(10.40 hodin)
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Zástupce předkladatele pan kolega Kvapil má pravdu ve dvou věcech: zákon je potřeba a žádné nové právo se nezakládá. To je sice pravda, protože zákon je z roku 1966, ale bohužel asi uniklo předkladatelům, že od té doby došlo k významným změnám. A my se nebavme ani tak o tom, jestli tyto změny jsou potřeba, jestli ten registr je potřeba, asi o tom nikdo nepochybujeme, atd., ale jestli v této Evropě, v tomto legislativním prostoru je vůbec něco takového možné. A na to se prostě nikdo neptá.
Bylo by samozřejmě výhodné, kdybychom všichni někde byli zapsáni, všechny otisky prstů by byly na nějakém úřadě, všichni bychom byli identifikováni. To by bylo samozřejmě bezvadné, rychle by se každý vyhledal. Ale má tu jednu výhodu (?) - tohle prostě není možné, prosím vás.
Čili nepochybuji, že takovýto zdravotní registr může být potřebný, má řadu svých výhod, ale bohužel evropská legislativa podle mého názoru neumožňuje něco takového. Dneska jsme v roce 2003, ne v roce 1990, ani v roce 1966, takže bavme se o tom, jestli se vůbec můžeme do tohoto pouštět. A já říkám, že podle mého názoru nikoliv. Tento zákon a údaje, které tam bez souhlasu pacienta eviduje, jsou v hrubém rozporu s judikaturou evropských soudů, jsou v hrubém rozporu s judikaturou našeho Ústavního soudu, a nepochybně takový zákon by pravděpodobně byl zrušen Ústavním soudem. Ale zcela nepochybně bychom dříve či později platili některým občanům náhrady na základě rozhodnutí ať už štrasburského soudu pro lidská práva, nebo jiného evropského soudu, protože takovéto údaje shromažďovat bez souhlasu pacientů dneska podle legislativy možné není.
Chápu tedy, že tento registr potřebujeme. Já sám netrpím žádnou ošklivou chorobou, kterou bych musel před někým tajit. Ale nevím, proč by jméno a adresa měly být evidovány v souvislosti s chorobami. Myslím, že to je zcela jiná záležitost. Čili myslím si, že je nezbytné, aby z tohoto registru byly vypuštěny všechny věci, které se týkají osobní identifikace lidí bez jejich souhlasu.
To, že úřad na ochranu těchto údajů s tím souhlasí, mě nepřekvapuje, já mám o tomto úřadu své mínění. Ale ani zákonem podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku není možné takovéto údaje o občanech shromažďovat. Vyškrtněme tedy z tohoto zákona všechny údaje, které jsou identifikace a uvádějí se bez souhlasu pacienta, protože bychom udělali něco, co je v hrubém rozporu s právem v Evropě, tak jak do ní chceme vstoupit.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Hovořit bude pan poslanec Cabrnoch a pak se hlásí ministryně zdravotnictví paní Marie Součková.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, než začnu argumentovat věcně, rád bych poděkoval panu poslanci Křečkovi, že jako jeden z mála nezdravotnicky orientovaných poslanců vystoupil k tomuto tématu, které ve své podstatě není tématem ze zdravotnické legislativy, ale tématem z legislativy ochrany práv občanů a práv jednotlivců.
Musím přiznat, že mě také zaráží, že až do této chvíle kromě paní ministryně zdravotnictví v sále není přítomen žádný jiný z ministrů, členů vlády - nicméně teď za mými zády se situace změnila.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Před vámi je ještě pan ministr Sobotka.
Poslanec Milan Cabrnoch: Jasně, situace se mění minutu od minuty. Nicméně při projednávání části zákona byla vládní lavice prázdná.
Rád bych řekl několik argumentů. Prosil bych, abychom nalezli klid na projednávání tohoto důležitého zákona, a chci ho projednávat bez emocí.
Nesouhlasím s tím, že není vytvářen žádný nový stav věcí. Je pravdou, že řada registrů vznikla dříve, než jsem se já narodil. Je pravdou, že registry byly sbírány v době socialistického zdravotnictví a že sběr jejich údajů pokračuje i v těchto letech. Situace se však změnila, a to zásadně. Náš Parlament přijal zákon o ochraně osobních údajů a přihlásil se k té základní filozofii, že každý občan má právo na ochranu svých osobních údajů a že bez jeho souhlasu jeho osobní údaje, a zvláště potom citlivé osobní údaje, nesmí býti shromažďovány.
Tento zákon ponechává prostor pro výjimku v mimořádných situacích, a to výjimku na základě zvláštního zákona. Jsem přesvědčen, že tyto registry nenaplňují mimořádné situace, nenaplňují definici mimořádných situací, že nenaplňují ani to, co jsme si zvykli nazývat "v zájmu ostatních, v zájmu společnosti nebo ve veřejném zájmu", a ještě se ve svém krátkém sdělení k této argumentaci vrátím.
Chtěl bych poznamenat, že tedy na základě přijetí koncepce ochrany osobních údajů vznikl Úřad na ochranu osobních údajů. A chci vám sdělit, že Úřad na ochranu osobních údajů nesouhlasí se způsobem projednávání tohoto zákona a s obsahem projednávání tohoto zákona. A dokladem toho je dopis pana předsedy tohoto úřadu předsedkyni výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a všem jejím místopředsedům, který zde samozřejmě mohu citovat, a možná tak také učiním.
V tomto dopise píše pan předseda úřadu, a dovolte citovat, že "není nám známo, proč tak činí" - míněno projednávání zákona narychlo a způsobem, který byl Poslanecké sněmovně předložen, tedy poslaneckou iniciativou a ve zkrácené lhůtě projednávání. "Jsem totiž toho názoru, že den 31. prosince 2003 není žádnou hrozbou, z níž by vyplývalo, že poté nařídí úřad likvidaci dosud zpracovaných osobních údajů, nebude-li přijat příslušný zákon. Je naprosto nezbytné" - říká předseda úřadu - "aby předem proběhla odborná diskuse a byly předloženy odborné i laické veřejnosti jasné a srozumitelné argumenty, proč mají být provozovány právě tyto registry a právě v takovémto rozsahu. Bez tohoto zdůvodnění a bez zásadní revize přístupu ke zpracování údajů nelze podle mého názoru očekávat, že registry budou přijaty pacienty, občany a zdravotnickými zařízeními konsensuálně a s pochopením, atd. atd.". Dopis je vám k dispozici mimo jiné na mé webové stránce.
Pan předkladatel a někteří předřečníci argumentovali podporou odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Tato podpora je mi známa, ovšem také je mi známo, že ne všichni odborníci, kteří podporují skutečnost existence registrů a sběru dat, jsou dobře seznámeni s tím, že v registrech jsou sbírány citlivé osobní údaje a shromažďovány.
Na druhou stranu zde existuje také jiná lékařská veřejnost, než jsou členové několika odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V té mimořádně krátké době, kterou jsme dostali na projednávání zákona, jsem oslovil některé organizace a chci vám citovat z dopisu:
"Naším názorem je, že je zcela nepřípustné, aby do značné míry narušující důvěru pacienta v jeho ošetřujícího lékaře, a tím poskytování zdravotní péče takové, aby tento lékař sděloval osobní a citlivé údaje o zdravotním stavu v takovémto rozsahu do centrálního registru. Z právního hlediska se pak domníváme, že navržená právní úprava je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, konkrétně článkem 8, který uvádí, že každý má právo na respektování soukromého a rodinného života, atd." A dále pak, že "státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat, kromě případu, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti, v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti a hospodářského blahobytu země, atd."
V obdobných případech již Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku konstatoval, že podmínkou porušení lékařského tajemství bez souhlasu pacienta je "naléhavý veřejný zájem", přičemž tento pojem je vykládán jako hrozící ohrožení dalších osob, tedy např. zabránění šíření infekční choroby apod. A tato problematika je v České republice dostatečně a v souladu s požadavky Evropské unie sladěna jinou právní úpravou, a to zákonem o ochraně veřejného zdraví.
***