(18.30 hodin)
(pokračuje Šeich)
Domnívám se, že je to úprava v tomto směru neutrální, a prosím, zda by mohla být vámi podpořena do dalších čtení právě k odstranění těch věcí, které někteří napadali a rozporovali, abychom o nich mohli dále diskutovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu navrhovateli. Žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chápu, že tato zákonná úprava je mnohem méně zajímavá než předchozí, je také suchá, jednoduchá úprava procesních předpisů.
Samozřejmě tento zákon má daleko k dokonalosti, má celou řadu legislativních nedostatků, které je třeba upravit. Dovolím si ale vyslovit názor, že stav našeho soudnictví obecně a rejstříkových záležitostí zvlášť je v takovém stavu, že podle mého názoru si sněmovna nemůže dovolit zamítnout v prvním čtení jakoukoli úpravu, která směřuje účinně nebo neúčinně k nápravě věcí.
Velmi doporučuji, abychom tuto úpravu propustili do druhého čtení, posoudili v ústavně právním výboru a potom teprve definitivně rozhodli. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Stanislavu Křečkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní zatím tři písemné přihlášky, a to paní kolegyně Parkanové, Dundáčkové a Vrbíka.
S faktickou připomínkou se hlásí pan poslanec Kapoun.
Poslanec Miroslav Kapoun: Chci jen připomenout, jak velmi brzy se obrátila situace. I u tohoto zákona je zamítavé stanovisko vlády, a my ho přesto podpoříme do druhého čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní má slovo předsedkyně ústavně právního výboru paní poslankyně Vlasta Parkanová. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Kolegyně a kolegové, tento předložený návrh zákona má podle předkladatele urychlit a specifikovat průběh řízení o zápisu obchodních společností a družstev do obchodního rejstříku. Za tímto účelem jsou novelizována příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
Domnívám se, že předmětem naší diskuse v takovém případě by nemělo být, zda obchodní rejstřík funguje dostatečně rychle, nebo ne, ale především zda tento předložený návrh skutečně povede ke kýženému cíli, tedy zda přispěje k zlepšení současného stavu. V tomto bodě musím říci, že se domnívám, že nepřispěje.
Především chci zdůraznit, že stanovení lhůt pro jednotlivé úkony soudu není vždy samospasitelným prostředkem k urychlování soudního řízení. Mluvili jsme o tom už mnohokrát a jistě o tom mnohokrát mluvit ještě budeme. U soudního řízení ve věcech obchodního rejstříku jde dokonce o prostředek, který je velmi riskantní a nevhodný. V tomto případě vychází i z ne zcela správného pochopení problematiky obchodního rejstříku. Například podle § 200 písmeno d) občanského soudního řádu má registrační řízení vyšetřovací povahu, což znamená, že soud je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu, které právní předpis vyžaduje. Navrhovaná patnáctidenní nebo osmidenní lhůta je tak krátká, že posouvá rejstříkové řízení k jinému principu, k principu registračnímu. Ten ne že by byl sám o sobě špatný, ale je jiný než ten, který v současné době v našem právním řádu máme. Zavedením navrhované lhůty do českého rejstříkového řízení by nutně docházelo k rozporu mezi povinností zkoumat na straně jedné a rozhodnout v termínu na straně druhé. Jinými slovy - pokud si zkoumání, resp. provádění předepsaných důkazů vyžádá více času, soudce by z objektivních důvodů byl nucen porušit zákon.
Z praktického důvodu je třeba mít na paměti, že k takové situaci může docházet velmi často. Jestliže je například podán návrh na zápis fúze sloučením, není v silách soudce a často ani jeho týmu, aby splnil požadavek přezkumu, který na něj klade zákon, aby se seznámil s obsáhlým návrhem, přezkoumal věcnou a formální správnost a rozhodl do osmi dnů ode dne, kdy je vyzval k doplnění určité listiny. Důsledkem tohoto návrhu by mohly být obstrukční žádosti soudce na doplnění k získání času k prostudování případu a v neposlední řadě i nesprávná rozhodnutí. Věcně bychom se tak posunuli k fikci zápisu, kterou některé právní řády znají, ale našemu právnímu pojetí je toto cizí.
Vedle těchto systémových připomínek lze návrhu vyčíst řadu legislativně technických vad a nejasností. Například proč se má lhůta vztahovat pouze na obchodní společnosti a družstva, a nikoli na další subjekty, kterých se zápis do rejstříku týká. Jak upozorňuje též stanovisko vlády, vnáší takové rozlišení nerovnost do postavení subjektů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Jako právně vadnou lze také označit formulaci věty v bodu 1 návrhu, která mimo jiné říká: "Jestliže soud plně vyhoví návrhu, je soud povinen rozhodnout usnesením." Návrh textu tak předjímá vyhovění návrhu ještě před vydáním rozhodnutí a to je právní nonsens.
Dámy a pánové, nechci předkladateli upírat snahu řešit problém, který je skutečný a který si řešení podle mého přesvědčení zasluhuje. Předložený návrh však směšuje několik různých přístupových principů, aniž by věci pomáhal či tyto principy uchopil správně. Jsem přesvědčena, že bez celkové změny pojetí rejstříkového řízení takováto novela je problematickým přínosem, je spíše komplikací, která je legislativně vadně vyjádřena.
Přes to, co jsem řekla, nebudu navrhovat zamítnutí právě projednávaného návrhu. Uvítám, když proběhne na půdě ústavně právního výboru diskuse na toto téma, a velmi si budu přát, aby se této diskuse zúčastnil i pan ministr spravedlnosti a seznámil nás s představami a záměry, které na toto téma připravuje. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní předsedkyni ústavně právního výboru. Slovo má paní kolegyně Dundáčková, připraví se pan kolega Vrbík.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, dámy a pánové, dovolte, abych začala tam, kde paní předsedkyně ústavně právního výboru skončila, a sice u toho, že je zapotřebí celkové změny rejstříkového řízení. Jsem si vědoma toho, že to, co se tu snažíme řešit, je pouze střípek problému, který se jmenuje rejstříkové soudy, resp. zápis u rejstříkového soudu.
Sama o sobě bych velmi podporovala přechod na onen registrační princip, o kterém nevím, zda ho paní předsedkyně kritizovala. Doufám, že je to princip, na kterém se jednou dohodneme, neboť již dnes vyhotovení samotných listin, které jsou ověřovány soudem a jsou potřebné k předložení rejstříkovému soudu, podléhají povinně notářskému řízení, resp. tomu, aby takovéto listiny vyhotovil notář. Jakékoli další ověřování správnosti listin není nic jiného než supervize ze strany státu a je podle mého hlubokého přesvědčení překonána.
K návrhu, který byl podán a který precizuje lhůtu, která v tuto chvíli již v občanském soudním řádu je. Vrátím se kousek zpátky.
Stávající znění § 200c odst. 3 říká, že v řízení je soud povinen učinit do patnácti dnů od podání návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. Tato lhůta není v občanském soudním řádu dlouho, dostala se tam, když jsme schvalovali novelu občanského soudního řádu na základě pozměňovacího návrhu, který padl v ústavně právním výboru. Myslím, že to byl Marek Benda, který to tehdy navrhoval. Dlouho jsme diskutovali o tom, jaké znění má mít tato jedna věta. Zřejmě nemá dokonalé, protože dochází k obstrukcím a k obcházení této lhůty. V každém případě jsme měli na mysli to, aby u nesporných případů, tam, kde není zapotřebí, aby návrh byl jakkoli doplněn, a nejsou pochybnosti o jeho správnosti, došlo v patnáctidenní lhůtě k vyřízení žádosti, protože již samotná dikce věty, že má dojít k úkonu směřujícímu k rozhodnutí věci, má být úkon jiný, než že je návrh zaevidován nebo že je sděleno navrhovatelům, že došlo k zápisu a že jejich návrh ve skutečnosti evidován je. To je skutečná obstrukce a to je zlý úmysl ze strany těch soudů, které se snaží tímto způsobem vykládat stávající dikci zákona.
Protože realita taková je, přimlouvám se za to, abychom o tomto návrhu jednali a abychom podpořili ne-li toto znění, byť mě doplněním druhé věty nepřipadá sporné, ale abychom o tom jednali a uvažovali např. i o rozšíření na další osoby podléhající zápisu, jak tady říkala paní doktorka Parkanová.
***