(17.00 hodin)
(pokračuje Zvěřina)
Je velké nedorozumění, že se zde snaží Evropská unie zkonstruovat nejprve precizní, detailní, až takovou partikularistickou ústavní smlouvu, a tím jakoby dává najevo, že předjímá, co to všechno udělá s novou Evropou. Obávám se, že to v této chvíli neví nikdo.
Řekl bych ke kolegovi Karasovi, že mně by vcelku nevadily odkazy na křesťanské hodnoty v preambuli evropské ústavy, protože myslím, že není sporu o tom, že křesťanské hodnoty cosi pro tuto geopolitickou oblast znamenají. Nicméně nemyslím, že je to tak fundamentalisticky zásadní problém, abychom kolem toho museli vést velké spory.
Co se týče postoje vlády, myslím, že mandát, který si vláda dala k Mezivládní konferenci, je alespoň částečně koncipován a konstruován pozitivně.
Je samozřejmé, že si dovedu představit, že bychom se mohli energičtěji postavit na stranu Polska a Španělska, byť se to jakoby někomu nelíbí. Myslím, že posílení těchto zemí na úroveň, na kterou byla definována v Nice, přece jen do jisté míry oslabuje hegemonii velkých členských zemí a to je přece pro nás, menší země, nepochybně pozitivní skutečnost.
Snad bychom měli prosazovat přesnější definování národních parlamentů v kontrolní roli. Samozřejmě je tam odkaz na subsidiaritu a proporcionalitu, ale dámy a pánové, já se v evropské agendě pohybuji roky. Dodnes nevím přesně, co je subsidiarita. Slyším to ze všech stran, ale má-li být kontrolní funkce národních parlamentů založena na prosazování a posuzování principů subsidiarity, obávám se, že v praxi to bude velmi obtížně aplikovatelná klauzule, že to nebude příliš účinné.
Snad bychom také měli namítat, že společnou obrannou, bezpečnostní a zahraniční politiku by neměla konstituovat ústava. Ta by měla nejdříve vzniknout. Společné politiky jsou velkou problémovou oblastí Evropské unie. Víme to všichni. Tím, že si je napíšeme do ústavy, přece ještě jsme je nevytvořili. Tím, že vytvoříme ministra zahraničí, přece jsme ještě nevytvořili zahraniční politiku. Pozorujme systém, nechme pracovat Evropskou unii v nových hranicích, v nových podobách, počkejme, jestli se podaří nějaké společné politiky definovat. Pamatuji jediný vážný konflikt - a stačil na to, aby téměř Evropskou unii rozdělil. Všichni si ho pamatujeme, není to tak dávno. Myslím, že podobná ustanovení v ústavě nás nikterak neochrání před komplikacemi.
Nechci zdržovat. Myslím, že Evropská unie je a zůstane pozitivním politickým příběhem, je to šance pro tuto zemi a že není šance vázaná na to, jestli se přijme, nebo nepřijme návrh ústavního dokumentu, protože to je jenom jeden krok na cestě k budoucnosti, která - jak říkal kolega Fajmon a jak říkají klasici - je otevřená našim snahám, našim nadějím a našemu úsilí. Usilujme se o nějaké zlepšení a přeji nám všem hodně štěstí v budoucnosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Libor Rouček. Další přihlášenou je paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Libor Rouček: Vážená paní místopředsedkyně, drazí kolegové a kolegyně, diskutujeme zde již téměř šest hodin a já z tohoto důvodu budu velmi krátký. Přesto si neodpustím několik poznámek, a to především na adresu největší opoziční strany, Občanské demokratické strany.
Začnu Konventem. Slyšíme z úst představitelů ODS, že České republice hrozí nějaký diktát z Bruselu, že tomuto diktátu se musíme bránit, že v Bruselu rozhodují úředníci. Ale jak ono to bylo na Konventu. Na Konventu bylo celkem 105 zástupců, z toho celých 75 - aspoň v té úvodní fázi - pocházelo z řad evropských zákonodárců. Čili tři čtvrtiny byly z řad evropských zákonodárců. Nikdy jindy v historii Evropy, ale pokud si vzpomínám, ani nikdy jindy v historii řekněme Československa, České republiky nedocházelo k přípravě a vypracování ústavy tak demokratickým, tak otevřeným způsobem, jako je tomu právě při přípravě této evropské ústavy. Za Českou republiku se tohoto jednání zúčastnili tři zástupci. Jeden zástupce vlády, zpočátku to byl Jan Kavan, potom státní tajemník Jan Kohout, byl tam představitel Senátu a též představitel Poslanecké sněmovny Jan Zahradil. Čili neplatí argument ODS, že Česká republika, Poslanecká sněmovna ani ODS se tvorby a přípravy tohoto dokumentu nemohly účastnit. Opak byl pravdou - každý mohl vystoupit, každý mohl předložit své návrhy. Také každý, kdo o to měl zájem, toto udělal.
Jak se však choval zástupce Poslanecké sněmovny Jan Zahradil? Jan Zahradil společně s dalšími sedmi účastníky Konventu již v listopadu 2002 řekli - a řekli to zcela jasně - že Evropa žádnou ústavu nepotřebuje. Jestli tomu nevěříte, přečtěte si dokument, který těchto osm zástupců zveřejnilo již 19. listopadu 2002, který se jmenuje Alternativa vůči Giscardovi. Tam se jasně mluví o tom, že nepotřebujeme Evropskou unii, nepotřebujeme evropskou ústavu. Čili nějaké povídání, nějaké diskuse o tom v uplynulých týdnech, dnech i dnes, že Česká republika není dostatečně připravena, že vláda nedala možnost opozici, že nedala možnost ODS se k tomuto vyjádřit, je naprosto falešné a prázdné. Občanská demokratická strana tuto šanci měla. Jak již učinil Jan Zahradil v listopadu 2002, tuto šanci jasně odmítla. Řekla, že my žádnou evropskou ústavu nepotřebujeme, dokonce že nepotřebujeme ani Evropskou unii.
Poslanec Zahradil v tom však není sám. Když si vezmeme některé dnešní argumenty, ono to tu znovu zaznělo. Místopředseda Langer řekl jasně, že žádnou evropskou ústavu nepotřebujeme. Kolega Fajmon rovněž zpochybnil veškeré společné politiky - ať je to společná zahraničně bezpečnostní politika, ať je to společná hospodářská politika, společná měna a další a další. Čili dnes to tu zaznělo jasně. To, co naznačil kolega Zahradil v listopadu 2002, dnes Občanská demokratická strana řekla zcela natvrdo - že žádnou evropskou ústavu nechce. Čili neviňte vládu, nekritizujte vládu, že za vámi nepřišla.
Pokud jde o postavení Občanské demokratické strany v Evropě, i tam Občanská demokratická strana se svými argumenty stojí naprosto osamoceně. Ukázal to již Konvent, ukazuje to jednání v Evropském parlamentu, kdy zástupci Občanské demokratické strany jsou na zasedáních Evropského parlamentu přítomni jako pozorovatelé, samozřejmě ukázala to i tato debata.
Samozřejmě že ne všichni v Evropě - stejně jako ne česká vláda, stejně jako koneckonců i Česká strana sociálně demokratická - se plně s tímto textem ztotožňují. Naopak, výhrady mají nejrůznější uskupení, nejrůznější politické strany. V Německu je to např. CDU-CSU. Ale i ona na rozdíl od Občanské demokratické strany dala na stůl jednu jasnou alternativu, dala na stůl dva tři listy textu o tom, jak si to představuje, co nechce, co chce, co chce zlepšit. Občanská demokratická strana nikdy nic na stůl nedala. Žádnou alternativu. Neučinila to na Konventu, neučinila to po Konventu, neučinila to ani dnes. Čili předstírat, že česká vláda neinformovala Poslaneckou sněmovnu, je trochu licoměrné a falešné.
***