(14.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Myslím, že předložená novela bude potřebovat nových změn a vylepšení. První věc, kterou chci zmínit, je to, že předložená novela dává dominantní pozici projednávání předložených mezinárodních aktů a evropských aktů výboru pro evropské záležitosti. Připadá mi toto rozumné, pouze bych doporučoval zvážit, nakolik takovýto postup bude konformní s ústavou, konkrétně s článkem 10b písmeno 2, kde je jasně napsáno, kde se mají vyjadřovat jednotlivé komory, nikoliv výbor. Ale to se podle mého názoru dá interpretací odstranit.
Dále bych chtěl zmínit ještě jednu věc, která by měla být napravena, a to je otázka iniciace projednávaných stanovisek tohoto výboru na plénu. Domnívám se, že je zde příliš výrazná úloha kladena na předsedu výboru, který může a také nemusí dát návrh, aby určité usnesení výboru bylo projednáno na plénu. Samozřejmě lze oponovat tím, že lze obecnými interpretačními postupy z jednacího řádu vyvodit, že i jiné subjekty mají toto právo, ale já osobně se domnívám, abychom předešli aplikačním problémům, že by to mělo být jasně upraveno.
A poslední poznámka ke konkrétnímu textu se týká § 109b odst. 2, kde dle mého názoru je nepřesná formulace a dochází tam k rozpornosti samého textu a dále pak v tomto ustanovení jsou užívány neurčité právní pojmy, jako např. "dokumenty značné naléhavosti". Důvodová zpráva sice uvádí, že termín dokumenty značné naléhavosti jsou definovány a vymezeny v rámci komunitárního práva, já sám se však domnívám, že pokud tento neurčitý právní pojem má být užíván v českém právním řádu, tak legální definice musí být též uvedena v českém právním řádu a nelze přebírat bez dalšího legální definice z jiného právního systému, tzn. z komunitárního práva.
Dámy a pánové, tolik jen několik mých připomínek k předloženému návrhu zákona. Apeluji na výbory, které dostanou tento návrh, aby velmi podrobně zvážily model fungování obou komor ve vztahu k vládě při přijímání evropských aktů. Apeluji, aby tuto věc projednávaly výbory společně s následnou novelou jednacího řádu Senátu, protože pokud se tak nestane, tak pak hrozí, že bude přijata samostatná úprava v rámci Poslanecké sněmovny a samostatná úprava v rámci Senátu, s tím, že se může stát, že stanoviska jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu nebudou pro vládu závazná, a vláda potom bude moci využívat těchto dvou, často i rozdílných, nezávazných stanovisek a bude moci víceméně postupovat bez toho, že by přihlížela ke stanovisku moci zákonodárné. Myslím si, že toto je velké nebezpečí, které tady hrozí, a bude třeba na výborech tuto věc podrobně projednat a zvážit všechna úskalí v komplexu i ve vztahu k senátnímu návrhu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Do rozpravy jsou dále přihlášeni pan poslanec Václav Exner a pan poslanec Zdeněk Jičínský. Pan poslanec Václav Exner má slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Také já mám ten názor, že rozhodující při projednávání jak tohoto zákona, tak podobného návrhu pro Senát bude, kdy půjde o závaznost stanovisek, která přijímají tyto příslušné orgány. Je zde možno několik kritérií, která asi přicházejí v úvahu.
Za prvé je zde rozlišení mezi tím, kdy bude projednávat stanovisko nebo vůbec návrh jenom výbor pro evropské záležitosti, jak je navrhováno jeho nové jméno, a kdy bude projednávat záležitost celá Poslanecká sněmovna. Je také možno uvažovat o rozhodnutí určitým kvorem pro případ, že by stanovisko mělo být závazné.
Zmíním se o některých dílčích problémech návrhu.
Zavádějí se nové termíny, které bohužel jsou velmi nejednotné. Uvedu jména, jak se vyskytují v tomto krátkém návrhu. Za prvé "akty Evropských společenství a Evropské unie". Jinde "akty a dokumenty Evropských společenství a Evropské unie" a jinde "akty a jiné dokumenty Evropských společenství a Evropské unie". Nebo "právní akty Evropských společenství a Evropské unie" a "jiné návrhy aktů a dokumentů Evropských společenství a Evropské unie". Z hlediska zákona o jednacím řádu není termín "akt" dost přesný, neodpovídá ani obecné části důvodové zprávy. Jsem si vědom toho, že přenášet dnešní stav toho, jak jsou pojmenovány jednotlivé dokumenty přijímané v Evropské unii, je problémové už z toho důvodu, že navrhovaná Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu zná jiné názvy dokumentů, než je současný systém. Přesto myslím, že minimální požadavek na náš jednací řád musí být jasnost a jednoznačnost označení těchto věcí.
Není také jasné, jak se sněmovna nebo její orgány dovědí o všech těch právě "jiných návrzích aktů a dokumentů" než těch, na který se vztahuje současný článek ústavy 10b. Pokud by mělo být přijímáno usnesení jenom výborem pro evropské záležitosti, pak jsem toho názoru, že podmínky, za kterých se tak může stát, jsou v návrhu formulovány nepřesně a bude potřeba je zpřesnit.
Souhlasím také s tím, že je do určité míry problémový odst. 3 § 109b, a domnívám se, že taková výjimka, kdy vláda zaujme svůj postoj, ať už z důvodu naléhavosti, nebo jiných důvodů, bez projednání v Parlamentu, resp. v Poslanecké sněmovně, musí být minimálně dopředu oznámena výboru pro evropské záležitosti. Návrh také nestanoví, komu a kdy jsou vládou předložené návrhy a stanoviska jako podklad pro projednání rozeslány. Zde se domnívám, že je nutné doplnit ustanovení analogické současnému § 87 odst. 2 jednacího řádu, který se týká návrhu zákona a mezinárodních smluv, anebo § 57, protože podle návrhu se doručuje jen usnesení výboru nebo výboru, a poslanci by tak vlastně neměli k dispozici sám dokument, i když by ho pravděpodobně třeba prostřednictvím počítačové sítě snad mohli získat. V každém případě je ale třeba zajistit informovanost všech poslanců.
Souhlasím s tím, že stanovisko vlády je, mírně řečeno, mimo. Myslím si, že nevychází ani z návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, kde se zvláštním protokolem hovoří o založení nového vztahu národních parlamentů k legislativě, tvorbě legislativy Evropské unie. Návrh také zatím nemohl obsáhnout termín, který v té Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu je zatím jako šest týdnů na to, aby národní parlamenty zaujaly stanovisko nejméně k problematice proporcionality a subsidiarity, které vyžaduje Evropská komise.
Nové v návrhu smlouvy také je, že dokumenty jednotlivých národních parlamentů bude přímo rozesílat Evropská komise, což zatím neplatí. Musíme konstatovat, že velice pravděpodobně konečný stav přijaté evropské ústavy, ať už se bude jakkoliv jmenovat, ještě ovlivní také způsob projednávání a koneckonců jednací řád Poslanecké sněmovny.
Jako poslední problém bych chtěl upozornit na to, že bude nutné zajistit pravidelnost jednání našich orgánů, aby velmi krátké lhůty, které budou přicházet v úvahu, byly splnitelné. Nejedná se tady jen o projednání příslušného výboru nebo příslušných výborů, protože podle návrhu může být určitý dokument předložen více výborům, ale také o to, aby bylo možné v případě, že bude požadavek na projednání na plénu Poslanecké sněmovny, takovou schůzi vůbec uskutečnit.
Souhlasím také s tím, že je potřeba věc projednat souběžně s návrhem změn jednacího řádu Senátu, ale nejsem toho názoru, že zcela nutně musí být úplně ekvivalentní způsob projednání v obou komorách našeho Parlamentu. Myslím si, že z probíhající diskuse je zřejmé, že jde o jeden z velmi závažných návrhů, který se netýká v našem rozložení pravomocí jenom ústavně právního výboru. Pokládám za nezbytné, aby tento návrh byl projednán také ve výboru pro evropskou integraci, který by asi měl být základem budoucího výboru pro evropské záležitosti, a také v zahraničním výboru, který v současné době věci týkající se zahraničních smluv zcela pravidelně projednává.
***