(16.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Chtěl bych připomenout, že pan Vladimír Špidla stejně jako za mnou pokřikující ministr Škromach a pan ministr Gross jsou podepsáni svými podpisy pod dokumentem, který se jmenuje toleranční patent a který byl součástí politického uspořádání v minulém volebním období. V tomto se Česká strana sociálně demokratická ústy a podpisy i těchto pánů zavázala ke snížení deficitu veřejných financí, ke snížení růstu mandatorních výdajů a také k zahájení důchodové reformy. Je skutečností, že nic z tohoto nebylo splněno. Je skutečností, že především v resortu práce a sociálních věcí v minulém období nebyl zastaven růst mandatorních výdajů, že nebyla zahájena důchodová reforma, že poklesla relace důchodů vůči průměrné mzdě, že byl zrigidněn trh práce tak, že dramaticky narostla nezaměstnanost. Jinými slovy ministr práce a sociálních věcí v minulém volebním období byl mimořádně neúspěšný ministr práce a sociálních věcí a byl právem z tohoto ministerstva vyhozen. Je tragédií pro Českou republiku, že byl vyhozen z Ministerstva práce a sociálních věcí do Úřadu vlády.
Musím říci, že když se v létě projednávalo programové prohlášení, tak jsem nazval tady pana předsedu vlády, že je jakýmsi mrazákem reforem, že nedokázal prosadit žádnou reformu mandatorních výdajů ve svém resortu, že nedokázal prosadit žádné prvky důchodové reformy a že nedokázal reformovat trh práce. Nazval jsem ho tedy, jak jsem již řekl, oprávněně mrazákem reforem. Od té doby si pan ministr práce a sociálních věcí tehdejší a dnešní předseda vlády udělal další zářez na pažbě ve zmrazování reforem, v tomto případě doslovný zářez na pažbě, protože zlikvidoval i reformu armády, jednu z mála reforem, kdy tato vláda dělala záslužnou věc a měla plnou podporu i demokratické části opozice v této sněmovně.
Z tohoto vztahu pana Vladimíra Špidly k jednotlivým reformním krokům ať už v jeho minulém resortu nebo v jeho současném působení je možné dedukovat jednoznačný závěr. Pan předseda vlády není schopen garantovat vůbec žádnou reformu - a už ne vůbec reformu veřejných rozpočtů. (Potlesk v části sálu.)
Skutečná reforma veřejných rozpočtů musí stát na dvou základních pilířích. V dlouhodobém horizontu musí zastavit růst veřejného dluhu. Ve střednědobém horizontu musí dát ekonomice impuls k rychlejšímu růstu. Tato reforma v uvozovkách, nebo spíše soubor opatření, škrtů a zdražování nesplňuje ani jeden z těchto požadavků. Veřejné dluhy mají v následujících třech letech vzrůst ze 400 mld. o 600 mld. - na jeden tisíc miliard korun. A růstový impuls neobsahuje tento soubor opatření, škrtů a zdražování vůbec žádný. Naopak. Útok na malý a střední podnikatelský sektor a genocida živnostníků. To je hospodářská strategie této vlády. A co je horší, to je hospodářská strategie této vlády za účasti takzvaných středopravicových stran, v tomto případě strany lidové a Unie svobody.
Jak vypadá věrohodnost těchto reformních plánů, tady dokumentovali někteří moji předřečníci a já bych chtěl připomenout ten fakt, který tady již byl zmíněn, a to fakt, že největší škrty v našich veřejných výdajích jsou plánovány na rok 2006, tedy na volební rok.
Dámy a pánové z vládní koalice, zapíšete se zlatým písmem do historie lidstva. Budete první vládou na této planetě v dějinách parlamentních systémů, která provede největší rozpočtové škrty ve volebním roce. Já myslím, že již z tohoto tvrzení plyne, jak věrohodný je tento váš slib.
Tím se dostáváme k jádru věci. Této vládě nejde o reformy, této vládě vůbec nejde o veřejné zadlužení. Této vládě jde o to, zůstat ve vládě. Tato vláda nechce reformovat, chce jen zůstat u moci. Zoufale potřebuje důvod ke schválení rozpočtu na příští rok. Reformu nemyslí vážně, jen vyčerpá trpělivost lidí a ztíží pozici další vládě, která přijde po této vládě a která bude muset skutečnou reformu veřejných financí provést.
Z tohoto je zjevné, že tento soubor opatření, škrtů a zdražování pod vedením slabého, nekompetentního a antireformního premiéra je již dopředu odsouzen k neúspěchu. Tuto slabost nahrazuje pan ministerský předseda určitou zpupností svých prohlášení. Například v dnešním svém projevu před touto sněmovnou prohlásil, že toto je první vláda reformující veřejné finance. Jako kdyby tady nebyla zásadní a komplexní reforma daňového systému schválená touto sněmovnou, tehdy ještě pod názvem Česká národní rada, na podzim roku 1992, která zaváděla totálně novou daňovou soustavu včetně implementace tehdy revolučního kroku zavedení daně z přidané hodnoty. Jako kdyby tady nebyla zásadní reforma sociálního systému z roku 1995 vedoucí k adresnosti a testování sociálních dávek. Jako kdyby tady nebyla důchodová reforma z roku 1995 s novým způsobem výpočtu starobních penzí i s některými nepopulárními dodatky, jako je zvýšení hranice odchodu do důchodu o dva roky, ale také reforma, která držela v té době výši starobních penzí na úrovni 45 % průměrné mzdy.
Tato vláda, která vládne dnes, není schopna vyvinout jednu desetinu, co dím, jednu setinu reformního úsilí těch vlád, která zaváděly skutečné reformy, například v letech 1992 až 1995. Místo toho nám jsou předkládány pouze malé, v podstatě parametrické změny stávajícího systému.
Dámy a pánové, já jsem přesvědčen o tom, že tyto reformní návrhy ve skutečnosti ukazují na selhání ekonomického konceptu našich socialistů. Tedy konceptu, který byl založen na dvou základních prvcích, a to na vládní stimulaci poptávky a na deficitním financování, které mělo být určeno pro oživení ekonomického růstu a následně tento deficit měl být splácen v době konjunktury z rozpočtových přebytků. Nic z toho se nerealizovalo. Jediný výsledek, který se dostavil, je, že máme plahočivý ekonomický růst a dramaticky rostoucí deficit veřejných financí.
Dámy a pánové, váš ekonomický koncept prostě selhal. Nefunguje. Je cítit vaši bezradnost. Chcete prostě jen přežít a zůstat u moci. Mnohokrát a podle mého názoru neprávem tvrdila tato vláda, respektive naši socialisté, že vyvedli zemi od ekonomické krize. Já teď nechci vést polemiku nad tím, zda je to pravda, nebo ne. Já osobně si myslím, že ne. Ale v každém případě platí, že jste ji přivedli k rozpočtové katastrofě. V tuto chvíli neplatí a není možné používat nadále poněkud obehranou písničku pana ministerského předsedy o řešení transformačních dluhů a o tom, že (je?) tato vláda, která mimochodem včetně pana premiéra je u moci již pět let, převzala od svých předchůdců.
Myslím si, že každý, kdo se podívá na minulé rozpočty, například v uplynulých čtyřech pěti letech, včetně státních závěrečných účtů, tak si dokáže provést jednoduchý matematický úkon, kdy porovná náklady transformačních institucí s celkovou výši deficitu. A z tohoto prostého porovnání je zjevné, že tvoří pouze zlomek a že drtivá většina deficitu byla - a dámy mi to prominou, protože je to poněkud vulgární slovo, ale velmi výstižné - drtivá většina těchto deficitů byla prostě prožrána.
Já jsem přesvědčen o tom, že kolegové a kolegyně z České strany sociálně demokratické mi v tomto nemusí věřit, byť znovu opakuji, je to jednoduchý, elementární matematický úkon. Ale v každém případě by mohli věřit například panu poslanci Mládkovi, bývalému náměstku ministra financí, s jehož velmi mnoha názory já velmi rozhodně nesouhlasím, ale v každém případě o něm musím férově konstatovat, že na rozdíl od členů vlády ekonomii rozumí.
***