Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(10.30 hodin)

Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych přednesl pozměňovací návrh k návrhu zákona o rozpočtových pravidlech. Tento pozměňovací návrh je technický, vznikl na základě návštěvy Evropského parlamentu a má zajistit, aby Česká republika mohla platit příspěvek do Evropské unie.

Nové znění bodu 30 bude: V § 45 se doplňuje odst. 11, který včetně poznámky pod čarou číslo 25a zní: Závorka. 11. Ministerstvo zřídí účet u České národní banky, na který budou převáděny peněžní prostředky určené jako vlastní zdroje Evropských společenství.

Odkaz na poznámku 25a: Poznámka 25a. Článek dvě. Rozhodnutí rady číslo 597/2000 (EF, Euratom) ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. Celek 32 000 R 1150, 32 000 D 0597.

Všechno, děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Kocourek.

Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dovolte, abych v podrobné rozpravě přednesl čtyři pozměňovací návrhy, které se týkají samotného zákona č. 218/2000, ve znění pozdějších předpisů.

První pozměňovací návrh se týká § 8 odst. 2, kde ve třetí větě se za slova "to se netýká kapitol" vkládají slova "Kancelář prezidenta republiky,".

Druhý pozměňovací návrh se týká opět § 8 odst. 3, kde v první větě se za slova "návrh kapitol" vkládají slova "Kancelář prezidenta republiky,".

Třetí pozměňovací návrh se opět týká § 8 odst. 4, kde v první větě se za slova "návrhy kapitol" vkládají slova "Kancelář prezidenta republiky,".

Konečně poslední čtvrtý pozměňovací návrh se týká § 24 odst. 7, kde v první větě se za slova "týkající se kapitol" vkládají slova "Kanceláře prezidenta republiky,".

Jako krátké zdůvodnění bych chtěl uvést, že se jedná o pozměňovací návrh, který směřuje k zařazení kapitoly Kanceláře prezidenta republiky v rámci projednávání přípravy rozpočtu této kapitoly na úroveň projednávání kapitol, jako je Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad a Kancelář veřejného ochránce práv. Jsem toho názoru, že Kancelář prezidenta patří i svým specifickým exekutivním charakterem mezi tuto skupinu kapitol, které by měly mít tento specifičtější režim přípravy rozpočtu jejich kapitol.

Tolik zdůvodnění mého pozměňovacího návrhu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Žádnou přihlášku nemám, proto podrobnou rozpravu končím a končím i druhé čtení tohoto zákona.

Nyní přistoupíme k projednávání bodu

Prosím, aby tento návrh za navrhovatele uvedl kolega Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a vážené kolegyně, první čtení návrhu tohoto zákona proběhlo ještě před prázdninami a já jsem se domníval, že nebude třeba vést nějakou diskusi ve druhém čtení. Bohužel námitky, které byly v prvním čtení předneseny, znovu zazněly při projednávání ve výboru, a proto je nezbytné zřejmě na tyto námitky reagovat.

Ty námitky v podstatě vycházely od reprezentantů KSČM a lze je rozdělit do dvou zásadních okruhů. Tím prvním okruhem a první námitkou je námitka, kterou vyslovila paní poslankyně Gruntová, spočívající v tom, že odmítá myšlenku památky obětí komunistického režimu a navrhuje, aby se tento den jmenoval "Památka obětí studené války". Druhá námitka spočívá v tom, že některé poslanci odmítají srovnávání komunistické a nacistické ideologie. Domnívám se, že to jsou námitky, ke kterém je třeba se vyjádřit, protože byly i předmětem - zvláště ta první - pozměňovacích návrhů.

Paní poslankyně Gruntová tedy navrhla prohlásit den, kdy byla popravena doktorka Milada Horáková, nikoliv za den obětí komunismu, ale za den obětí studené války. Tato teze má zřejmě vyvolat představu, že kdyby se demokratické státy nebránily komunistické expanzi, nedocházelo by k monstrprocesům. V tom případě bychom si však museli položit otázku, proč docházelo k monstrprocesům dávno před vznikem jakékoliv studené války. Vždyť čeští komunisté se slovy svého předsedy Klementa Gottwalda hrdě hlásili k tomu, že se do Moskvy jezdí učit vraždit a sovětští soudruzi jsou v tomto mistři. K tomu se hlásili čeští komunisté již 21. prosince roku 1929. Vždyť mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí ČEKA stejně jako koncentráky sovětského typu jsou spojeny nikoliv se studenou válkou, ale se zakladatelem komunistického Ruska a idolem českých komunistů Vladimírem Iljičem Leninem. V těchto komunistických koncentrácích našlo smrt v období let 1918 až 1953 více než 40 milionů lidí.

Vznik studené války byl dán tím, že se demokratické státy zcela oprávněně obávaly vzniku komunistické diktatury na svém území. Ostatně snaha Stalina o poválečné ovládnutí Německa a Francie je dostatečně známá. Například tehdejší předseda komunistické strany Thorez vyslovil podporu Komunistické strany Francie Rudé armádě, pokud v nadcházející třetí světové válce vstoupí na území Francie. Studená válka v žádném případě nebyla a nemohla být příčinou totalitní komunistické represe, jak se nám snaží nalhat komunističtí poslanci. Naopak studená válka zachránila lid západních demokracií před komunistickými koncentráky.

Paní poslankyně také obvinila předkladatele, že se dopustili pravopisné chyby, když v souvislosti s holocaustem píší slovo Žid s velkým písmenem. Musím se přiznat, že jsem si tuto pasáž projevu paní poslankyně za KSČM četl několikrát, abych se ujistil, že se nemýlím. Paní poslankyně, která o sobě prohlašuje, že je učitelkou dějepisu, zřejmě nepochopila, že jedním ze základních pilířů nacistické nauky je rasismus, tedy potlačování či likvidace lidí kvůli jejich příslušnosti k rase. Nacisté v těchto souvislostech hovořili o neárijcích, přičemž právě židovský národ byl uváděn jako vzor podčlověka. Již v roce 1919 Adolf Hitler ve svém dopise Karlu Mayerovi o postoji Němců k Židům vysvětluje svůj postoj, kdy odmítá vazbu na náboženství, ale chce likvidaci Židů podle rasy. Je mrazivým zjištěním skutečnost, že učitelka dějepisu, reprezentantka KSČM, neví, co je rasismus a holocaust.

***