(12.40 hodin)
(pokračuje Šeich)
A také se chci zeptat, jak vláda hodlá tento svůj postoj směřující k silné evropské obranyschopnosti, jak tento postoj chce realizovat při stále se snižujících výdajích na obranu za působení této vlády, ke kterému stále dochází. To možná je také zajímavá otázka.
Co se týče zrealističtění postoje vlády, ten je zřejmý v otázce hlasovací procedury v Evropské radě. To je klíčový bod, bod, kde se myslím opozice i koalice shodují na tom, že hlasovací mechanismus v Evropské radě je klíčový pro zachování suverenity českého státu. Ministr zahraničí opakovaně říká, že se pokusí o posun k 60procentní hlasovací klauzuli, to znamená dvojitá hlasovací klauzule. Z 50 % členských států navržených Konventem na 60 % států a 60 % občanů Evropské unie. Myslím, že to není kvóta dostatečná, že minimální kvóta je kolem 70 - 75 % hlasů, která zajišťuje alespoň tu nejelementárnější, nejminimálnější, nejzákladnější ochranu zájmů alespoň většiny evropských států.
Ale ani si nejsme jisti, a to bych možná položil otázku, která je dost důležitá, protože premiér ve svém předvčerejším vystoupení řekl, že za optimální považuje, pokud se podaří dosáhnout výsledku 50 - 60 % hlasovací kvóty v Evropské radě, tak potom 50 % je současný návrh. Jestliže premiér říká, že s 50 - 60 % hlasovací kvóty je spokojený, pokud výsledek bude 50 - 60 %, čili i s těmi 50 %, tak to je výsledek, který je dnes navrhovaný. To není žádný kompromis, to by byl nulový úspěch. Samozřejmě klíčové je, jestli tento svůj cíl, který vláda vytyčila, hodlá prosazovat také pod hrozbou veta. To je možná ta nejzákladnější otázka, jestli vláda, pokud se jí nepodaří na Mezivládní konferenci dosáhnout své vyjednávací pozice na úrovni 60 %, jestli je připravena vetovat evropskou ústavní smlouvu. To je klíčová otázka z mého pohledu.
V diskusi, kterou jsme tu absolvovali, se zjevně objevuje jedno zcela falešné a zcela mylné paradigma pana předsedy vlády, které se teď zopakovalo i v postoji pana předsedy Poslanecké sněmovny. Je to postoj, který vychází z toho, že evropská integrace je mírotvorný proces v Evropě, že je to proces, který zabrání válkám v Evropě. Je z ní logicky vyvozováno, že pokud evropská integrace nebude v takové rychlosti a v takové míře pokračovat, dojde k válečnému stavu, rozpadu civilizace. Chtěl bych říci, že není spor o tom, jestli bude evropská ústava, nebo dojde k pádu civilizace v Evropě, je to spor o výsledku národních zájmů, které budou do rozhodnutí Mezivládní konference promítnuty, a rozhodně ostatní státy své národní zájmy hájit budou.
Jestliže pan ministr řekl, že není možné sledovat nějaké hegemonní snahy, myslím, že rozhodnutí o Paktu stability je naprosto explicitní ukázkou, jak by to také mohlo v budoucí Evropské unii fungovat. Jestliže velké státy Evropy, Francie a Německo, s podporou několika menších, které jsou jejich spojenci právě na návrhu této evropské ústavy, zcela bezprecedentně prosadí porušení základních pravidel Paktu stability ohledně stability evropské měny euro, naprosto bez mrknutí oka, jak to nazval pan místopředseda Zahradil, že dochází k alianci mocných, tak já si myslím, že to je prostě naprosto jasný příklad toho, jak by to mohlo v Evropské unii vypadat. Budeme sice, jak o tom hovořil pan ministr zahraničí, suverénními státy s plným hlasovacím právem, s plnými právy členského státu, ale na druhé straně můžeme být také těmi pozorovateli, kteří se budou dívat, jak rozhodnutí za český stát činí někdo jiný. Já si myslím, že to nesmíme dopustit.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Davidu Šeichovi. Dále se přihlásil pan ministr zahraničí Cyril Svoboda. Předseda vlády Vladimír Špidla už ne. Takže slovo má Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Dámy a pánové, drobná reakce, pokud jde o společnou obranu. Je naším cílem dosáhnout tohoto výsledku, aby společná evropská obrana byla otevřena všem členům EU, a to za podmínek, které budou stanoveny v dodatkovém protokolu a popř. v posouzení objektivních kritérií, která nebudou předmětem politického hlasování. Naše politika je do tohoto procesu se plnohodnotně zapojit od samého počátku a vnitřním vývojem posilovat euroatlantické partnerství a spojenectví s Evropskou unií. Je to trend, který lze uchopit pozitivně, a je to trend, který je podle mého názoru správný, protože umožní toto partnerství upevnit. To, že jsem na začátku sdělil svoji obavu, je v té míře ochoty nebo neochoty zapojit se do tohoto procesu. Zapojí-li se celá Evropská unie, zapojí-li se členské státy Severoatlantické aliance, které jsou zároveň členy Evropské unie, tak toto vzájemné partnerství se Spojenými státy se udrží. Ale jak říkám, toto znamená velké nasazení nás všech.
Pokud jde o věčný zápas s kvalifikovanou většinou, já jsem ve svém vystoupení řekl, že se rozhoduje celá obchodní politika, jednotný trh, to všechno se rozhoduje dosud podle kvalifikované většiny a je to rozhodování pružné, protože trvat v těchto oblastech na vetu znamená, že dopředu souhlasíme, že nám nějaký jiný stát zablokuje to, co my budeme chtít, protože v této Evropské unii 25, resp. 27 členů se může stát, že toto právo veta v jiné věci, než bude v našem zájmu, využije někdo jiný a zablokuje rozhodnutí celé Evropské unie. Proto budeme vždycky prosazovat, aby veto bylo pouze v těch zásadních věcech, jak jsem tady popsal, např. v té víceleté finanční perspektivě.
Pokud jde o vážená hlasování, znovu opakuji, dnes je pro nás prioritou, jestliže ne, říkám (?) parita, nikoli nutně, jestli to má být 50 - 60 %, protože jde o to, aby v tomto poměru hlasování nebylo více občanů jako podmínka počtu států. Tuto paritu je možné získat, protože doufám, že i pro to nadále bude podpora dalších kandidátských a členských států.
Opakuji znovu - Evropská unie je fungující společenství. Je to společenství, které funguje a bude fungovat dál. A ukázalo se to i na oné problematické debatě o Paktu stability a růstu. Je pravda, že v hlasování uspěl francouzsko-německý návrh, to je pravda, ale pro toto rozhodnutí hlasovaly i malé státy. Hlasovaly pro to dokonce i velmi malé státy, jako je Lucembursko, to znamená, že rozhodnutí, které se týkalo Paktu stability, bylo rozhodnutí, které bylo učiněno v rámci procedury, a je pravda, že některé státy, např. Rakousko, Holandsko a samozřejmě i my, jsme protestovali proti tomuto způsobu rozhodnutí, a je možné, že bude proti této věci podána členským státem - a tím hrozí zřejmě Rakousko - žaloba k Evropskému soudnímu dvoru. Ale to bude žaloba na to, jestli aplikace Paktu stability a růstu byla v pořádku, nebo ne.
Tím chci říci, že každé pravidlo se vykládá i z hlediska jeho smyslu a podstaty a je na Evropském soudním dvoru, bude-li podána žaloba - a my tuto žalobu podat nemůžeme, může ji podat pouze členský stát - jestli Evropský soudní dvůr rozhodne, zda toto rozhodnutí bylo v pořádku, nebo nebylo z hlediska dodržování Paktu stability a růstu. Zároveň je to mezní moment, který ukazuje, abychom se na celý Pakt stability a růstu podívali, protože nikdy jindy než v mezním momentu si nemůžeme klást otázku, zda parametry, které jsou nastaveny, jsou parametry správné.
Vy, co kritizujete Evropskou unii, protože některé věci jsou jakoby dané, tak právě toto je ukázka toho, že se lze na věci dívat v jisté dynamice. I v České republice máme řadu rozhodnutí, o kterých můžeme mít pochybnost, zda jdou za smysl nebo za podstatu toho, co je upraveno v právu. Občané mají s tímto bohaté zkušenosti, a proto mají možnost obracet se k soudům, aby soudy v těchto věcech rozhodovaly, aby soudy rozhodly, zda to či ono rozhodnutí je v pořádku.
***