(19.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Já se velmi omlouvám za to, že jsem musel takto vystoupit, a věřte mi -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, pane poslanče. Vážení kolegové, rád bych vás požádal, abyste zaujali svá místa, nesrocovali se před řečništěm, aby charakter naší rozpravy odpovídal finální fázi projednávání státního rozpočtu.
Děkuji vám, že jste uvolnili ten prostor a že umožníte panu místopředsedovi Langerovi dokončit jeho vystoupení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Věřte nebo nevěřte, vůbec nemám radost z toho, že jsem musel takto vystupovat a takto se vyjadřovat k atmosféře, která provázela projednávání tohoto návrhu státního rozpočtu. Myslím, že bychom se měli všichni - a tady bych řekl, že opozice svoji práci odvedla dobře, takže zejména kolegové z vládní koalice - zamyslet, zda tento způsob projednávání státního rozpočtu není způsobem poněkud podivným.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: V této chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku do rozpravy, ani se nikdo nehlásí. Proto obecnou rozpravu končím.
Ptám se ministra financí jako předkladatele, jestli pronese závěrečné slovo. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi závěrečné vystoupení. Chtěl bych říci, že vláda ve svém programovém prohlášení prohlásila: "Vláda považuje konsolidaci veřejných financí za nezbytnou podmínku pro zajištění udržitelného hospodářského růstu a pro vstup do Evropské unie. Strategickým cílem vlády je proto dosažení takového stavu veřejných financí, který bude v souladu s budoucím členstvím České republiky v Evropské unii a umožní následné plnění kritérií pro připojení k Evropské měnové unii a účast v ní včetně zavedení jednotné evropské měny."
Vláda rovněž ve svém programovém prohlášení uvedla: "Vláda zahájí širokou diskusi o reformě veřejných financí tak, aby saldo veřejných rozpočtů v roce 2006 nepřekročilo hodnotu v rozmezí 4,9 % až 5,4 % hrubého domácího produktu a mělo tendenci k poklesu v dalších letech."
Vláda dále v programovém prohlášení slíbila: "Reforma veřejných financí bude založena především na následujících zásadách. Do konce roku 2002 vláda připraví a schválí střednědobý rozpočtový výhled na čtyřleté období tak, aby se počínaje rokem 2005 podíl schodku státního rozpočtu na hrubém domácím produktu snižoval. Výhled zároveň stanoví závazné limity výdajů kapitol státního rozpočtu včetně resortně příslušných státních fondů na celé funkční období této vlády. Tyto limity budou respektovány při přípravě a realizaci strategických dokumentů týkajících se jednotlivých resortů."
Na základě tohoto programového prohlášení vláda zahájila širokou diskusi o reformě veřejných rozpočtů. V červnu letošního roku vláda schválila strategii konsolidace veřejných rozpočtů a rozpočtový výhled na léta 2004 a 2006. Tento rozpočtový výhled byl v průběhu schvalování zákona o státním rozpočtu na příští rok upřesněn a byl také předložen do Poslanecké sněmovny.
Tato vláda je první vládou v historii České republiky, která byla schopna do Poslanecké sněmovny předložit takto podrobný rozpočtový výhled, který není založen na nějakých přáních nebo vizích, ale je založen na konkrétních opatřeních na příjmové a výdajové straně. (Potlesk.)
Vláda předložila nejen tento výhled, ale jasně také řekla, jakým způsobem chce v tomto tříletém horizontu dosáhnout výsledků, které deklarovala v tomto rozpočtovém výhledu. V minulosti se velmi často stávalo, že vlády předkládaly do Poslanecké sněmovny vize o tom, jakým způsobem se budou české veřejné rozpočty vyvíjet, ale nikdy nepředložily Poslanecké sněmovně také konkrétní informaci o tom, jaké politiky bude vláda kombinovat v následujícím období tak, aby tyto vize podložila reálnými čísly a reálnými daty. My jsme v tuto chvíli tato čísla položili na stůl a já věřím, že tato čísla jasně prokazují, že vláda respektuje své programové prohlášení, respektuje koncepci reformy veřejných rozpočtů, a pokud se podíváte velmi pozorně na ta čísla, která se týkají roku 2006 a předloženého rozpočtového výhledu, zjistíte, že cíl, který zde definujeme, nejsou 4 % deficitu, ale 3,9 % deficitu v roce 2006. (Potlesk.)
Platí tedy, že tento rozpočtový výhled zcela nerespektuje schválenou koncepci reformy veřejných rozpočtů a zcela nerespektuje programové prohlášení vlády, protože tento výhled je postaven na daleko zásadnějších ozdravných opatřeních, než předpokládalo programové prohlášení vlády, a o něco zásadnějších ozdravných opatřeních, než která předpokládá koncepce reformy veřejných prostředků.
Ano, můžeme tedy tento rozpočtový výhled kritizovat za to, že znamená větší zlepšení v oblasti rozpočtové politiky, ale nelze ho kritizovat za to, že by znamenal zhoršení v oblasti rozpočtové politiky, pokud se týče vývoje veřejného dluhu v příštích letech a tempa růstu schodku v příštích letech.
Při minulé rozpravě v prvním čtení, když jsme schvalovali zákon o státním rozpočtu na rok 2003, řada opozičních poslanců vyjadřovala obavy - já se těm obavám nedivím po zkušenostech, které řada poslanců této Poslanecké sněmovny má se sliby vlád o tom, že budou provádět reformy - že tentokrát vláda opět jenom slibuje a že s příštím rozpočtem žádné reformy předloženy nebudou. Budu citovat vystoupení jednoho z opozičních poslanců, který tady před rokem prohlásil: "Ano, již čtyři roky nás sociální demokracie ujišťuje, že ví, že nějaké reformy být musí, a dokonce nám čtyři roky říká vždy při schvalování státního rozpočtu, že v nejbližším termínu takové reformy navrhne. Má to jednu konkrétní velkou nectnost - stalo se to čtyřikrát a čtyřikrát po sobě nenásledovaly návrhy žádných konkrétních reforem. Dovolím si vyslovit obavu, že přesně stejně je to i letos, že na příští rok opět vláda žádné reformy, které by tento negativní vývoj zastavily, nenavrhne." To zde pronesl jeden z opozičních poslanců při rozpravě k tomuto návrhu zákona o státním rozpočtu.
Já jsem velmi rád, že tato obava se nenaplnila. Jsem velmi rád, že vláda nejenže předložila reformní návrh zákona o státním rozpočtu, ale našla také dostatek vůle a odvahy, aby v této Poslanecké sněmovně - bohužel proti vůli těch poslanců, kteří reformy požadovali - tyto reformy začala prosazovat. A já se ptám, jestli poslanci v této Poslanecké sněmovně, kteří hlasovali proti těmto reformám, kteří hlasovali proti konkrétním opatřením, která mají snížit veřejný dluh v příštích letech, mají nyní plné právo kritizovat tento rozpočet za to, že je málo reformní a že malým tempem snižuje deficit veřejných rozpočtů. Jistě, čistě formálně vzato, poslanec má právo v této Poslanecké sněmovně říkat téměř cokoli, ale já se domnívám, že morální právo kritizovat to, že tyto reformy a tento rozpočet snižují deficit příliš pomalu, mají pouze ti poslanci, kteří hlasovali pro reformní změny a udělali alespoň něco pro nápravu stavu, ve kterém se dnes naše veřejné rozpočty nacházejí. (Potlesk.)
Debata, která se odehrávala k tomuto návrhu zákona o státním rozpočtu v prvním čtení, byla možná o něco klidnější, než byla rozprava, jež byla vedena k zákonům, které znamenají první fázi reformy veřejných rozpočtů. Já si myslím, že je to logické, protože o tomto návrhu zákona o státním rozpočtu se rozhodovalo tehdy, když se v této Poslanecké sněmovně schvalovaly základní parametry první fáze reformy veřejných rozpočtů. O nich jsme rozhodli a na základě těchto parametrů mohl být Poslanecké sněmovně předložen s klidem a s plným vědomím poctivosti tohoto rozpočtu návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2004.
I když se zde v rozpravě objevovaly návrhy a připomínky k tomu, že škrty a úspory jsou příliš malé, že deficity porostou příliš velkým tempem, pak chci upozornit na to, že příležitost šetřit v této Poslanecké sněmovně byla právě ve chvíli, kdy se zde projednávaly příslušné návrhy zákonů. Tuto vůli šetřit projevili poslanci vládní koalice. Poslanci opozice, zejména poslanci ODS, se dramatickým způsobem stavěli proti tomu, aby tyto úsporné zákony byly přijaty. Tehdy byla možnost šetřit, ne v tuto chvíli, když projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu, který vychází z našeho předchozího rozhodování.
***