(17.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Je tady jedno velké nebezpečí, protože v podstatě Poslanecká sněmovna - a já se omlouvám všem kolegům, kteří vědí, jak probíhalo jednání o tomto zákoně, to je jediná věc, kterou jsem nedokázal jako člověk, který zastupoval Parlament ČR před Ústavním soudem a obhajoval tento zákon, ač mám na něj trochu vyhraněný názor, nedokázal vysvětlil. Jde totiž o to, že kdyby České dráhy nepožádaly o licenci na ty tratě, které nechtějí provozovat z ekonomických důvodů, ocitla by se Česká republika, resp. vláda České republiky v zoufalé situaci, protože některé dráhy by byly zrušeny bez náhrady a provoz na těchto drahách by z ekonomických důvodů zanikl. My bychom, pravda, možná ušetřili ve státním rozpočtu za dotaci na osobní dopravu na některých dráhách a České dráhy, a. s., by měly mnohem lepší ekonomický výsledek, ale bohužel by to mělo dramatický dopad do dopravní obslužnosti řady obcí, ale do všech krajů v České republice.
Jsem přesvědčen, že je správné, aby jednotlivé subjekty měly rovné postavení před zákonem, ať jsou to Česká dráhy, a. s., nebo jiní dopravci, kteří budou provozovat dopravní služby na svršku železničním ve smlouvě se Správou železniční dopravní cesty. Ale není to možné udělat tak, abychom svým rozhodnutím, tedy zákonem, způsobili buď zhoršení, nebo odejmutí dopravní obslužnosti občanům.
Prosím tedy i v této souvislosti před nenapadáním případné ústavnosti či neústavnosti této věci, protože celý proces odstátňování v roce 1990, resp. 1991 vždy znamenal pro jednotlivé podniky, které přebíraly určité povinnosti, které byly ve prospěch všech občanů, stanovení určitého přechodného režimu pro tu organizaci, která přebírala povinnosti, které do té doby vykonávaly státní podniky nebo akciové společnosti pověřené tím nebo oním úkolem státu. A nebudu mluvit ani o České národní bance, nebudu mluvit ani o Fondu národního majetku a o jiných záležitostech. Zde jde o zcela specifickou záležitost, kterou považuji za důležitou zmínit, a prosím, abychom uvažovali nejen z pohledu samotného rozhodnutí Ústavního soudu, ale abychom uvažovali také z pohledu odpovědnosti státu za určité služby, které má poskytovat a které nemohou nahradit obce svou činností. Nemohou je nahradit ani kraje, na které jsme přenesli část pravomocí a odpovědnosti za dopravu. To je věc, která je celostátní, která je dokonce v přímém řekl bych světle reflektorů Evropské unie, a my si nemůžeme dovolit krok, který by v rámci liberalizace znamenal zhoršení postavení občanů jednotlivých obcí našeho státu.
Prosím tedy, abychom v této souvislosti brali důvodovou zprávu vlády nikoliv jako jakési pohrdání ústavou, ale jako otázku odpovědnosti před občany našeho státu. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Pan poslanec Pavel Hojda stahuje svou přihlášku do rozpravy, ale hlásí se další pan kolega, a to je pan poslanec Karel Sehoř, kterému uděluji slovo. Prosím.
(Řízení schůze přejímá opět místopředseda Vojtěch Filip.)
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ještě než začnu svůj příspěvek, který jsem si připravil, rád bych reagoval na to, co řekl pan místopředseda Filip. Já si nedovedu představit, že by stoprocentně vlastněný subjekt, vlastněný státem, rozhodoval jinak, než si přeje vláda. Dovedu si to představit, ale zdálo by se mi to velmi divné.
Druhá věc. Ještě bych chtěl zareagovat na ty záležitosti prodeje bytů. České dráhy mohou prodávat byty už asi takových počítám šest let a nic jim v tom nebrání, žádná legislativní zábrana tam není. Jde jenom o to, kam ty peníze potečou za byty, které se prodají. Čili odpověď, že v tom brání legislativa, je nepravdivá.
Nyní k tomu, co jsem chtěl říct původně. Nám šlo vždycky o to, aby v podnikatelském prostředí bylo to prostředí pro všechny rovné. Chápu, že máme nějaký dominantní subjekt a že může existovat nějaké přechodné období, ale v tom závěru zákonném by měly mít stejnou šanci i jiné subjekty, které podnikají na dráze. Protože se nám nezdálo, že ten zákon, který dnes probíráme, při svém vzniku splňoval tato kritéria, tak jsme se společně, jak Občanská demokratická strana, resp. někteří poslanci ODS a také někteří poslanci Unie svobody, teď si nejsem jistý, jestli tam byli i nějací poslanci KDU-ČSL, obrátili na Ústavní soud, který nám částečně dal za pravdu. Proto teď tady vlastně stojíme.
Ústavní soud zrušil větu o stanovení dne, kdy se má stanovit účetní hodnota majetku, a ustanovení o nepotřebnosti ocenění vkladu znalci s ohledem na nerovnost ve vztahu k obchodnímu zákoníku. Účetní hodnotu nechal však v dalších dvou paragrafech, na které se odkazuje důvodová zpráva. Ta nakonec tedy tvrdí, že se nic nemění na vzniku akciové společnosti, a žádná novelizace nepřipadá tudíž v úvahu, protože ustanovení zákona byla již konzumována. Ústavní soud také zrušil přílohu, která obsahovala výčet majetku, který tvoří železniční dopravní cestu. Důvodová zpráva tvrdí, že převedení majetku ale již zákonně proběhlo, takže již není co řešit, když to řeknu zjednodušeně.
Občanská demokratická strana v minulosti upozorňovala na chyby zákona. Měli jsme svoji představu, jak by měl zákon vypadat. Myslím si, že by se podobal daleko více liberálnímu přístupu, bohužel sněmovna nám nedala za pravdu. Vytvořilo se neliberální prostředí. Mohl bych doložit, jak jej využívá dominantní dopravce v neprospěch ostatní konkurence. Kdybych měl mluvit o detailech, tak bych musel říct, že konstrukce rozdělení majetku měla být opačná. Akciová společnost měla obdržet vyjmenovaný majetek v tržní hodnotě a ostatní majetek měl připadnou Správě železniční dopravní cesty. Samozřejmě, že se to neudělalo, udělalo se to opačně. Důsledkem toho je například také třeba velmi obtížná práce, až detektivní práce, při určování příjemce dotací z fondu dopravy.
Měli bychom zabránit, aby na tvorbu dalších dluhů Správy železniční dopravní cesty stačilo pouze vládní nařízení. Měli bychom odstranit nejasnosti ve stanovení odpisů majetku SŽDC. Takových věcí by tam bylo víc, ale to není rozhodující. Pro mne je rozhodující a také překvapující, když jsem obdržel právní stanoviska, která říkají, že zákon byl sice protiústavní, ale v době jeho konzumace platil, tudíž se jednalo zákonně a vlastně úkony byly podle zákona a byly konzumovány, a tím pádem se k tomu nelze vrátit.
Chtěl bych dokumentovat nesmyslnost takového právního zdůvodnění na jednom příkladě. Představte si, že bychom se všichni zbláznili. Dvě stě poslanců by se zbláznilo a 81 senátorů taky, vytvořili bychom zákon, že bychom si rozdělili státní majetek na 281 dílů, každý by dostal jeden z těchto dílů. Potom by se to dostalo k prezidentovi, prezident by to dal na Ústavní soud, který by samozřejmě rozhodl o tom, že je to protiústavní zákon, ale my bychom řekli "no dobře, on je sice protiústavní, ale v době konzumace platil, tudíž my už si ty majetky necháme". (Potlesk zprava.) Já bych na tomto příkladě chtěl ukázat, že zřejmě legislativa umí zdůvodnit všechno, ale mně, normálnímu poslanci, to prostě není jasné.
V minulosti, když se vrátím teď ještě, v minulosti v podstatě držel na uzdě vládu triumvirát Unie svobody, Občanské demokratické strany a KDU-ČSL.
***