(10.00 hodin)
(pokračuje M. Urban)
Je však třeba zdůraznit, že probíhá rovněž s platnou legislativou České republiky, zejména se zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Konstatuji, že tímto procesem nejsou dotčeny žádné předpisy Evropské unie.
Jsem si jist, že privatizace a její způsob je v zájmu občanů České republiky, je v zájmu zaměstnanců Severočeských dolů a Sokolovské uhelné, a je tedy v zájmu i odborářů těchto společností.
Dovolte mi pár poznámek na závěr. Dovedu pochopit stanovisko odborových organizací Severočeských dolů, že nechtějí privatizovat, že nechtějí žádnou privatizaci. Toto stanovisko je konzistentní, je dlouhodobé a já ho respektuji, i když s ním nesouhlasím, a řekl jsem proč, ale dovedu to pochopit. Co však nedovedu pochopit a proti čemu jsem jednoznačně, aby v zájmu tohoto cíle byly používány jakékoliv prostředky, tedy prostředky velmi nekorektní, ničím neopodstatněné; a závěry, které byly uvedeny i v závěrech jednání odborářských organizací, považuji za velmi problematické. Mám na mysli to, když se tam objevují závěry, že se jedná o hanebně korupční proces, kdy tam jsou závěry, že ve spolupráci s odboráři ČEZ se vyhrožuje občanům České republiky o vypínání vánočních stromků apod. Myslím, že tato slova, tuto formulaci je potřeba buď dokázat, nebo je potřeba se za ně omluvit. To bych považoval za správné.
Ještě méně mi je jasný postoj ODS. Abychom měli dnes úplně jasno, bylo by také dobré slyšet stanovisko, zda ODS odmítá privatizaci jako takovou, nebo zda odmítá způsob privatizace. Pokud neodmítá privatizaci jako takovou, pak nám jistě řekne a pak uslyšíme, jakou metodu preferuje, a nestačí to odbýt slovem, že metodu transparentní a metodu průhlednou. Tedy řekněte, jestli navrhujete cenu jako rozhodující kritérium, nebo jestli preferujete, aby privatizace proběhla divokým způsobem tak, jak tomu bylo u všech uhelných společností v minulosti. Pokud tato odpověď nezazní, pak zůstane ve vzduchu nezodpovězená otázka, proč jste svolali dnešní schůzi.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To bylo slovo pana ministra Milana Urbana. V tuto chvíli bych vám chtěla oznámit, že mám do diskuse přihlášených šest poslanců, a myslím, že můžeme postupovat podle vžitého postupu, to znamená, že první z přihlášených by se zároveň stal zpravodajem k tomuto bodu. Pokud není námitka k tomuto postupu, myslím, že můžeme takto elegantně vyřešit situaci, ve které se nacházíme. Námitku nevidím, proto budeme pokračovat.
A já zahajuji všeobecnou rozpravu, do níž jako první mám přihlášku pana poslance Martina Římana. Po něm bude hovořit pan poslanec Jaroslav Gongol.
Poslanec Martin Říman: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, můj předřečník pan ministr Urban začal své vystoupení slovy, že privatizace je věcí vlády a že Poslanecká sněmovna tím, že se dnes bude zabývat privatizací hnědouhelných dolů, ztrácí vzácný čas. Já na to musím odpovědět, že uznávám skutečnost, že privatizace je opravdu věcí exekutivy, ale musím k tomu dodat, že my bychom byli velmi rádi, kdybychom se o ní v Poslanecké sněmovně nemuseli bavit. Byli bychom rádi, kdyby proces privatizace probíhal tak jasně, nezpochybnitelně, transparentně, bez otazníků, že by Poslanecká sněmovna nemusela na toto téma ztratit jediné slovo, snad s výjimkou závěrečného - vládo děkujeme. Bohužel tomu tak není a privatizaci, která byla zahájena někdy uprostřed prázdnin, alespoň oficiálně usnesením vlády, tak po celou dobu provází celá řada menších či větších otazníků. A hustota a velikost otazníků se v čase tak, jak proces postupoval, nezmenšovala, ale naopak zvětšovala. A pak už nezbývá samozřejmě nic jiného, protože Poslanecká sněmovna je povinna se zabývat všemi věcmi, které se dotýkají daňových poplatníků, a privatizace se jí nepochybně dotýká, vyvolat takové jednání a ptát se vlády, co že to ty otazníky mají znamenat.
Vláda ústy pana ministra Urbana, jak řekl ve svých závěrečných větách, tvrdí, že se vše odehrává normálním, transparentním způsobem. Já si troufám tvrdit a pokusím se to v dalším prokázat, že evidentně platí opak, že tak zpackaný privatizační proces jsme tady snad ještě neměli, a to ani za předchozí vlády sociálně demokracie. To, co se odehrává před našimi zraky a zraky celé veřejnosti při privatizaci dolů, překonává opravdu všechno, i tak úspěšné privatizace sociální demokracie v minulém volebním období, jako byla privatizace Telecomu, ČEZ, Unipetrolu, abychom si připomněli minulost, a skoro bych si troufl říci, že také kauzy, jako byly gripeny, dálnice do Ostravy nebo internet do škol.
Já si nepamatuji, že by privatizační proces byl kdy v této zemi veden tak, že v závěrečném kole proti sobě stojí pět zájemců, z nichž tři mají problémy s policií. Už samotný tento fakt by stačil k tomu, aby každá normální, alespoň trochu civilizovaná vláda takový tendr okamžitě zrušila. Protože pokud to neudělá, tak se přece vystavuje naprosto logickému a neobhajitelnému podezření, že policejní zásahy se staly součástí privatizační strategie vlády.
Pan ministr tady prezentoval vládní verzi toho, jak proces privatizace probíhá. Dovolte mi tedy, abych i já vás ve stručnosti provedl klíčovými místy tohoto příběhu, ale nikoliv metodou zakrývání problematických míst, protože by nás měly zajímat, a musí nás zajímat, všechny činy vlády v rámci privatizačního procesu, nejen ty, které jsou bezproblémové jako to, že každý z uchazečů musel předložit výpis z rejstříku a své rodné číslo.
Proces privatizace, jak už bylo tady řečeno, byl formálně zahájen usnesením vlády 30. července letošního roku. V tomto usnesení byla stanovena předkvalifikační kritéria pro potenciální uchazeče, a pokud si vzpomenete, již zveřejnění těchto kritérií vzbudilo vlnu pochybností, protože byla evidentně nastavena selektivně, a to tak, že pro některé potenciální investory to bylo výhodné a pro některé zase nevýhodné, resp. byli přímo ze soutěže vyloučeni.
Selektivnost kritérií byla nastavena věcně nesmyslně i vzhledem k proklamovanému požadavku, že doly nesmí získat nikdo, kdo to neumí, protože by je mohl zavřít, protože kritéria, tak jak byla nastavena, nakonec umožnila, aby ze soutěže byly vyřazeny firmy, evidentně silné a zkušené, a naopak v ní ponechány takové, které nikdy nevytěžily ani kilogram ničeho.
***