(17.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Rozpočtový výhled na období 2003 a 2004, ke kterému teď budu hovořit, byl předložen Poslanecké sněmovně v listopadu 2001 současně s návrhem státního rozpočtu. V úvodu k tomuto výhledu vláda zdůraznila, že jedním z jejích cílů je usilování o dlouhodobou vyrovnanou soustavu veřejných rozpočtů. Porovnání vládní predikce pro rok 2004 se současným návrhem rozpočtu umožňuje posoudit, jaké odchylky v činnosti vlády vyvolaly současný vysoký schodek.
Predikce počítala s tím, že již v roce 2004 bude možné dosáhnout prakticky vyrovnaného rozpočtu. Schodek pouhých 25 mld. Kč měl celý vyplývat z operací státních finančních aktiv, ostatní příjmy měly být vyrovnané. Dnešní návrh rozpočtu se schodkem 115 mld. Kč obsahuje pasivum státních finančních aktiv a pasiv pouze ve výši 11,3 mld. Kč. To je méně, než vláda původně uvažovala. Schodek rozpočtu je tedy jednoznačně důsledkem nově vzniklého nesouladu mezi běžnými příjmy a běžnými výdaji. Zde bych odkázal na svazek D, tabulka 16.
Přestože ekonomický vývoj je pomalejší, než vláda ve výhledu počítala, inflace je nižší, navrhuje dnes vláda rozpočtové příjmy o 32 mld. Kč, to znamená o 4,5 mld. Kč vyšší než v původním výhledu. Zhruba třetinu tohoto převýšení tvoří vyšší daňové příjmy a dvě třetiny plynou z běžných nedaňových příjmů, přijatých dotací a kapitálových výnosů. Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení jsou prakticky na predikované výši. Příčinou enormního rozpočtového schodku tedy nejsou nedostatečné příjmy státního rozpočtu.
Vládní návrh odpovídá predikované výši mandatorních výdajů, dokonce je o 10 mld. Kč, to znamená o 2,2 %, nižší. Vzhledem k tomu, že mandatorní výdaje zahrnují částky určené např. na dluhovou službu, podporu stavebního spoření a hypotečního úvěrování, transfery mezinárodním organizacím, platby Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, pokládám za potřebné uvést, že úspory proti predikci jsou dosahovány v celé části sociálních výdajů. Jde zejména o důchody, dávky nemocenského pojištění, sociální podpory a výdaje na sociální potřeby. Jejich nižší objem proti predikci převyšuje vyšší výdaje na pasivní podporu nezaměstnanosti. Celé překročení mandatorních výdajů připadá na ostatní výdaje, kam patří např. běžné výdaje na státní správu, kapitálové výdaje a dotace, ale vzhledem k omezenému rozsahu údajů predikce je nelze přesněji specifikovat. Jsem přesvědčen o tom, že tam je nutno hledat jednu z příčin rozpočtových schodků.
Vláda by si měla srovnat střednědobý výhled a návrh státního rozpočtu na rok 2004 a vypracovat pro sebe poučení z krizového působení nebo neúčinnosti její hospodářské politiky, a tedy zcela změnit svůj návrh nebo koncept reformy veřejných financí. Jsem přesvědčen o tom, že řada těchto opatření by se dala uplatnit právě v další etapě reformy veřejných financí, která je plánována k předložení Poslanecké sněmovně někdy ve druhé polovině příštího roku.
Ve třetí části svého vystoupení se dotknu problematiky, že zvýšení daní a úspory výdajů skutečně neplatí pro všechny. Stanovisko k navrhovaným administrativním opatřením, které vláda vytrvale označuje za reformu veřejných financí, zaujali členové klubu komunistické strany již v diskusi, která proběhla k reformě veřejných financí zde ve sněmovně jak k celkové koncepci reformy, tak k jednotlivým předkládaným pozměňovacím návrhům. Chci zde zdůraznit, že nesouhlasíme se zaměřením reformy veřejných financí, která tíhu zvyšování daní i snižování výdajů soustřeďuje především na zaměstnance s nižšími a středními příjmy, ani s koncentrací restriktivních opatření do příštího roku. Nesouhlasíme s tím, že vláda konstruovala navrhované změny tak, aby zásahy do nemocenských a sociálních dávek, do podpor v nezaměstnanosti, do valorizace důchodů, životního minima, minimálních mezd, ani s úpravami spotřebních daní, DPH a stavebního spoření. To vše postihne sociálně příjmově slabší skupiny občanů.
Nesouhlasíme ani s tím, že vláda odmítla návrhy, které by vedly k vyššímu zdanění nejvyšších příjmů. Odmítáme stanovisko předsedy vlády, které v rozhovoru pro Hospodářské noviny v květnu letošního roku vyjádřil, že vyšší zdanění bohatých by ohrozilo celou reformu veřejných financí. A tak jsme v situaci, kdy vláda tím, že odmítá zvýšení daně z příjmů fyzických osob s ročním příjmem nad 1 mil. Kč, zabránila i vyššímu zdanění osobních příjmů těch, kteří mají skutečně příjem vyšší než 1 mil. Kč měsíčně. Zároveň z tohoto místa chci upozornit na zahraniční zkušenosti, které ukazují, že snížení daně z příjmů právnických osob nepřinese očekávané zvýšení dynamiky hospodářství automaticky, tím méně s tím lze počítat u nás, kde podíl hospodářských výsledků podniků pod zahraniční kontrolou na celkových výsledcích nefinančních podniků zaměstnávajících více než 100 osob dosáhl v roce 2002 57 % a dnes je zřejmě ještě větší. O tom, kde se bude investovat a zvyšovat výroba, se u nás zřejmě rozhodovat nebude.
Za druhé - návrh rozpočtu znovu potvrzuje, že prohlášení vlády nejsou doprovázena vždy jejími skutky. Po desetiletí narůstá drahý a nevýkonný státní aparát. I nyní vláda chce, abychom nešetřili a pro rok 2004 schválili další růst počtu zaměstnanců a zvýšení jejich příjmů. Počet pracovníků v organizacích podléhajících limitování státním rozpočtem vzroste během dvou let a po vyloučení všech organizačních přesunů příspěvkových organizací ministerstva školství o 4,2 % a objem jejich platů o 19,2 %. Každé procento úspor v objemu platů by mohlo vládě přinést miliardu korun, o kterou zřejmě nemá zájem. Navrhuje se růst počtu zaměstnanců ministerstev, která nereagují na přesun kompetencí na územní samosprávné celky a snaží se na sebe koncentrovat další činnosti. Vláda chce, abychom schválili zvýšení jejich počtu za dva roky o 15 % a objem jejich platů o 22 % a dále zvýšení počtu zaměstnanců ve státní správě o 8 % a objemu jejich platů o výši 20 %. Stagnovat by měl jen počet pracovníků příspěvkových organizací, které zřejmě nemají potřebnou lobbistickou podporu ve vládě.
Chci upozornit na známou tezi, že pod svícnem bývá tma, tak uvádím, že počet pracovníků Úřadu vlády se má za dobu činnosti koalice zvýšit téměř o 12 %, a to poté, co během předchozí menšinové vlády vzrostl počet pracovníků Úřadu vlády o 63 % a objem platů více než dvakrát. Jenom není jasné, zda se tento mozkový trust Úřadu vlády podílel více na vzniku schodku veřejných rozpočtů, nebo na přípravě reformy veřejné správy. Z předloženého materiálu se rovněž nedovíme, o kolik se zvýšil počet pracovníků na krajských samosprávách v důsledku druhé etapy reformy veřejné správy a o kolik vzrostl počet pracovníků u obcí s rozšířenou působností oproti dřívějším okresním úřadům, které skončily svou činnost k 31. 12. loňského roku.
Za třetí - nelze přehlédnout ani skutečnost, že rozvoj dopravní sítě se trvale financuje především z mimořádných zdrojů. Dnes je výstavba, modernizace a údržba dopravních cest formálně financována ze Státního fondu dopravní infrastruktury, jehož zdroj je téměř z poloviny krytý dotacemi z Fondu národního majetku.
***