(15.50 hodin)
(pokračuje Patočka)
Toto bohužel uniklo pozornosti sněmovny, nicméně skutečností je, že vláda toto svoje opatření, které takto zvláštně prosadila do tohoto zákona, dnes ze služebního zákona vyjímá a zmrazuje a odkládá jeho účinnost až od roku 2007.
Jak je zřejmé z důvodové zprávy, tak úspora výdajů státního rozpočtu v letech 2003 až 2006 u této kategorie představitelů bude činit 100 milionů korun. Opravdu - za tři roky 100 milionů korun! Další úspory, které tam jsou okrajově doplněny, nekomentuji. Bohužel nemám naprosto žádnou důvěru v soudnost a korektnost tohoto návrhu. Zcela jinak bych přijal zdůvodnění ministra Škromacha, kdyby např. současně ohlásil i zmrazení, resp. úplné omezení pozměňovacích návrhů koaličních poslanců pro státní rozpočet v roce 2004. To se ovšem nestalo a ani zřejmě nestane. Myslím si, že se určitě dnes na ministerstvech, zejména na Ministerstvu financí, řadí požadavky, které tam kulminují a prosazují se. Jenom pro ilustraci bych uvedl, že tato úspora platů představitelů za tři roky ve výši 100 milionů korun je skutečně výrazně menší než finanční hodnota pozměňovacích návrhů koaličních poslanců do státního rozpočtu 2003 např. na území bývalých okresů Vyškov, Hodonín a Čáslav, které mají zcela nesporně geograficky a politicky blízko k prostoru působnosti některých zde přítomných, možná ministrů, rozhodnutých předvést veřejnosti své odhodlání prosadit svůj smysl pro povinnost druhých. Je to podle mého soudu levné, populistické a realizované vždy v období potíží této vlády. Vzpomeňte si, kdo jste tomu byli přítomni, že to bylo ve fázi před rozpočtem 2002 ve fázi gripenů apod.
Je tedy podle mého soudu zcela pochybné, jestli tento vládní návrh zákona je vůbec racionálním projevem navrhované takzvané reformy veřejných financí. Měřeno relativními úsporami a jinými výdaji státního rozpočtu, o kterých jsem hovořil, se jedná o finanční přínos zcela zanedbatelný. Podle mého soudu je pouze populistický, bez snahy tuto problematiku seriózně řešit v kontextu evropských zvyklostí a s úctou k principu parlamentní demokracie. Je koncipován pouze snahou získat podbízivým způsobem mediální podporu veřejnosti s cílem odvést její pozornost od v podstatě závažnějších problémů, o kterých zde hovořili moji kolegové.
Proto, vážená paní předsedající, navrhuji zamítnutí tohoto vládního návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Jiřímu Patočkovi a prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Svatomír Recman. Po něm bude hovořit paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se stručněji než moji předchůdci vyjádřil k reformě veřejných financí, k těm vládním návrhům, které jsme obdrželi od vlády a které tvoří body 5 až 15 schváleného programu 19. schůze Poslanecké sněmovny.
Jsem přesvědčen o tom a myslím, že i většina z nás, že je životní nutností provést reformu veřejných financí v ČR. Tady musím říci, že z tohoto obecného pohledu jasně říkáme ano z našeho poslaneckého klubu KSČM. Jak jsem poslouchal předchozí řečníky, v této obecné poloze, jestli reformu veřejných financí ano, nebo ne, je jednoznačně shoda napříč celým politickým spektrem a nutnost provést reformu veřejných financí si uvědomují všechny politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně.
Pokud se dostaneme ke konkrétním krokům reformy veřejné správy, to znamená, jakým způsobem ji provedeme, jaké použijeme metody, formy včetně určitého časového rozložení, z diskuse jednoznačně vyplývá, že zde jsou názory diametrálně rozdílné, a záleží to skutečně na politickém postoji každé strany, která byla zvolena do Poslanecké sněmovny, to znamená i na postoji KSČM. Jsem si vědom toho, že základem pro drtivou většinu poslanců, pro drtivou většinu politických stran v Poslanecké sněmovně, jakým způsobem přistupovat k reformě veřejných financí, je právě volební program příslušné politické strany. Pro komunistickou stranu to znamená orientaci na volební program, se kterým předstoupila před své voliče v červnu roku 2002, kdy proběhly volby do Poslanecké sněmovny.
Chci říci s určitou hrdostí, že komunisté získali ve volbách do Poslanecké sněmovny přes 18 % voličů a KSČM se stala třetí nejsilnější politickou stranou v Poslanecké sněmovně. Tady chci ubezpečit jak své voliče, tak i vás, kolegyně a kolegové, že komunisté nehodlají získaný kredit, důvěru občanů, nějakým způsobem prohospodařit.
Jsem si vědom, že situace mohla být v této chvíli jednodušší, protože volební programy ČSSD a KSČM byly v řadě oblastí velice blízké, zejména v oblasti ekonomiky, sociálních věcí, školství, a myslím si, že bychom našli podstatnou shodu i v oblasti reformy veřejných financí. Bohužel situace je dnes poněkud jiná. Sociální demokracie je součástí vládní koalice a reforma veřejných financí v té podobě, jak ji předkládá vláda, jak je předložena v těchto jedenácti zákonech, popř. ještě dvou - mám na mysli rozpočtové určení daní a spotřební daně - tak se výrazným způsobem odlišuje nejen od volebního programu KSČM, ale po samostudiu jsem přesvědčen o tom, že i od některých základních principů volebního programu ČSSD.
Teoreticky bychom mohli, a tady to musím říci s určitou lítostí, že to je jenom teorie, že jsme mohli prosadit reformu veřejných financí v Poslanecké sněmovně velice blízkou pohledu levicových stran, velice blízkou našim volebním programům. Myslím si, že je chyba, že jsme této možnosti nevyužili, a věřím, že v následujícím období, zejména před volbami, voličská základna posoudí každý politický subjekt a spravedlivě ocení v následujících volbách.
To byla teorie. Praxe samozřejmě je jiná. Koaliční vláda předložila balík jedenácti zmíněných zákonů. Pokud jsem hovořil z pohledu životní nutnosti reformy veřejných financí jako ano, z hlediska praktického přístupu a podpory konkrétních řešení, jak je předkládá vláda, musím v tomto směru za poslanecký klub KSČM a za svou osobu říci jednoznačně ne drtivé většině konkrétních návrhů s několika světlými výjimkami. Tou jednou nebo dvěma světlými výjimkami je např. sněmovní tisk 392, který je zařazen jako bod 14 schváleného pořadu, a týká se to právě zákona o určování platů ústavních činitelů na období 2004 až 2006.
Jsem si vědom toho, že do této chvíle jsem asi jediný poslanec, který vystoupil s tím, že alespoň jeden konkrétní návrh z jedenácti je pro mě přijatelný a může získat mou podporu, tak aby postoupil do druhého čtení, a věřím, že získá i podporu mých kolegů z komunistické strany. Bohužel, je to řekl bych ta část, která není zásadní a podstatná pro reformu veřejných financí, spíš to vnímám jako určitou úlitbu bohům, vůči veřejnosti, protože jsem si vědom, že návrhy, které byly předloženy vládou, dostatečnou podporu u veřejnosti nezískaly, jak o tom svědčí protesty občanů i protesty odborářů proti předloženým konkrétním formám.
Mohu říci, že vnímám návrh zákona o úpravě platů ústavních činitelů jako zákon potřebný. Chci jenom připomenout, že KSČM i v minulém volebním období předkládala návrhy na změnu základny, ze které se vypočítávají výše platů, a pokud by to bylo přijato, nemuseli bychom dnes schvalovat a projednávat tuto novelu proto, abychom zmrazili platy ústavních činitelů do konce volebního období.
***