickým trikem, jak alespoň ještě na chvilku vyspravit "výsledovku", a s vysokou pravděpodobností je to trik typu Enron, to znamená, že po něm už přichází konečný pád.

Zrekapitulujme si to. Daně se nesnižují, ale zvyšují. Je zde někdo, kdo si myslí, že se jedná o motivační opatření? Lidé s pozitivní pracovní náplní, která v konečném důsledku přispívá k bohatství společnosti, učitelé, zdravotníci, jsou zesměšňováni. Je zde někdo, kdo si myslí, že se jedná o motivační opatření? Lidé, kteří mají chuť se o sebe postarat, a tím i o druhé, živnostníci, zejména ti drobní a střední, kteří vytvářejí 60 % pracovních míst v tomto státě, jsou doslova zadupáni do země. Myslí si snad někdo, že jde o motivační opatření? Skutečná reforma musí být přece založena na odpovědi na otázku, kterou je nutno si klást dříve, než navrhnu jakékoliv opatření, a to otázku: přispěje toto opatření k růstu ekonomiky, nebo naopak k jejímu zpomalení? Kdyby si vláda tuto otázku kladla a chtěla na ni poctivě odpovědět, nemohla by zde předstupovat s těmito návrhy.

Občanská demokratická strana má velmi přesnou představu, jaká opatření je nutno podniknout k ozdravení veřejných financí a skomírajícího českého hospodářství. Naším cílem není zuřivě škrtat, i když víme, že šetřit ve státním rozpočtu lze na mnoha místech. Na ně však vláda kupodivu ani nesáhla. Naším cílem je růst, tedy vyšší příjmy jak občanů, tak státu. Toho lze dosáhnout jedině splněním dvou předpokladů: za prvé - razantním snížením daní, a zde je náš návrh dostatečně znám; za druhé - uvolněním přebujelé regulace na všech úrovních veřejné správy.

Nízké daně jsou pouze podmínkou nutnou, nikoliv podmínkou postačující. I kdyby za komunistů byly daně nula procent, v příkaznickém systému by to přece k žádnému růstu nemohlo vést. Vlády ČSSD nás do takové pasti příkaznického systému, i když navenek jinak vypadajícího a jinými hodnotami se zaštiťujícího, dovedly.

Je tedy nutné, stejně jako je každá norma, kterou přijímá vláda a ministerstvo nebo Parlament, posuzována Legislativní radou vlády z hlediska slučitelnosti s pravidly práva a legislativy, posuzovat každou normu také jakousi ekonomickou radou vlády z hlediska slučitelnosti se zákony a pravidly fungování zdravé ekonomiky. Ekonomie totiž stejně jako právo není středověká alchymie, se kterou si každá ministryně zdravotnictví může dělat co chce.

Toto jsou dvě podmínky, jejichž splnění umožňuje České republice uniknout z pasti stagnace a stojatých bahnitých vod společenské letargie a celkového znechucení. Pak lze i navrhnout reformu veřejných financí, ze které nebude tak jako z této čišet na sto honů, že jejím cílem není nic jiného než vytáhnout z lidí další peníze na další kolo vládního dolce far niente. Takovou reformu Občanská demokratická strana nechce a nehodlá se na ní nijak podílet.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Římanovi. Nyní mě o slovo požádal premiér Vladimír Špidla. Po něm se chce vyjádřit ministr financí Bohuslav Sobotka. Písemně přihlášeným dalším poslancem bude pan Jiří Patočka.

 

Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Dámy a pánové, nebudu vystupovat příliš dlouho, protože v zásadě projev pana poslance Římana byl projev, který si pravděpodobně představuje, že bude přednášet jako resortní ministr, a byl podle toho odpovídajícím způsobem dlouhý. Myslím, že v něm nebylo příliš mnoho věcí, které byly řečeny skutečně spolehlivě a byly spolehlivé. Dovolte mi, abych se dotkl pouze toho, o čem pan poslanec Říman hovořil ve vztahu k důchodovému systému a výroků, kde se snažil dokázat nějakou nesoudržnost a nedůslednost.

V prvé řadě, kdyby pan poslanec Říman, a on umí trojčlenku, pečlivě uvedl to, že výrok se týkal 56 % čisté mzdy, a neporovnával údaje Ministerstva práce a sociálních věcí ve vztahu k hrubé mzdě, tak by zjistil, že na konci reformy veřejných financí bude úroveň důchodů přesně v tom koridoru, který jsme předpokládali, čili v tomto se pan poslanec Říman mýlil a je dobré to uvést na pravou míru.

Pokud jde o výrok o tom, že průběžný systém se nezhroutí, nikde v reformě veřejných financí jsme nehovořili o tom, že by se důchodový systém zhroutil, ani na žádném jiném veřejném vystoupení, protože je pravdou, že národohospodářsky je průběžný systém financovatelný, protože v současné době spotřebovává přibližně 9,5 % hrubého domácího produktu, zatímco ve většině ostatních zemí to bývá kolem 12 % až 14 %. Z tohoto hlediska tedy rezerva je.

Základní problém spočívá v tom, že pokud má být systém spolehlivě financovatelný, musí proběhnout reforma veřejných financí jakožto technika, která toto financování umožní. Součástí reformy veřejných financí například je převedení části pojištění na nezaměstnanost na pojištění důchodové, a tím zásadní vyrovnání důchodového systému.

Pan poslanec Říman reagoval způsobem nepřesným a nejsem si jist, jestli v některých okamžicích si byl těchto nepřesností vědom.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní se o slovo s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Říman, po něm bude hovořit pan ministr financí Sobotka.

Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Martin Říman: Dámy a pánové, paní předsedající, budu mluvit 20 vteřin. Děkuji panu premiérovi za vysvětlení, zejména za to, že mi objasnil způsob svého uvažování. Pokud totiž pan premiér považuje poloviční důchody v horizontu deseti let za nezhroucení důchodového systému, pak mu děkuji za vysvětlení. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pan ministr Sobotka má slovo.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP