(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Nyní prosím o slovo pana poslance Jiřího Pospíšila, který je zatím posledně přihlášeným do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, mě velmi mrzí, že věcná a korektní diskuse díky vystoupení pana poslance Koudelky sklouzla do stranického souboje. Já to říkám velmi nerad, protože jde o velmi složitý, právně teoreticky náročný problém, který, jak řekl pan profesor Jičínský, bychom měli diskutovat, a nikoli se o něj přít. Přesto si dovolím tři poznámky k vyjádření pana kolegy Koudelky.
Má první poznámka se týká toho, že já zásadně odmítám tezi, kterou on zde řekl, že máme být v klidu, protože práva našich občanů vyměníme za nové kompetence našich soudů. A to v té rovině, že naše soudy budou moci soudit cizince na našem území. Myslím si, že takto nelze k tomu přistupovat a nelze srovnávat posílení kompetencí soudů na jedné straně s právy našich občanů.
Má druhá teze se týká toho, že pan kolega Koudelka zde zmínil, že máme - teď to budu parafrázovat prosím - chránit práva zvláště těch občanů, kteří nepřicházejí do sporu se zákonem. Já s tím částečně souhlasím, ale právní stát musí chránit práva všech občanů, nikoli pouze těch, kteří plní zákony. Protože i ti, kteří zákony neplní, pokud jsou pouze obviněni, tak platí presumpce neviny, a pokud jsou již odsouzeni, pak i odsouzený má určitá práva a právní stát je musí respektovat.
Má třetí teze se týká toho, zda je, či není nutné přijmout novelu ústavy. Většina teoretickoprávní fronty se shoduje na tom, že evropský zatýkací rozkaz by měl být přijat po novele ústavního pořádku. Bez novely ústavního pořádku bude vždy na vodě, když to řeknu takto laicky, zda je tento institut konformní, či není s naším ústavním pořádkem. Proto já se domnívám, že by bylo velmi nešťastné přijmout doprovodné zákony a případně nepřijmout novelu Listiny základních práv a svobod.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Registruji nyní přihlášku paní poslankyně Evy Dundáčkové, kterou prosím, aby se ujala slova. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane ministře, paní zpravodajko, dámy a pánové, já jsem přemýšlela při svých předřečnících, jaký problém že to vlastně řešíme, jakým způsobem jej řešíme, kdo a co nám tím vlastně chtěl říci. Na jedné straně fanatický projev pana poslance Koudelky osočoval opozici, opozici zprava i zleva, z nějakého postupu a jistě nepřispěl k vyjasnění té právně teoretické otázky, kterou tady máme vyřešit. Na druhé straně pan poslanec Koudelka celkem korektně podle mého názoru vyjádřil svoje vlastní osobní přesvědčení, že evropský zatykač je správný, že to tak má být, a vyjádřil názor, že to je způsob, jak zabránit organizovanému zločinu na našem území. Potud si myslím, že je to správné, protože tento názor kupodivu nezazněl od dalších předřečníků, a to dokonce ani od pana ministra, který toliko konstatoval ve své zprávě, že to po nás chce Evropská unie, chce to po nás někdo jiný, a my jako nový členský stát, který tedy převzal všechny závazky z toho vyplývající, se musíme podrobit, a když to tedy po nás chtějí, tak my to uděláme. A to je myslím veliká chyba, protože dosud jsme stáli na nějakých dvou zásadách našeho trestního práva, a my teď tyto dvě zásady - zcela zásadní - chceme prolomit, a máme diskutovat o tom, zda to opravdu chceme, či nechceme.
I když v referendu vyjádřili občané České republiky vůli po vstupu do Evropské unie - předně se přikláním také k tomu názoru, který říká, že nevěděli skutečnou pravdu nebo neznali odpovědi na všechny otazníky, které kolem našeho vstupu do Evropské unie byly, nevěděli, že tím říkají zároveň ano evropskému zatykači, naprosto bezpochyby přinejmenším proto, že jim to vládní koalice také neříkala na rovinu - nedali nám v žádném případě svým hlasováním mandát k tomu, abychom bezduše souhlasili se vším, s čím souhlasí některé jiné státy. My také víme, že zdaleka ne všechny státy, že některé vyjednávaly o podmínkách, které byly příznivější pro jejich občany, že zvažovaly, zda prolomí tyto dvě zásady, či zda tak neučiní.
Já myslím, že máme rozhodnout, zda občan může být vydán, to je první zásadní porušení významné zásady, která až dodnes platila v našem trestním právu, a v našem ústavním právu zejména, a zda také máme porušit pravidlo dvojí trestnosti, které až do dnešního dne platilo. A o tom prosím musíme rozhodnout bez ohledu na svou politickou příslušnost. To je naše povinnost a naše odpovědnost vůči občanům této země, a to bez rozdílu naší politické příslušnosti. Proto považuji za správné, že vláda přistoupila nakonec k rozhodnutí podat návrh ústavního zákona, a že to je projevem toho, že si uvědomuje závažnost takovéhoto rozhodnutí, přestože to tak z předchozích projevů nevyplývalo.
Já bych velmi stála o - a nevím, zda je v mých silách a zda je mým právem jako poslankyně Parlamentu České republiky žádat to po panu ministrovi - odpověď na otázky, zda opravdu něco takového považujeme za správné, anebo zda se zcela smiřujeme s tím, že to po nás chce někdo jiný. Já myslím, že bychom stáli, nejen já, ale i další, o odpověď na tuto otázku. Pokud nám ji nemůže nebo nechce dát pan ministr, který tu stojí v tento okamžik jako člen vlády, pak by pravděpodobně na tuto otázku měla odpovědět, stejně jako to zcela korektně učinil pan poslanec Koudelka, tato vláda.
K samotnému "jádru pudla". Já podporuji stínového ministra Občanské demokratické strany, když už to předřečníci vzali tak politicky, a stejně jako on se vyjádřím pro zamítnutí tohoto návrhu, protože jsem přesvědčena, že není v zájmu občanů této republiky, aby dvě zásadní pravidla stávajícího trestního práva byla tak zásadním způsobem narušena a aby tak byla porušena i dosavadní ústavou chráněná práva občanů této země.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Zatím jste byla poslední, která se přihlásila do této rozpravy. Já se zeptám, zda se jí chce ještě někdo další zúčastnit. Doufám, že jsem nikoho nepřehlédla, ale nevidím žádnou takovou přihlášku, proto končím obecnou rozpravu.
Zeptám se na závěrečná slova. Pan ministr byl vyzván několika kolegy. Zeptám se ho tedy, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, začnu od konce. Zda si myslím, že implementace unijních předpisů o evropském zatýkacím rozkazu je správná, anebo jestli se jenom podrobuji Evropské unii. Já si myslím, že musíme být všichni přesvědčeni o tom, že ta implementace správná je, protože - o tom tady byla mnohokrát řeč - největší problém našeho světa je mezinárodní zločin, terorismus, činy proti mravnosti, zločinné organizace, drogy, korupce. To rozleptá celou naši civilizaci, jestli se tomu nebudeme účinně bránit! A v Evropě s jejími 20 nebo 30 státy se tomu nelze účinně bránit jinak než buď úplným uzavřením hranic, a přestaneme cestovat, nebo skutečně, jak o tom mluvil pan poslanec Koudelka, že ty trestní orgány pustíme za těmi lidmi. Já jsem o tomto hluboce přesvědčen. Tolik jenom k té emotivní stránce diskuse, kterou tady máme.
Jinak je samozřejmě pravda, že s tím je spojena celá řada teoretických právních, sociologických a jiných otázek, o nichž je třeba na nějakém fóru diskutovat. Tím fórem můžou být jedině parlamentní výbory. Jestli se nedostaneme do styku, abychom si své názory vyměnili v parlamentních výborech, pak nevím, kde o tom budeme diskutovat. Pokud předkladateli vrátíme tuto předlohu k přepracování, tak upřímně řečeno nevím, co předkladatel přepracuje na těch třech řádcích, které navrhl jako znění. Ty se týkají jenom evropského zatýkacího rozkazu. S ICC, s Mezinárodním trestním soudem, to nemá v tuto chvíli co dělat. Nelze v tuto chvíli postupovat jinak než salámovou metodou, protože nemůžeme čekat, až se někde prodiskutuje velká novela ústavy.
***