(12.20 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
A proto také někteří politici mají na toto téma silné výroky. Já si nemyslím, že silné výroky jsou pouze ze stran velkých států. Myslím si, že bychom našli velmi silné výroky z úst jiných států. Myslím si, že kdybychom šli i do slovníku některých našich představitelů, najdeme také velmi silné výroky na téma ústavní smlouva, takže to není tak, že se na toto téma silně vyjadřují jenom reprezentanti některých států, a já si myslím, že se silně vyjadřují k této smlouvě ti, kteří se k ní chtějí silně vyjádřit, ale že to není otázka toho, jestli je reprezentant velkého, nebo malého státu.
Dámy a pánové, to, co budeme projednávat, je zásadní dokument. Je to dokument, který umožní lepší fungování Evropské unie po rozšíření, dává jí šanci, aby mohla dobře fungovat, a zároveň je to důkazem toho, že vstupujeme do společenství, které se vyvíjí. Že vstupujeme i do společenství, jehož smlouva, kterou doufám, že schválíme, bude smlouva, která také bude jednoho dne zase revidována, že nevstupujeme do statického prostředí, kde všechno, co je, je dáno jednou provždy. A že vstupujeme do prostředí, ve kterém si poradíme, jako si poradily mnohem menší státy, než jsme my, které vždy znovu a znovu v referendu řekly ano i další integraci, že si poradíme, protože se tohoto prostoru nebojíme, a že si nebudeme malovat nějaké černé vize Evropské unie, co by se mohlo stát, nebo nemohlo, jak tam jdou nějaké tendence, které nejsou nikde zřetelně vidět, ale že si poradíme s tím, že budeme v Evropské unii, kde počet malých a středních států vzroste, vzroste tím i jejich vliv, a že naše síla bude ve schopnosti dohodnout se, protože Evropská unie je na tomto principu založena. Znovu opakuji - je lépe být v Evropské unii a pokračovat v tomto procesu a vidět věci pozitivně a tyto věci tvořit než mít stoprocentní pravdu mimo Evropskou unii. Naštěstí občané v naší republice řekli definitivně ano, že jdeme do tohoto procesu.
Také proto jsem rád, že i smlouva - doufám, že dojde k dohodě, a pokud k dohodě dojde - bude ratifikována v referendu, protože nikomu jinému než občanům toto právo nenáleží, protože mám obavu, že jinak debata, která se na toto téma vede, je vlastně už debatou, soutěží politických stran. Ale doufám, že i my udržíme věcný a slušný slovník na toto téma a že naše debata bude debata, která povede k tomu, že se zvýší zájem o tuto problematiku, protože jenom konflikty na toto téma vedou k tomu, že lidé ztrácejí zájem o to, co se nás bezprostředně týká. Vstup do Evropské unie se bude týkat každého z nás.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji ministru zahraničí a místopředsedovi vlády Cyrilu Svobodovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jan Zahradil, ale já na jeho upozornění mám milou povinnost přivítat mezi námi skupinu britských poslanců Evropského parlamentu, kteří sledují naše jednání. Zdravíme srdečně. (Potlesk.)
Teď jsou maximálně dvě minuty pro pana poslance Zahradila, potom vystoupí předseda sněmovny Lubomír Zaorálek.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedo. Nechci rozpoutávat žádnou debatu s panem kolegou Svobodou, takže mám pro něj jenom jednu informaci. Vlastě teď nevím, jak mám titulovat pana kolegu Svobodu, jestli jako ministra, nebo jako reprezentanta České republiky pro vnější vztahy, protože on řekl, že je to vlastně jedno, jak se funkce jmenuje, že důležitý je obsah, nikoliv název, takže bychom možná mohli inovativně přejít na to, že místo ministři bychom členům vlády říkali reprezentanti pro dopravu, obchod, vnější vztahy, kulturu a premiér by se nazýval koordinátorem reprezentantů. Ale to mě jen tak napadlo při vystoupení pana ministra Svobody.
Jenom jedna faktická poznámka. Ani pan kolega Nečas nepodepsal výsledný produkt Konventu. To bych jenom rád opravil vaši mylnou informaci, kterou jste tady podal.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jaromír Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám říci, že pan ministr Svoboda se mýlí, pokud si myslí, že posun v hlasovací síle je pouze u Španělska a Polska. Posun je i u menších a středních zemí. Nám nejde o to, jak bude vypadat hlasovací pozice při hlasování Polska a Španělska. Nám jde o to, jak bude vypadat česká hlasovací pozice, a proto musím přiznat, že kolega Zahradil se v tomto nemýlí. Má naprosto pravdu. V ústavní smlouvě skutečně, tak jak je doposud formulováno, jde o zhoršení české hlasovací pozice a to je velmi důležité. To je zpráva, kterou by si měl, jak ho tady trefně pojmenoval kolega Zahradil, koordinátor zahraniční politiky uvědomit, a měl by s tím jít do závěrečného rozhodování o formulaci k této konkrétní věci, protože tam se rozhoduje o tom, jaká bude pozice České republiky jako středně velkého státu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi a hovořit bude předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, připraví se pan poslanec David Šeich. Dámy a pánové, máme zhruba 15 přihlášených. Pro vaši informaci: hodlám vyhlásit polední přestávku vzhledem k tomu v době 60 minut zhruba ve 13 hodin, plus minus.
Slovo a mikrofon je k dispozici předsedovi Poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážení kolegové, ono je evidentní, že k ústavní smlouvě nemáme všichni v této sněmovně stejný vztah a že se nám obtížně daří najít jednotné stanovisko. Mě napadá, že to nemusí být a priori špatně, protože si vzpomínám, že geniální český pražský podivín Ladislav Klíma kdesi napsal, že v těch etapách historie, kdy byli Češi jednotní, jako např. před Bílou Horou, kdy se jednotně stavěli proti Habsburkům a byli na tom opravdu v zásadě jednotní, když se chystala jejich velká porážka. Naopak tvrdí Ladislav Klíma, že např. v období husitských válek, kdy jsme se pilně tloukli po hlavě, jsme byli schopni zatočit s každým cizákem a zabránit každému, aby vstoupil do naší země. Klíma tvrdí, že napětí, které vzniká z diskuse, nás možná činí akceschopnějšími než jednota, která údajně vede v této zemi k degeneraci. Takže a priori tvrdím, není možná tak špatně, pokud nemáme dnes jednotný názor.
Přesto bych se pokusil říci, v čem je pravděpodobně názor jiný, protože i když Klíma tvrdí to, co tvrdí, mě to mrzí. A rád bych si to ujasnil. Podívejte, já si nemyslím, že by tou jedinou a největší hrozbou byl často vzpomínaný i znovu panem kolegou Zahradilem superstát. Jako kdyby to bylo to, co je pro Českou republiku neštěstí. I kolega Zahradil mluví o koncertu velmocí. Já tvrdím, že existuje možná větší nebezpečí než superstát, a to je direktoriát velkých, který hrozí. Jedné věci nerozumím. Vždyť přece lze se podívat na to, kde a v kterých chvílích rozhodování hrozí direktoriát velkých. Vezměte si třeba rozhodování o Paktu stability - mám na mysli odložení opatření proti Německu a Francii o rok, které bylo prosazeno na jaké úrovni? Na úrovni mezivládní, na úrovni mezi ministry. Bylo to prostě prosazeno právě v té konstelaci, kde se jedná o pozice národních států. Přece víme, že kdyby o této věci rozhodovala Evropská komise, tak by s velkou pravděpodobností tato výjimka Francii a Německu poskytnuta nebyla. Takže ve kterých okamžicích se realizuje zájem České republiky, kde jsme schopni vycházet s těmi velkými opravdu efektivně? Ve chvíli, kdy se posilují komunitární instituce, unijní instituce. Jestliže by ústava posilovala národní státy a všude, kde to činí, tak je to prostě minus pro Českou republiku. A to je víc než nějaká procenta, jakkoliv tvrdím, že federativní uspořádání, jeden hlas jedna země, je nakonec procentuálně víc než to, které máme z hlediska smlouvy z Nice. Ale nepočítejme procenta. Vy odvádíte celou diskusi k počítání procent, zatímco jsou přece daleko podstatnější věci. Opravdu praxe toho, jak to v Evropě funguje a jak se v ní rozhoduje. A dá se prokázat, naposled na rozhodování o Paktu stability, že právě proto, že tu není kompetence Evropské komise, že se prosazuje role národních států na mezivládní úrovni, tak malé státy ztrácejí.
Mně jde o to, že vy pro stromy přehlížíte les. Jakoby uniká podstata věci, protože se upínáme na maličkosti a drobnosti. Rozumíte, vy jste tady, pane kolego, řekl, že vám vadí, že v tomto textu se objevují nová slova.
***