(9.40 hodin)
(pokračuje Krajíček)
Analýzy příčin pracovních úrazů však ukazují, že v 70 až 80 % jsou tyto pracovní úrazy způsobeny zejména selháním lidského činitele, jeho nesprávnými postupy a návyky. Tyto aspekty pracovních úrazů můžeme přičítat nesprávné organizaci práce a špatnému vedení lidí, což lze velmi pozitivně ovlivnit zavedením vhodného a především efektivního systému řízení bezpečnosti práce.
Návrh zákona se věnuje především koordinátorovi, ale na bezpečnost a ochranu zdraví při práci poněkud zapomíná. Pan ministr ve svém úvodním slově zdůraznil hlavní zásady a já své připomínky k zákonu přednesu v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Stanislava Grospiče a pana zpravodaje. Protože má zpravodaj přednost, ptám se, jestli toho chce využít. Nechce. Takže hovoří pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Pane předsedající, vážené dámy a pánové, vládní návrh zákona o minimálních požadavcích na ochranu a bezpečnost práce na staveništích a o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích je věcně technickým předkladem dle mého soudu souvisejícím se vstupem České republiky do Evropské unie. V podstatě jde o pokračování procesu zapracování minimálních evropských standardů o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do české legislativy, zahájené už velkou novelou zákoníku práce č. 155/2000 Sb. Předloha je do sněmovny předkládána opakovaně, minulý rok byla projednávána pod číslem tisku 72 a byla sněmovnou odmítnuta.
Zákon, tak jak je předkládán, se nevztahuje na jednoduché a drobné stavby, na stavby prováděné svépomocí.
Termín navržené účinnosti zákona, a to od 1. ledna 2004, není dle mého soudu z časových důvodů realizovatelný.
Minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích jsou definovány nejen v návrhu zákona, ale zejména pak v prováděcím nařízení vlády. Jde o 416 bezpečnostních zásad a standardů a ustanovení technického zabezpečení pracovišť, organizace práce a technologických postupů, zkoušek a revizí u stavebních a montážních prací. S bezpečnostními standardy mají být obeznámeni všichni účastníci staveniště, jejichž dodržování je vyžadováno a kontrolováno. Náročnější prostředí by mělo být vytvořeno podmínkami pro snížení vysoké míry rizikovosti a následně též pro snížení pracovní úrazovosti ve stavebnictví.
Jen v roce 2002 bylo ve stavebnictví téměř 5 545 pracovních úrazů, s tím, že z deseti sektorů národního hospodářství je stavebnictví na druhém místě, co se týče počtu pracovních úrazů, to je 3,64 pracovních úrazů na 100 pojištěnců, a na čtvrtém místě v délce pracovní neschopnosti, která činí 46,78 dne u jednoho pracovního úrazu. Z tohoto pohledu je opodstatněná snaha zabezpečit legislativně tuto oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích.
Samostatnou otázkou je však úloha koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích. Jde o zásadní průlom do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích i při práci obecně. V současnosti je odpovědnost za minimalizaci rizik a za bezpečné a zdravotně nezávadné podmínky práce stanovena stavebním firmám. Podmínky vzájemné informovanosti a součinnosti jednotlivých dodavatelů kromě osob výdělečně činných bez zaměstnanců pak vymezuje § 132 odstavec 4 zákoníku práce, a to následovně. Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a vzájemně spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý ze zaměstnavatelů je přitom povinen zajistit, aby jeho činnost a práce jeho zaměstnanců byly organizovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, a spolupracovat při zajištění bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí pro všechny zaměstnance na pracovišti. Součinnost s osobami samostatně výdělečně činnými, jejichž počet na stavbách a staveništích významně narůstá, však legislativně ošetřena není.
Nová funkce koordinátora vzbuzuje řadu otázek. Za jeho jmenování a činnost má být odpovědný investor stavby, a posunuje tak bezpečnost a ochranu zdraví při práci sice rádoby na kvalitativně vyšší úroveň, a to již v etapách zpracování projektu a přípravy stavenišť, na druhé straně vytváří řadu otázek, jak tato činnost bude v praxi realizovatelná a jak se promítne např. do nákladů stavby i nákladů na výkon státní správy. Z hlediska výkonu funkce je kvalitativní posun zřejmě v tom, že na rozdíl od bezpečnostního technika by měl koordinátor vykonávat kromě kontrolních a metodických funkcí také funkce organizační a technické. Z hlediska obsazení funkce zákon však nestanovuje formu, zda musí jít o zaměstnance, či nikoliv, a předmět ekonomických aktivit osob samostatně výdělečně činných tak zřejmě bude rozšířen o koordinaci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích.
Kvalifikační požadavky na výkon funkce koordinátora jsou pak stejné jako na inspektora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale navíc bude muset vykonat ještě předepsanou kvalifikační zkoušku. Oproti současnosti tak dojde k významnému rozšíření působnosti příslušných školicích zařízení. Je otázkou, zda nedojde ke zvýšení stavebních nákladů o výkon funkce koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zda nedojde k nárůstu výkonu státního dohledu, a tím nákladů státní správy na provádění zákona a k nárůstu výkonu státního dohledu nad akreditovanými školicími zařízeními včetně kvalifikační způsobilosti vyškolených koordinátorů, a tím také k nárůstu nákladů státní správy.
Rozhodně pozitivním prvkem zákona je rozšíření odpovědnosti za eliminaci rizik a výkon BOZP na staveništích ze stavebních firem též na investory i založení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci až do stadia projektu stavby a přípravy realizace díla. Nedotažená a polovičatá ustanovení týkající se koordinátora však vytvářejí řadu otázek o praktické realizovatelnosti předkládaného návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi a nyní zpravodaj pan poslanec Krajíček. Nemám žádnou další přihlášku do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona, který projednáváme v této Poslanecké sněmovně, zahájil svou existenci již na 6. schůzi v roce 2002. Předchůdce tohoto návrhu zákona byl předložen této sněmovně k projednání jako sněmovní tisk 72. Po ukončení rozpravy, ve které padl návrh na přerušení projednávání návrhu zákona do předložení nařízení vlády o dalších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, na které se odkazovalo ustanovení zákona, a návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona, sněmovna rozhodla o přerušení do doby předložení požadovaného vládního nařízení. Tento doplněný návrh zákona vláda předložila na další schůzi a po debatě sněmovna návrh zákona zamítla.
Dnes tedy máme na pořadu jednání opět vládní návrh zákona o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích a o změně zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Pokud si provedeme porovnání obou předkládaných návrhů zákonů, zjistíme, že úpravy, které předkladatel provedl, jsou úpravy jdoucí do větších podrobností, které podle mého názoru v zákonu nemají místo. Ale zejména se nezměnil přístup předkladatele v návrhu řešení problematiky související s otázkami bezpečnosti práce na staveništích.
***