(18.20 hodin)
(pokračuje Čermák)
Dále upřesnění podmínek výkonu duchovní služby ve věznicích a vazebních věznicích. A konečně petiční výbor navrhl při projednávání doplnit novou hlavu VII tohoto zákona, kde by byl upraven výkon vazby u matek novorozených dětí. V souvislosti s tím a s diskusí v petičním výboru byla navržena účinnost tohoto zákona, té části páté, až od 1. července 2004, bude-li to takto schváleno, a to proto, aby se Vězeňská služba mohla připravit na tento specifický způsob výkonu vazby u matek novorozených dětí.
To je na úvod vše, děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme přikázali k projednání petičnímu výboru, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 353/1. Prosím nyní paní poslankyni Rujbrovou, aby nám k tomu řekla několik slov. Prosím.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, z pověření petičního výboru bych vás ráda seznámila s jeho usnesením č. 93, které bylo přijato na schůzi petičního výboru dne 23. září 2003.
Petiční výbor projednal vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a přijal usnesení, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu zákon tak, jak jej máte obsažen v tisku 353 odst. 1 ve znění schválených pozměňovacích návrhů přijmout.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěla bych se zastavit právě u usnesení petičního výboru, zejména u jeho bodu 3 a u bodu 7.
V bodu 3 se praví, že věznice je oprávněna odepřít možnost výkonu duchovní služby osobám, které se dopustily (porušení?) povinností vyplývajících z právních předpisů pro výkon trestu nebo z vnitřního řádu věznice. V bodě 7 se říká přibližně totéž, pouze se to netýká výkonu trestu, ale výkonu vazby. Jestli tomu dobře rozumím, pak přijmeme-li toto ustanovení, pak každý ředitel věznice, který se takto rozhodne, může se odkázat pouze na vnitřní řád věznice, duchovního do věznice nepustí. A já bych chtěla vědět, co bude dál, protože žádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí nebude, a já se ptám, jestli takový duchovní nebude vydán libovůli ředitele věznice.
Skutečně bych ráda vaším prostřednictvím, pane předsedo, požádala pana ministra, zda by k tomuto usnesení petičního výboru připojil své stanovisko. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, rozumím a děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, proto obecnou rozpravu končím a ptám se, zda se chce vyjádřit pan ministr? (Ministr spravedlnosti naznačuje, že nikoli.)
Pokud ne, zahajuji tedy v tuto chvíli podrobnou rozpravu, do které se hlásí paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych k usnesení petičního výboru podala jeden drobný pozměňovací návrh, který představuje legislativně technickou úpravu, kdy nedopatřením v bodu 3 našeho usnesení v novelizačním bodě 10 byl doplněn nový odstavec, a následně pak byla uvedena navíc i věta, že dosavadní odst. 8 se označuje jako odst. 9. V dosud platném znění § 10 jsou pouze čtyři odstavce, a přeznačení odstavce 4 na odst. 9 je uvedeno v úvodu bodu 3 usnesení petičního výboru.
Z toho důvodu tedy v bodu 3 navrhuji větu "dosavadní odst. 8 se označuje jako odst. 9" vypustit.
A pokud už mám slovo, dovolíte-li, abych tak nemusela činit v závěru našeho jednání, ráda bych reagovala na dotaz paní poslankyně Parkanové, která vyjádřila obavy nad možností zneužití oprávnění ředitele věznice odepřít přístup do věznice osobám vykonávajícím duchovní službu. Chtěla bych uvést, že vládní návrh velmi široce rozšiřuje oprávnění duchovních ke vstupu do věznic, k poskytování různých forem komunikace s vězni, a v tomto směru žádné zásadní námitky v průběhu jednání petičního výboru nezazněly. Byla zde pouze vyjádřena obava nad možností zneužití konkrétní osobou, nikoli církví, tohoto oprávnění, protože samozřejmě prostředí věznice a prostředí výkonu trestu je svým způsobem specifické, ne všechny církve mají zcela pevný řád a jednoznačný způsob chování v tomto prostředí. Chtěli jsme proto pouze umožnit, aby v konkrétním případě, kdy ze strany jednotlivce dojde k porušení zákonů nebo vnitřního řádu věznice, mohla nadále věznice komunikovat sice s církví, ale ne s osobou, která například by do věznice pašovala drogy nebo něco podobného, abych uvedla jeden z těch závažných případů, nebo jiným způsobem porušovala řád výkonu vazby, popř. výkonu trestu.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji a ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Prosím pana poslance Alexandra Černého.
Poslanec Alexander Černý: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jen jednu drobnou poznámku k novele zákona o výkonu vazby.
V části 3 v § 4a Zacházení s obviněným doporučuji, aby byl ten text upraven takto - přečtu to, je to jenom kratičká větička: "V průběhu výkonu vazby je věznice povinna podle možností obviněnému nabídnout účast na preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programech."
Jako odůvodnění bych chtěl uvést, že to dvousloví "podle možností", které změkčuje dikci zákona, je tu proto, že zdaleka ne ve všech vazebních věznicích jsou v tuto chvíli dostatečné personální a materiální podmínky k zajištění těchto programů a jen počet specialistů by se musel okamžitě několikanásobně zvýšit, kdyby dikce zákona vyžadovala, aby věznice byla povinna bez výhrady nabídnout obviněným tyto služby. Proto tedy tato drobná úprava.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Alexandru Černému. Kdo dále se hlásí do podrobné rozpravy?
***