(15.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
A vzpomínám si, jak jsme na výboru i na plénu sněmovny doslova prosili ostatní kolegy, aby platnost těchto ustanovení o několik let odložili, aby se s nimi mohla naše lékařská zařízení vyrovnat, leč marně.
Dovoluji si citovat z projevu poslance Ouzkého z roku 2000 v této sněmovně. Cituji: "Chirurgické oddělení ve středně velké nemocnici zaměstnává dnes dvanáct lékařů. Dejme tomu, že z nich je polovina plně kvalifikovaných a polovina se na kvalifikaci připravuje. Z důvodů operací je nezbytné, aby ve službě byli vždy alespoň dva lékaři. Stejně tak je nezbytné, aby alespoň jeden z nich byl plně kvalifikovaným. Dnes při tomto počtu vychází na každého lékaře průměrně pět služeb v měsíci. Do toho je započítán každý šestý víkend. Podle vládního návrhu však může lékař sloužit pouze 400 hodin za rok a to představuje dvě služby v kalendářním měsíci. Prvních dvanáct dnů v kalendářním měsíci v tomto modelovém chirurgickém pracovišti budou služby zajištěny. Ptám se velmi důrazně pana předkladatele, co se stane třináctého? Všichni dobře víme, že chirurgie bez lékaře fungovat nemůže, všichni dobře víme, že chirurg sloužící doma je představa iluzorní a že nechceme připustit z pohledu kvality péče, aby na pracovištích sloužili ne zcela erudovaní lékaři.
Můžete namítnout, že existují řešení, že se mohou dát dohromady tři sousední nemocnice, chirurgové budou sloužit dva dny ve své nemocnici, dva dny v sousední a dva dny v jiné nemocnici. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Nemocnice může také přejít na smluvní provoz lékařů. Jistě, ale bude muset přijmout další lékaře. Má to tři háčky. Za prvé: nevím, zda všechny nemocnice naleznou plně kvalifikované lékaře. Za druhé: z čeho je zaplatí, když objem úhrad z veřejného zdravotního pojištění se nezmění. Za třetí: tato nemocnice žádné další lékaře nepotřebuje. Další lékaře potřebuje pouze navrhovaný zákon."
To byl citát z projevu pana poslance Ouzkého z roku 2000 a myslím si, že to, co tehdy zde pan poslanec Ouzký řekl, se doslova a do písmene naplnilo a dá se říci, že jeho slova byla prorocká.
A co se děje v nemocnicích dnes? Aby mohli lékaři a zdravotní sestry dostát své povinnosti a postarat se o pacienty v pooperačních stavech, těžkých stavech, pak jsou nuceni porušovat paragrafy zákoníku práce. Jistě vám nesděluji nic nového, když vám zde říkám, že díky vám jste dohnali lékaře a zdravotní sestry k tomu, že jste jim pouze přidělali starosti a zkomplikovali jim život při péči o naše nemocné spoluobčany.
Je pravdou, že čím větší je nemocnice, tím větší je manévrovací prostor, jak zákoník práce obcházet. Větší manévrovací prostor mají i nemocnice, které mají v blízkosti jinou nemocnici. Již jsem zde dnes dopoledne uvedla a vím to zcela jistě - existují dvě nemocnice fakultní, které si vyměňují lékaře. Jeden lékař operuje v jedné nemocnici, druhý lékař ve stejné době operuje v jiné nemocnici. Ve čtyři hodiny nasednou oba do svých aut a přejedou do druhé nemocnice, kde pokračují ve službě až do rána příštího dne a telefonicky si sdělují informace, jak probíhaly operace, tak aby byli schopni se postarat jeden druhému o jeho pacienty. Další způsoby jsou takové, že jsou s lékaři uzavírány smlouvy, podle kterých jsou jim vypláceny v podstatě přesčasy. Dále jsou zřizovány různé společnosti s ručením omezeným, které zakládají lékaři a které poskytují nemocnici hodiny služby v hodinách, které jsou nad rámec zákoníku práce.
Omezení přesčasových hodin za rok se mělo udělat s určitým odkladem několika let. Vzpomínám si, že pan poslanec Cabrnoch tehdy spočítal, že by bylo třeba odložit platnost této úpravy o osm let, aby se stačilo vyškolit dostatečné množství lékařů.
Tolik k zákoníku práce.
Paní ministryně, jak jsem na začátku řekla, se zde zamýšlela nad naším zdravotnictvím a my všichni se zde více či méně kompetentně nad naším zdravotnictvím také zamýšlíme, jenže je mnoho povolaných a jeden vyvolený a tím vyvoleným je právě paní ministryně. Já jsem bohužel v jejím projevu nezaznamenala, že si dostatečně uvědomuje prohlubující se vleklé problémy zdravotnictví, že si dostatečně uvědomuje, že tyto vleklé problémy přerůstají v krizi, a dá se říci v komplexní krizi, a tuto krizi si snad všichni kromě vlády už začínají uvědomovat. Hlavním projevem této krize je nedostatečnost financí. Situace je dlouhodobě neřešená, a proto hledejme společně řešení. V projevu paní ministryně jsem je bohužel nenašla. Paní ministryně je bohužel daleko více Maruškou v říši divů než krizovým manažerem, který by měl v tuto chvíli řídit naše Ministerstvo zdravotnictví.
Pokud jsem si dovolila kritiku paní ministryně, pokládám za seriózní navrhnout alespoň část řešení, které spadá do mé kompetence.
Vláda může velice rychle navrhnout do sněmovny v režimu zrychleného projednávání úpravu zákona o platu a úpravu zákoníku práce. Za prvé může převést nemocnice z režimu platů pod režim mzdy, tj. zbavit nemocnice povinnosti řídit se nesmyslnými tarify. Za druhé může zapracovat do zákoníku práce výjimky, které nám umožňuje směrnice Evropských společenství 104 z roku 1993.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Emmerová s faktickou poznámkou, po ní pan poslanec Votava.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo. Samozřejmě, že bych mohla vystupovat pomalu ke všem řečníkům a trošku poopravovat poněkud deformované názory, ale co se týká zákoníku práce a schvalování limitu přesčasových hodin, já jsem tehdy byla proti přijetí této normy tak náhle, jak tu citovala kolegyně Páralová, ale musím říci, že mě varovali kolegové z Lékařského odborového klubu, že pokud to prosadím, tak budu vlastně chtít ustavit nevolnickou práci ve zdravotnictví. Cituji pouze tento výrok.
A za druhé, co se týká operací a přejíždění různých lékařů. Já bych spíš tipovala, že tato záležitost spočívá na jejich specializaci. Není možné, aby každý lékař ovládal úplně všechno. V současné době hluboké specializace v naší medicíně, až přímo atomizace oborů, je pravda, že například chirurg, který ovládá hrudní operace, je vysoce vážený a vysoce specializovaný a právě ten má tyto operace provádět. Není možné, aby všichni dělali všude všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan kolega Václav Votava a připraví se poslední písemně přihlášený do rozpravy, pan poslanec Petr Bratský.
***