(16.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Jsem přesvědčen, že Evropa 25 je v zájmu nás i v zájmu další evropské integrace. V této souvislosti bych chtěl naprosto jasně a i v souladu s tím, co zde přede mnou říkal pan poslanec Fajmon, říci, že stávající vládní koalice a vláda České republiky nemá žádný mandát k tomu, aby rozhodovala za Českou republiku o tom, že v případě vzniku jakéhosi tvrdého jádra se Česká republika k tomuto jádru připojí. Toto nebylo v programu žádné ze stávajících koaličních vládních stran, toto nebylo předmětem žádného referenda a koneckonců toto nebylo předmětem žádné širší politické debaty na české politické scéně. Chci znovu zopakovat to, že otázka shody na základních tendencích evropské integrace by měla být naším základním úkolem, že bychom se měli snažit naleznout určitého společného jmenovatele, byť jsem si jako realista vědom toho, že zdaleka, zdaleka ve všem se neshodneme. Ale přesto jsem přesvědčen, že určitý průnik názorů tady bezpochyby bude.
Jsem přesvědčen o tom, že není v zájmu České republiky a dalších středních a velkých kandidátských i stávajících členských zemí, abychom přistoupili na nejnovější francouzsko-německou ideologii - chcete-li, na nejnovější francouzsko-německou metodu - která se dá shrnout do jedné fráze: buď bude po našem, nebo stejně bude po našem. Jinými slovy - buďto si to prosadíme, nebo vytvoříme podmínky, aby stejně naše názory byly ve 100 % potvrzeny.
Mohl bych to dokumentovat jenom v průběhu tohoto roku na třech konkrétních faktech. Chtěl bych připomenout spor, který vypukl uvnitř Evropské unie v souvislosti s počátkem války v Iráku. Není teď důležité, kdo a jak stál na jaké straně. Ale v situaci, kdy Francie a Německo nebyly schopny získat pro svůj odmítavý postoj zbytek Evropské unie, resp. konsensuální souhlas v Evropské unii, okamžitě se sešly s představiteli Belgie a Lucemburska ve čtyřce, která okamžitě začala mluvit o tom, že se vytvoří vlastní obranná unie, že se vytvoří společná armáda, že se vytvoří jednotná zahraniční a bezpečnostní politika, která v mnoha ohledech bude stát mimo Severoatlantickou alianci, ale v tomto kontextu dokonce i mimo stávající společnou zahraniční politiku Evropské unie.
Chtěl bych připomenout letošní podzimní události v oblasti Paktu stability, kdy Francie a Německo ostentativně ignorovaly podmínky tohoto paktu. Nakonec si je ještě nechaly posvětit. Každý by si podle mého názoru měl docela racionálně položit otázku, zda by podobné chování, jaké bylo tolerováno Německu a Francii, bylo tolerováno např. Portugalsku nebo Řecku. A zda v našem případě by bylo tolerováno České republice. Myslím, že každý, kdo trochu reálně uvažuje, ví, že nebylo. Jinými slovy - máme zde opravdu členské státy Evropské unie, které mají extra zacházení. Podle mého názoru to není zdravý proces.
Chtěl bych také připomenout velmi čerstvá slova některých představitelů Francie a Německa po neúspěchu bruselského jednání v průběhu tohoto víkendu, kdy řekli, že pokud se nepodaří jejich ústavní myšlenky v rámci celé Evropské unie, vytvoří se právě koncept tvrdého jádra čili skupiny zemí, která si bez ohledu na ostatní bude tyto své myšlenky prosazovat v užší skupině.
Jinými slovy - teze "buď bude po našem, nebo stejně bude po našem" na těchto třech konkrétních případech pouze v průběhu posledních 12 měsíců lze dokumentovat naprosto jasně.
Jsem přesvědčen o tom, že my bychom neměli přistoupit - a to je náš třetí úkol - na tuto ideologii tvrdého jádra, měli bychom při všem vědomí flexibility a pružnosti evropské integrace trvat na tom, že chceme mít Evropu pětadvaceti, ne Evropu tvrdých jader a periferií, případně okrajových provincií.
Jsem také přesvědčen o tom, že si musíme skutečně uvědomit skutečné jádro sporu, který se teď vede, že v mnoha ohledech je to i pokus o další centralizaci Evropské unie. Abych nebyl obviněn z toho, že zde hlásám nějaké takzvané - jak řekli kolegové při minulé rozpravě - antievropské názory ODS, dovolil bych si zacitovat následující výrok: V konventním návrhu nadále beze změny existuje tendence k větší centralizaci Evropské unie. - To není výrok opsaný z nějakého programového dokumentu Občanské demokratické strany, to je výrok opsaný z pozice stran CDU-CSU, čili stran, které bezesporu za antievropské označit nejde a ke kterým v mnoha ideových oblastech se i v oblasti evropské integrace hlásí např. pan ministr zahraničí.
Chtěl bych říci, že k těmto názorům jdou přičíst i další názory, které říkají, že Konvent nenavrátil zpět kompetence členským zemím, že ústava přenáší řadu nových kompetencí na Evropskou unii, které by mohly být vykonávány lépe členskými státy. Opět cituji z pozice frakce CDU-CSU ve Spolkovém sněmu.
Chtěl bych citovat britského poslance Evropského parlamentu Charlese Tannocka, který řekl, že tato ústava představuje posun směrem k federálnímu superstátu. Čili opět naprosto legitimní slova, která zaznívají v evropské debatě, nejsou označena na protievropská a jsou součástí standardní politické debaty o budoucnosti Evropské unie.
To je tedy první reálné nebezpečí - pokus o centralizaci Evropské unie.
Druhým reálným nebezpečím je oblast postupného prosazování se evropské bezpečnostní a obranné politiky na úkor transatlantické vazby a na úkor Severoatlantické aliance. Myslím si, že v tuto chvíli, a právě i na základě zkušeností posledních 12 měsíců, je zjevné, že je cílem některých členských zemí Evropské unie postupně, plíživě, v dlouhodobém horizontu oslabovat význam Severoatlantické aliance, postupně ji demontovat či ji postupně vyprazdňovat. Že to není pouze laciná fráze, mohu dokumentovat na jednom konkrétním historickém příkladu.
V roce 1955 byla podepsána tzv. modifikovaná Bruselská smlouva, smlouva, která vytvářela tzv. Západoevropskou unii, obranné společenství západoevropských států, která dokonce měla svůj vlastní článek 5 se závazkem kolektivní sebeobrany. Tento článek 5 byl dokonce striktnější než článek 5 Washingtonské smlouvy. Přesto tato organizace v reálném politickém životě vůbec neexistovala, byla naprosto prázdnou. Existovala takřka 40 let bez jakéhokoliv praktického efektu. Já se velmi bojím, aby podobným způsobem nebyla vyprázdněna i Severoatlantická aliance, aby nedošlo v podstatě k podobnému žití pouze na jakýchsi politických kapačkách, kdy tato organizace by již neměla svou reálnou úlohu.
Francouzsko-německé pokusy o tzv. korekce strukturované spolupráce a jejich úvahy o klauzulích o vzájemném přispívání k obraně mohou být označeny jako věci, které jsou velmi nebezpečné. Opět bych zde zacitoval z oficiálního dokumentu Ministerstva zahraničí čj. 9993/2003, kde se doslova říká: Ze zdrojů Severoatlantické aliance je ovšem tato korekce označována za trojského koně, neboť by měla vést k nezávislému rozhodování evropského velitelství bez souhlasu NATO. Je to zde řečeno velmi explicitně a je to řečeno v dokumentu Ministerstva zahraničí, který bezesporu představitelům naší vlády je znám. Čili toto nebezpečí, na které my upozorňujeme, není pouze nebezpečí, kterým strašíme. Je to reálné riziko, reálný jev, ke kterému podle mého názoru musíme mít jasné stanovisko.
Tyto francouzsko-německé pokusy o vyprazdňování transatlantické vazby podle mého názoru samozřejmě vytvářejí protireakci. Opět bych zde mohl ocitovat z konkrétního dokumentu Ministerstva zahraničí čj. 10842/2003, kde se jednoznačně říká: Londýn je iritován vytvářejícím se francouzsko-německým direktoriátem Evropské unie. Čili to nejsou slova některých představitelů ODS nebo některých antievropanských sil, jsou to konkrétní citáty z konkrétních dokumentů Ministerstva zahraničí, které berou v úvahu názory, které znějí v jiných zemích. Čili Londýn je iritován vznikajícím direktoriátem Francie a Německa v Evropské unii.
Fakticky je tato věc potvrzena i návrhy na hlasovací poměry, které hájí vláda České republiky, protože právě onen systém dvojí majority fakticky vede k tomu, že všechny země přijdou o právo veta - s výjimkou Francie a Německa, které s velmi malou podporou si toto právo veta fakticky zachovají díky tomu, že 40% většina obyvatelstva bude moci zablokovat jakýkoli názor Evropské rady.
***