(16.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Stejně tak jako Wernerova zpráva z roku 1970 zahájila debatu o jednotné evropské měně, a tato měna byla spuštěna až v roce 1999. Ale pokud mluvíme o krizích, tak si dovolím připomenout, že v roce 1965 Francie odmítla prohlubující se integraci a požadovala nutnost jednomyslnosti při všech hlasováních. Přestala se účastnit všech jednání Rady ministrů a znemožnila jakoukoliv činnost tohoto orgánu. Tato krize trvala šest měsíců; skončila lucemburským kompromisem. A i tuto krizi Evropská unie překonala, aniž by se rozdělila, a pokračovala dál v integračním procesu. Připomenu ještě příběh Margaret Thatcher, která v době, kdy se vedl spor o příspěvcích z Velké Británie, tak tehdy trvala na tom, aby všechny peníze, které z Velké Británie přijdou do Evropské unie, mají být také Velké Británii vráceny. Toto byla krize 80. let a i tato krize byla překonána.
Netvrdím, že situace je jednoduchá, netvrdím, že bychom neměli se na některé věci podívat znovu a že bychom měli s větším důrazem se zastat o to, aby evropská integrace pokročila, abychom i my se všemi dalšími přistupujícími zeměmi měli plnoprávné postavení zemí, které mají skutečný vliv na rozhodování. Ale každopádně tvrdím, že to, co se stalo, je nenaplněné očekávání jednoho summitu. Není to krach celého jednání. Pokračuje se dál. A ani jeden ze státníků, opakuji - ani jeden - nezpochybnil ani závěry z Konventu, ani návrh ústavní smlouvy. To znamená, že oba dva dokumenty jsou nadále základem debaty pro Mezivládní konferenci. To znamená, že tento proces bude pokračovat dál.
Česká republika bude prosazovat zájmy naší země a zájmy celé Evropské unie, abychom dosáhli výsledku, ve kterém bude zřetelné, že Evropská unie bude demokratickým společenstvím, kde země naší velikosti a našeho významu mají skutečný vliv na rozhodovací proces. Evropská unie netrpí deficitem demokracie, neboť i tento summit to ukázal, že se neválcuje, ale že se jedná. Evropská unie v žádném případě nesměřuje k žádnému superstátu, neboť spor, o který jde, je spor o váhu hlasů, což je samozřejmě spor o vliv jednotlivých členských států, nikoliv cesta k jednomu superstátu.
To je několik poznámek, vážené kolegyně a vážení kolegové, k tomu, co se stalo.
Do budoucna se plně účastníme tohoto procesu Mezivládní konference za irského předsednictví, popřípadě i za předsednictví holandského. Jediný časový rámec, který se mně zdá, že se musí vzít vážně v úvahu, je skutečnost, že počátkem roku 2005 se bude začínat debatovat nová finanční perspektiva pro celou Evropskou unii, a bylo by dobré, aby Evropská unie věděla, s jakým rozpočtem má počítat a které instituce a jak se mají financovat.
Včera Českou republiku navštívil komisař Günter Verheugen a znovu potvrdil i to, co bylo sděleno na celém zasedání Evropské rady - proces rozšíření pokračuje dál. To není ničím zvráceno. Česká republika samozřejmě bude 1. května členem Evropské unie se všemi právy a povinnostmi a na tomto procesu včetně do voleb do Evropského parlamentu se nic nemění.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi. Otevírám všeobecnou rozpravu. Přečtu vám jména těch, kteří se přihlásili písemně. Jsou to: Hynek Fajmon, Petr Nečas, Vilém Holáň, Miroslav Ouzký, Miloslav Ransdorf a Zdeněk Jičínský. V tuto chvíli bude hovořit pan poslanec Hynek Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, nejprve mi dovolte omluvit Jana Zahradila, který se dnes účastní jednání Evropského parlamentu a pověřil mě, abych vystoupil se stanoviskem poslaneckého klubu ODS k výsledkům bruselského summitu EU k návrhu evropské ústavy.
Poslanci ODS již před tímto zasedáním vystupovali s následujícími stanovisky. Za prvé - návrh evropské ústavy je významným krokem k budování evropského superstátu, který si ODS nepřeje. Za druhé jsme sdělili, že návrh evropské ústavy zhoršuje postavení České republiky v Evropské unii oproti stávajícímu smluvnímu uspořádání a že toto si ODS rovněž nepřeje.
Iniciovali jsme dvě parlamentní debaty na toto téma a v obou těchto debatách jsme jasně veřejnosti i kolegům zde ve sněmovně sdělili svá stanoviska a výhrady, které máme. Upozorňovali jsme na to, že návrh evropské ústavy je v rozporu nejen s národními zájmy České republiky, ale také dalších evropských zemí, a že tedy nebude jednoduché dosáhnout jakékoliv dohody. Vyzývali jsme vládu k tomu, aby v jednáních v Evropské unii důrazně prosazovala české národní zájmy a nedopustila zhoršení pozice České republiky v Evropské unii.
Nyní, po bruselském summitu, konstatujeme, že naše stanoviska se ukázala být správná a realistická a záměry vlády se naopak ukázaly být v rozporu s evropskou realitou. Výsledek bruselského jednání znamená potvrzení platnosti stávajícího smluvního uspořádání. To sice pro nás zdaleka není ideální, ale je rozhodně lepší než to, které by nás čekalo podle návrhu evropské ústavy. My tvrdíme, že o víkendu nedošlo k žádné tragédii. Návrh evropské ústavy, který zašel ve snaze o vyprázdnění suverenity evropských států příliš daleko, byl odmítnut demokraticky zvolenými vládami. Konstatujeme, že tyto vlády reprezentovaly legitimní stanoviska svých států a neměly by být za své postoje předmětem jakékoliv odvety, nebo dokonce vendety. Jsme přesvědčeni o tom, že největší chybou by nyní bylo snažit se nezměněný text znovu protlačit pomocí nátlaku a vydírání takzvaně neposlušných států. Takové snahy považujeme za nepřijatelné.
Konstatujeme rovněž, že smlouva z Nice i smlouvy přístupové představují dostatečný rámec pro fungování Evropské unie v rozšířeném počtu dvaceti pěti členů. Není pravda, že evropskou ústavu potřebujeme pro to, aby Evropská unie mohla fungovat v rozšířené podobě. Stávající smluvní rámec je pro tento účel zcela dostatečný.
Za to, že neprošel návrh evropské ústavy, jsou podle našeho názoru odpovědné především ty státy, které chtěly dosavadní konsensus nahradit novým uspořádáním. Tyto státy chtěly přenést další národní kompetence do Bruselu, chtěly vytvořit nové evropské instituce, chtěly rozšířit hlasování kvalifikovanou většinou, chtěly zrušit stávající systém předsednictví, chtěly zrušit stávající systém pro nominaci Evropské komise a chtěly prosadit evropskou listinu práv a svobod. Tyto dalekosáhlé záměry, které by zásadním způsobem změnily uspořádání Evropské unie a omezily suverenitu členských států, nezískaly dostatečnou podporu. ODS je přesvědčena o tom, že je to dobře.
Evropská unie a zvláště potom deset nových členských států nyní potřebují několik let klidu na konsolidaci poměrů. Všechny nové členské státy ze zemí střední a východní Evropy včetně České republiky prošly v posledních dvanácti až patnácti letech obrovskými transformačními změnami, které je stály mnoho sil. Občané a politici těchto zemí prokázali mimořádnou odvahu a také trpělivost při budování demokracie a tržního hospodářství. Po celou dobu byly tyto státy, včetně České republiky, poučovány Evropskou unií o tom, co se smí a nesmí dělat, a byly nuceny v rámci přípravy na členství v Evropské unii převzít veškeré evropské zákonodárství. To znamenalo v mnoha případech vysoké náklady na přizpůsobení. Poslední porci těchto změn zažijeme příští rok při zavedení evropských spotřebních daní a rovněž při změnách v sazbách daně z přidané hodnoty.
My jsme přinesli na oltář evropské integrace již dost obětí a nechceme být nadále poučováni jako špatní studenti. Chceme vstoupit do rodiny evropských států jako plnoprávní partneři a chceme, aby i naše zájmy byly brány vážně. Jsme přesvědčeni o tom, že evropský integrační model musí být pružný a poskytovat prostor pro různé legitimní zájmy evropských zemí. Stejně jako jedna velikost bot není vhodná pro každého, není ani jeden model evropské integrace vhodný pro každý evropský stát.
***