(11.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Naprostý nezájem o to, co jim sdělujeme, ať už je to velmi závažné, či závažné méně. Je mi to líto, ale jste alespoň svědky toho, co my zažíváme každý den. (Potlesk i bouchání na lavice).
Na základě prohlubující se krize ve zdravotnictví Občanská demokratická strana opakovaně navrhuje, abychom se touto situací zabývali. Tuto diskusi jsme chtěli vyvolat několikrát. Tak špatně jako nyní na tom zdravotnictví nebylo nikdy. Mnohé nemocnice stojí před bankrotem a potýkají se s mnohasetmilionovými dluhy. S vládní zdravotní politikou nesouhlasí nikdo. Nic dobrého na ní nevidí lékaři, kteří ztrácejí poslední zbytky naděje, že své vzdělání a talent budou moci věnovat pacientům, a nikoli boji s vládou o holé přežití. Vládě nevěří ředitelé nemocnic, kteří denně zápasí s notoricky známými systémovými chybami, o kterých je už ani nebaví mluvit. Zdravotní sestry a další zdravotničtí pracovníci si mohou jenom nechat zdát o platech, které navzdory šetření vláda příští rok vydá policistům.
Hejtmany a krajské zastupitele vláda podvedla obzvlášť mimořádně odporným způsobem. Převedla na ně nemocnice, které po léta nekontrolovala a zadlužovala. A občané, pacienti? Mohou si vybrat ze širokého vějíře nápadů paní ministryně. Problém je v tom, že paní ministryně míní, premiér nebo jiný exponent sociální demokracie mění, a naopak. Výsledkem je nejistota, vztek a bezmoc všech.
Nekřivdíme vládě? Proberme si ještě jednou situaci těch, o nichž hovořím.
Za prvé zdravotníci. Nedávno byli pozváni na Žofín. Na pozvánce stálo: Marie Součková se v době vrcholící krize ve zdravotnictví setká se zdravotníky celé republiky. Každý účastník pomohl krizi zdravotnictví řešit dvěma tisíci korun z účastnického poplatku. Nevěřím sice fámám o tom, že to byl způsob, kterým si paní ministryně vydělávala na senátní kampaň, ale lékaři se od ní mnoho nového nedozvěděli. Dozvěděli se jenom to, že napřesrok bude ve zdravotnictví pravděpodobně chybět 16 mld. Kč, že pacienti by si měli na péči připlácet, že polovina nemocnic by mohla být zrušena. Mnohé z toho se mnohým z nich líbilo, ale pan premiér vzápětí vzkazuje, že z toho nic nebude.
Členka sociální demokracie, předsedkyně výboru pro sociální politiku a zdravotnictví paní poslankyně Milada Emmerová přitvrdila. Cituji z tisku: Opravdu nevím, co tím ministryně pořád sleduje a jestli to není tím, že kandiduje do Senátu a chce tam přijít jako hvězda. (Potlesk části sněmovny.) Jiná členka sociální demokracie, exposlankyně Eva Fischerová, se svěřila tisku - cituji podruhé: Ty plánované poplatky mě píchají až v zadní jámě ledví. (Potlesk v části sálu.) Bývalý ministr zdravotnictví sociální demokracie Ivan David vládní tajenku odhalil. Opět cituji: Není pravda, že chybí odvaha něco řešit. Správně je to tak, že trvá odvaha nic neřešit.
Za druhé ředitelé nemocnic - moc nechtějí. Chtějí jenom vědět, kdy se změní systém, v němž náklady převyšují příjmy. Chtějí vědět, jak je možné, že státní podniky dluží astronomické sumy na pojistném, jak se mají vyrovnat s dopady zvýšené daně z přidané hodnoty, daně z příjmů a s 16třídní platovou stupnicí v příštím roce, jak mají zařídit, aby byl dodržován nesmyslně nastavený zákoník práce, a proč jim má Ministerstvo zdravotnictví komplikovat život bizarními nápady, které jsou obsaženy v desítkách, možná stovkách ministerských vyhlášek. Ředitelé nemocnic se domnívají, že kdyby ubylo úředníků, kteří musejí nějak dokázat svoji užitečnost - "užitečnost" - ubylo by vyhlášek a nesmyslů a oni by získali čas na to, aby svěřené úkoly a své ústavy vylepšovali pro budoucí pacienty. Nejsou to nebezpeční snílci?
Za třetí - kraje. V lednu jim byly zákonem převedeny nemocnice i s dluhy. Kraje nemohly převodu zabránit, nemohly majetek nemocnic s jejich závazky odmítnout. Spočítaly hodnoty tohoto danajského daru a vystavily vládě účet - více než 6 mld. Kč. Žádaly stát, ať dluhy, které svým řízením nemocnic nadělal, zaplatí. Ministryně nabídla polovinu. Posléze mluví o jedné miliardě. Dá ji? Nedá? Kdo ví. Hejtmanům vzkazuje, aby začali konat.
Ale vláda má pro hejtmany ještě další vzkaz - jsou impotentní a neschopní. Vyřídil jim to včera ministr sociálních věcí Zdeněk Škromach. (Potlesk části sálu). Zároveň se trochu divil, jak je možné, že tak banální problém kraje nezvládnou. Chybí jim 6,5 mld? No, nezbylo, dostanou je policisté a bobtnající úřednictvo - neboli Gross porazil Součkovou. I tak by se dala tato matematická vládní zápletka vysvětlit. A vláda dodává - impotentní a neschopné kraje prý čekají, že ona je z bryndy vytáhne. Tedy ne že by to neuměla. Způsob známe. Vidíme ho v zadlužení země. Za pár dnů překročí letošní dluh vlády magickou stomiliardovou hranici. Takové řešení měl zřejmě na mysli pan ministr Škromach. Jak to, že to krajánci nechápou? Zadlužit se je snadné. Po nás potopa. Banky se jistě mohou přetrhnout, aby krajům podobné úvěry nabídly. (Potlesk.)
Za čtvrté - občané, pacienti. Nebudu ironická, protože to je smutné. Každý den naši občané vidí ve zprávách erozi systému, který je pro ně doslova životně důležitý. Zejména ti starší jsou plni obav. Mají lékaře rádi a váží si jich. Nemohou posoudit náročnost jejich práce v plném rozsahu, ale v důvěře, s níž se v nemoci ke zdravotníkům obracejí, je tento vztah znát. A dobrý vztah lékař - pacient je něco, co se penězi zaplatit nedá. Každý z nás to zažil na sobě, na svých blízkých. Jsme ochotni udělat cokoli, abychom nemocím v našich rodinách dokázali čelit. Když naše síly nestačí, voláme lékaře. Ti jsou přetížení, uštvaní, a více než na sebevzdělávání, o kterém tak pěkně mluvila paní ministryně ve svém úvodní expozé, a více než na odpočinek spotřebovávají vzácný čas na řešení toho, co je jako lavina zavaluje. Chtějí být na úrovni současné medicíny, chtějí mít čas na rozhovor s pacientem a jeho rodinou. Nemají ani čas, ani naději, že v nepříliš vzdálené budoucnosti se dočkají změny. Pacienti to cítí. Čekají odevzdaně na pomoc a podnikají roztodivné kroky k tomu, aby si opatřili výhody, aby méně čekali, byli dříve vyšetřeni či dříve operováni. Popisuji známé věci. Víme o nich všichni.
Vědět je sice dobré, ale konat je lepší. Občanská demokratická strana velmi citlivě situaci ve zdravotnictví sleduje. Učinila řadu marných pokusů, jak přimět vládu, aby účinně tyto problémy řešila. Jako opoziční poslanci nedisponujeme výkonnou mocí, a tak k výkonům musíme tlačit ty, kteří vládnou. To je to, co můžeme udělat my, a této roli jsme nic dlužni nezůstali. Dluhy dělá vláda, a to nejen rozpočtové, ale dluží nám i výkon - ten, kterým by dokázala, že krizi hrozící našemu zdravotnictví chce a umí řešit.
Včera jsem žádala o zařazení této debaty, protože obrazně řečeno na Vysočině tiká bomba. Dá se očekávat, že situace se bude dramaticky zhoršovat v celé zemi. V havlíčkobrodské a jihlavské nemocnici se bouří lékaři, v Třebíči se brzy přidají. Oznámili, že budou důsledně dodržovat zákoník práce, což znamená zavedení třísměnného režimu. Oznámili, že budou poskytovat ambulantní péči. Plánované operace odkládají.
***