(11.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
A to je prosím ta rovina, které se velmi obávám, protože ta může vést k tomu, o čem mluvil pan kolega Chytka, a to že situace mezi manžely a v rodinách se v žádném případě nezlepší, budou-li na sebe podávat trestní oznámení a řešit věci před státem, soudem či kýmkoli jiným. To, že se někdo cítí být druhým psychicky týrán, psychické týrání, to je věc jistě odsouzeníhodná, je to ale věc jen vlastního pocitu osoby týrané a znamená, že bude vnášet do rodinných vztahů rozhodně ne to, co bychom očekávali, to znamená ovlivnění situace a pomoc těmto rodinám, které jsou tímto způsobem napadeny.
Pomoc naopak nabízejí, jak říkala paní místopředsedkyně, nestátní organizace, které se zabývají pomocí obětem domácího násilí. Tato aliance také usiluje o to - a já jsem o tom mluvila i v předchozí době - abychom se pokusili eliminovat pobyt osoby, která je násilníkem, v kruhu rodinném, a pro toto jsme neudělali nic. Čili touto materií napomůžeme jen velmi málo k řešení problematiky domácího násilí.
Poslední věc, kterou jsem chtěla říci, která se týká projednávání této materie v ústavně právním výboru a kterou paní zpravodajka nezmínila - neboť jsme-li v takto vypjaté situaci, kdy je útočeno na ODS jako na toho špatného, musím to říci - je, že paní zpravodajka se ani jednou projednávání této materie v ústavně právním výboru nezúčastnila, jistě z vážných důvodů, a já proto připomínám, že členové ústavně právního výboru se shodli na tom, že velmi nedoporučují svým kolegům napříč politickým spektrem, aby podávali jakékoli pozměňovací návrhy do tohoto tisku. My dnes tady mluvíme a vedeme rozpravu o tom, zda chceme přijmout, nebo nechceme přijmout nový paragraf 215a o týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Vůbec nemluvíme o tom, že pan poslanec Melčák znovu avizoval v podrobné rozpravě podání pozměňovacího návrhu, který se týká také trestního zákona, ale obsahu většinou daleko jiného, a možná, že také pan poslanec Votava se znovu přihlásí k řízení motorových vozidel.
Já proto apeluji na všechny, aby vyslyšeli alespoň názor členů ústavně právního výboru, kteří se domnívají, že by nebylo vhodné zatěžovat tento tisk dalšími pozměňovacími návrhy. (Potlesk poslanců klubu ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, v této chvíli jsem dostal faktické poznámky paní poslankyně Šedivé a pana poslance Křečka, kterým hned dám příležitost vystoupit.
Dovolte mi ale, abych ze svého místa zareagoval na to, co se ptala paní poslankyně Dundáčková. Ona se ptala na to, kdo je odpovědný za to, že jsou tu umístěny ty artefakty. Dovolte mi, abych řekl, že pokud si dobře vzpomínám, tak jsem to byl já, kdo souhlasil s umístěním těchto postav, takže na sebe beru odpovědnost za toto rozhodnutí, aby to bylo jasné.
A ještě bych si dovolil vůči paní poslankyni Dundáčkové jednu poznámku. Rád bych ocenil její slova, která zazněla v jejím vystoupení, když řekla, že si velice cení svých kolegů z druhé strany politického spektra a že si jich velice váží. Myslím si, že podobný typ poznámek je to, co může přispět k úrovni a kvalitě jednání této sněmovny.
Tolik moje poznámka.
A nyní paní poslankyně Šedivá a potom pan poslanec Křeček, jak jsem je registroval. Paní poslankyni Čurdovou si píši jako řádně přihlášenou do další diskuse. Prosím paní poslankyni Šedivou.
Poslankyně Iva Šedivá: Děkuji. Chtěla bych jen paní kolegyni Dundáčkové připomenout, ať si ověří mou účast na zasedání ústavně právního výboru. Na minulém jednání jsem nebyla, na tom předchozím jsem byla a svou funkci zpravodaje jsem splnila do puntíku. To je jedna věc.
A když už jsem u pultíku, chtěla bych zareagovat na paní místopředsedkyni Němcovou. Týraným osobám není nic platné, že se nevládní organizace dostanou něčí účastí do vědomí. Nevládní organizace potřebují, aby existoval právní prostředek, aby tomu týrání bylo předcházeno.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní pan poslanec Křeček a potom pan poslanec Votava. Prosím o klid.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, také já si velice vážním řady poslanců z opačného politického spektra - abych přispěl k úrovni této sněmovny.
Musím ale s politováním konstatovat, že to, co říkala paní kolegyně Dundáčkové, není tak docela pravda. Není totiž pravdou, že ti, kteří se dopouštějí domácího násilí, naplňují skutkové podstaty současných trestných činů. V takovém případě by byl ten zákon zbytečný. Ale tak tomu není. Nedopouštějí se ublížení na zdraví, nedopouštějí se vraždy, nedopouštějí se útisku a těchto skutků, které zákon kryje. Dopouštějí se jednání, které dosud není trestné, není pokryto trestním zákonem, a proto se domnívám, že tato zákonná úprava má smysl.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Křečkovi a nyní prosím pana poslance Votavu. Další přihlášení jsou paní poslankyně Čurdová a paní poslankyně Čelišová.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem chtěl vystupovat až v podrobné rozpravě, ano, budu podávat opět pozměňovací návrh, tak jako ve druhém čtení při minulé schůzi. Ale někteří předřečníci mně vyprovokovali k tomu, abych vystoupil už v rozpravě obecné.
My jsme na minulé, 22. schůzi projednávali tento senátní návrh zákona, nakonec byl vrácen zpět k projednání do výborů. Dnes tedy projednáváme tento návrh znovu, a jak jsem avizoval, podám znovu ten pozměňovací návrh. Ještě než tak učiním, považuji ale za potřebné, abych z tohoto místa řekl - a to důrazně, nahlas - že v žádném případě nemám zájem, abych blokoval nějak tento návrh zákona. Myslím si a souhlasím s tím, že by měl být trestněprávní postih domácího násilí, tento zákon také podpořím, což bych chtěl podtrhnout a zdůraznit.
Dámy a pánové, senátní návrh zákona, který projednáváme a který byl projednáván již na minulé schůzi, byl nejblíže projednávaným návrhem novelizace trestního zákona. Proto jsem se právě rozhodl tohoto projednávání využít. Neuvažoval jsem o podání poslanecké novely, protože v podstatě ten proces je delší, a domníval jsem se a jsem pevně přesvědčen o potřebnosti pozměňovacího návrhu nebo kodifikování toho trestného činu, domníval jsem se tedy, že urychlím celý tento proces.
V poslední době vzrůstají právě nebezpečně případy, kdy dochází k řízení motorových vozidel bez odborné způsobilosti, občané nemají řidičský průkaz, a v podstatě dochází často i k tragickým nehodám. Jaký je postih za takové konání? Postih je pouze přestupek do výše 2 tisíce Kč. Je to postih, který je adekvátní?
Nebudu již dále opakovat pasáže ze svého vystoupení z minulé schůze, v níž jsem vám detailně popsal, proč v této souvislosti je jednoznačně naplněn materiální znak trestného činu. Smířím se s tím, že kdo chce, ten tu materiální znak trestného činu vidí, kdo ne, toho asi nepřesvědčím. Kdo zde materiální znak trestného činu vidí, ten také můj pozměňovací návrh - pevně věřím - přijme za svůj a podpoří. Předem mu za to děkuji. Kdo zde však materiální znak trestného činu nevidí, tak ho samozřejmě nevidí ani v tragických dopravních nehodách - nevidí ho například v tragické dopravní nehodě u jihočeských Nažidel. I tam chybělo řidiči oprávnění, chyběla mu odborná způsobilost a tak je to i ve výroku soudu.
Ptám se tedy, jaký důkaz materiálního znaku trestného činu budeme ještě požadovat. Jak dlouho a po kom? Po pozůstalých dopravních nehod? Po starostech obcí, v nichž dennodenně nedospělí pubertální hoši dráždí auta svých rodičů a prohánějí se s nimi beztrestně po ulicích? Po rodičích, kteří se za této situace bojí o své děti při cestě do školy a zpět domů?
Po mém vystoupení ve sněmovně na minulé schůzi jsem obdržel řady dopisů od občanů. A právě z pozitivních reakcí těchto spoluobčanů jsem se utvrdil v tom, že tento problém je třeba radikálně řešit. Obracejí se na mne i starostové obcí a vyjadřují tomuto návrhu podporu. Ocituji vám z jednoho z mailů. "Znám člověka, který jezdí bez řidičského oprávnění ne týdny, ne měsíce, ale léta - 35 let. A nejen malými obcemi, ale i po Praze, a to i přesto, že byl kdysi odsouzen za dopravní nehodu s tragickým následkem, s následkem smrti spolujezdce.
***