(10.40 hodin)
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, téměř současně s projednáváním návrhu zákona o zaměstnanosti budeme projednávat v prvním čtení návrh zákona, který s ním bezprostředně souvisí. Jde o návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zaměstnanosti, to je doprovodný zákon. Bez přijetí tohoto doprovodného zákona by zákon o zaměstnanosti nemohl existovat. Doprovodný zákon sice mění celkem 50 zákonných předpisů, ale není se při uvedení tohoto počtu čeho obávat, neboť v převážné většině jde o nerozsáhlé legislativně technické úpravy. Jejich provedení je však nutné s ohledem na terminologii používanou v členských státech EU.
Návrh doprovodného zákona dále rozvádí nebo podrobně vymezuje podmínky pro uplatnění příslušných ustanovení zákona o zaměstnanosti. Jde např. o zákoník práce, v němž bude nutné provést hmotně právní úpravy, aby mohly být realizovány záměry sledované zákonem o zaměstnanosti. Jde např. o zákaz dětské práce nebo zrušení § 38 odst. 4 zákoníku práce, aby mohlo být plně vyhověno požadavku úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181 a připravované směrnice Evropského společenství ve stejné oblasti o působnosti a kompetenci personálních agentur. V tomto zákoně se rovněž navrhuje doplnění zákona o péči o zdraví lidu, aby úřad práce mohl podle zákona o zaměstnanosti vyslat uchazeče o zaměstnání k určenému lékaři. Doplňují se ustanovení zákona, které stanoví povinnosti součinnosti příslušných orgánů při povolování činnosti dětí.
Na závěr bych chtěl upozornit na to, že se v této chvíli jedná o zásadní změnu v oblasti zaměstnanosti, protože dva zákony, které upravovaly tuto oblast od roku 1990 a 1991, dnes už jsou přežité a praxe ukázala, že mají poměrně malé nedostatky právě v prosazování určité spravedlnosti na trhu práce a hledání podmínek k tomu, aby bylo možné vytvořit lepší podmínky k zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní žádám pana zpravodaje poslance Antonína Zralého, aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane místopředsedo, paní a pánové, vládní návrh předlohy, kterou se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zaměstnanosti, sněmovní tisk 528, obsahuje 50 novel zákonů věcně nebo legislativně technicky souvisejících s novým zákonem o zaměstnanosti. Převážně jde o legislativně technické úpravy, pouze u novely zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, novely zákoníku práce, novely zákona o péči o zdraví lidu a u novely zákona o pobytu cizinců na území České republiky o významné úpravy věcné.
Osobně považuji za nejdůležitější úpravy dvě, a to agenturní zaměstnávání a omezení jednoho ze základních atributů současného zdravotnictví, to je svobodné volby lékaře. U agenturního zaměstnávání není o čem diskutovat, k jeho zapracování do české legislativy jsme se zavázali ratifikací úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181. U omezení svobodné volby lékaře, resp. zdravotnického zařízení, však určitě ano. Vyloučení ošetřujícího lékaře z rozhodování o zdravotní způsobilosti nezaměstnaného, která bude jedním z rozhodujících kritérií pro přijetí vhodného zaměstnání a poskytování sociálních dávek, považuji za velmi sporné. Dovoluji si v této souvislosti vážené kolegyně a kolegy lékaře požádat o odborné stanovisko.
Agenturní zaměstnávání chápu jako průlom do dlouholeté praxe českého trhu práce, který významným způsobem změní mechanismy a podmínky utváření ceny práce. Obdobně jako vláda i já mám obavy z nahrazování kmenových zaměstnanců hůře placenými a nedostatečně chráněnými pracovními silami, které může mít důsledky přímo opačné než deklarované zvyšování zaměstnanosti.
V tuto chvíli si nejsem jist, zda navržené kontrolní mechanismy jsou dostatečné. Přesto doporučuji propustit zákon do druhého čtení a dovolím si požádat o vystoupení v rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodajovi a zahajuji sloučenou rozpravu. Konstatuji, že mám písemnou přihlášku pana poslance Stanislava Grospiče a nyní eviduji přihlášku pana zpravodaje. Vidím dále paní poslankyni Alenu Páralovou. Nyní tedy pan poslanec Stanislav Grospič, poté pan zpravodaj a poté paní poslankyně Alena Páralová. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Vážené dámy a pánové, máme před sebou vládní návrh zákona o zaměstnanosti, právní normu, která bude mít jedno z klíčových postavení v našem právním řádu. Určitě se shodneme v tom, že nezaměstnanost v České republice dosáhla historického maxima, vyšší než dosud byla pouze v letech 1933 a 1934. Poté však vypukla druhá světová válka. Současný vývoj nezaměstnanosti také nenasvědčuje nic dobrého, dokonce ani vládní prognózy na zlepšení nevidím. Vláda, která si kladla za cíl ve svém programovém prohlášení, že zlikviduje nezaměstnanost u nás, se zřejmě poučila z minulých let, ve kterých zlepšení sice slibovala, ale nikdy se tomu tak nestalo.
Přejdu ke konkrétním faktům. Dle statistiky úřadů práce bylo v průběhu devíti měsíců letošního roku nově zaevidováno 508 221 uchazečů o zaměstnání. Minulý rok však o 9 855 uchazečů více. Naproti tomu počet volných pracovních míst meziročně poklesl ze 48 302 na 45 216. Historicky nejvyšší nezaměstnanost za posledních 70 let tedy nebyla způsobena nárůstem nově zaevidovaných uchazečů, nýbrž také úbytkem pracovních míst. To je nutné si uvědomit. Česká ekonomika a ani zahraniční investice tedy neprodukují nová pracovní místa dostatečně, nezbytnost další pomoci je zde více než zřejmá včetně intervence státu. To za prvé.
Za druhé se domnívám, že podle věkové struktury obyvatel vstoupí do ekonomické aktivity v nejbližších pěti letech cca 520 000 osob, kterým je dnes 10 až 15 let. Při současné věkové hranici odchodu do starobního důchodu by z ekonomické aktivity odešlo cca 525 000 osob, tedy 5000 pracovních míst mohlo zůstat volných. Naproti tomu koalice rozhodla věkovou hranici dále prodloužit. V pracovním procesu tak zůstane cca 20 000 osob navíc, dalších 35 až 40 tisíc osob zůstane v pracovním procesu důsledkem zrušení povinné vojenské služby, dále již bylo ohlášeno uvolnění cca 30 000 úředníků státní správy, 20 000 učitelů, 2 500 celníků, 30 000 vojáků s civilními zaměstnanci. Vyloučit nelze ani důsledky nárůstu důchodového zatížení živnostníků, hovoří se o bankrotech až 40 000 živností. K zachování současné míry nezaměstnanosti bude nezbytné vytvořit 140 až 250 tisíc nových pracovních míst.
Za třetí. Česká republika již proslula nejnižší kvalitou sociálního zabezpečení nezaměstnaných v Evropě. Přesto nezaměstnanost roste. Hovořím o filozofii odrazování závislosti nezaměstnaných na sociálních dávkách, kterou do českého právního řádu zakomponoval pan ministr Horálek a která měla zajistit, aby nezaměstnaný pod tlakem nedostatku finančních prostředků přijal zaměstnání, které neodpovídá jeho kvalifikaci, zkušenostem, věku, nebo dokonce zdravotnímu stavu. Nedostatečně nastavené dávky pak byly ještě o 10 % sníženy reformním balíčkem Klausovy vlády a platí dodnes, ani předchozí sociálně demokratická vláda na tomto faktu nic nezměnila. Průměrný český příspěvek nezaměstnanosti dosahuje 3 256 Kč, což je o 844 Kč méně než oficiální hranice chudoby. Přes takto diskriminačně nastavenou pomoc nezaměstnaným nezaměstnanost vzrostla ze 39 379 evidovaných uchazečů v roce 1990, to znamená na počátku úspěšného budování kapitalismu v naší zemi, na 520 970 uchazečů v roce 2003, tedy 13krát.
***