(16.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Tím odpadnou i ty ostatní změny, které vyvolává tento podle mého soudu trochu zmatený návrh, který předpokládá, že orgány činné v trestním řízení vlastně nic nedělají, že jim všechno dlouho trvá a že nejsou schopny jednotlivé důkazy včas zajistit tak, aby chránily nejen práva toho obviněného, ale i toho dítěte, které se má narodit nebo které se narodí.
A navíc řeknu jeden velmi za vlasy přitažený příklad, který doufám, že se nikdy nestal. Představte si, že ta matka bude ve vazbě z důvodu, že zavraždila dvě své starší děti. Takže co uděláme? Budeme ji držet ve vazbě a to dítě jí necháme, aby ho zavraždila také, nebo ho oddělíme a dáme do dětského domova? Já jsem schválně uvedl tento příklad, který je řekl bych z jiného světa, abych ukázal na to, že i tento pozměňovací návrh je z jiného světa.
A pokud jde o to, jakým způsobem se bude dělat základní školní docházka, tady si také myslím, že Senát nemá pravdu, když říká, že to je jednoduchá věc. Já bych chtěl znát stanovisko Vězeňské služby k této věci a k tomu, jak to lze zajistit. Protože to je za prvé finančně náročné, nákladné a za druhé téměř nerealizovatelné v jakékoli vazební věznici v České republice. Podotýkám, že si myslím, že vytvářet další podmínky pro snižování trestní odpovědnosti dětí do 15 let nehodlám.
Já jsem přesvědčen, že verze Poslanecké sněmovny je mnohem lepší, než verze Senátu. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Dundáčková. Potom dostane slovo pan senátor. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, já si nemohu odpustit také krátkou doušku a příspěvek k tomuto vládnímu návrhu zákona, a to proto, že dlouhodobě patřím mezi silné odpůrce dětí v jakémkoli vězeňském zařízení, a to i v případě výkonu odnětí svobody matky. Já myslím, že můj názor na to je dostatečně znám a byl prezentován při projednávání tohoto návrhu zákona, který posléze byl schválen - bohužel, říkám já - a který dnes již umožněn je. A to proto, že jsem přesvědčena, že atmosféra vězeňského zařízení se musí v každém případě podepsat na psychice dítěte, ať si o tom myslíme cokoliv, a že není v zájmu společnosti, aby děti do vězeňských zařízení umísťovány byly. Jsem přesvědčena, že v daném případě existují instituty pro to, aby byl odložen výkon trestu matce či aby bylo zváženo, co je převažující vůlí a zájmem společnosti, tedy zda rychlé potrestání matky, či případně odložení výkonu trestu na dobu pozdější. A v případě, že není možné odložení trestu a matka má být umístěna do vězeňského zařízení, pak máme zvážit, zda neexistuje možnost, aby náhradní péči zajišťoval někdo jiný, nejlépe samozřejmě osoba z blízkého okolí tohoto dítěte, tedy otec, babička či další osoba žijící s ním ve společné domácnosti.
Naprosto stejné důvody, možná ještě daleko větší, pojmenovávali je tady moji předřečníci, existují podle mého názoru v případě vazby, která má být rychlým opatřením a má být uvalována pouze v těch nejzávažnějších případech. Já se domnívám, stejně jako v případě umísťování do vězeňských zařízení k výkonu trestu matek, že je možné toho naopak zneužít těmi matkami ke zmírnění podmínek, za kterých je vykonávána ať již vazba, či skutečný výkon, protože společnost se pak snaží vytvářet jakési kvazizařízení, ve kterém jsou s ohledem na děti mírnější podmínky výkonu tohoto trestu, a samozřejmě by tak muselo být i v případě vazby. A já jsem přesvědčena, protože zákon zároveň nestanoví, v kterých případech, to znamená v kterých typech trestných činů může být takového ulehčení matkám poskytnuto, že toho může být naopak zneužíváno.
Velmi se proto přimlouvám za to, aby senátní verze tohoto návrhu zákona nebyla přijata.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. O slovo se hlásí pan senátor Janata. Prosím, pane senátore.
Senátor Pavel Janata: Dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně zareagoval na ta dvě vystoupení, která tady zazněla. Já si myslím, že skutečně všichni budeme rádi, pokud nebude potřeba využívat toho, co tento zákon umožňuje, totiž aby dítě bylo se svojí matkou i přesto, že ta matka byla třeba vzata do vazby nebo že se to dítě narodilo matce ve vazbě. Bude určitě a je určitě žádoucí, aby k takovým věcem vůbec nedocházelo a nemuselo docházet, abychom nemuseli využívat tohoto zákona. My jej také nepřijímáme proto, abychom nějakým způsobem zvýšili četnost takových případů a podporovali toto řešení věcí. Já si myslím, že zcela jistě příslušné orgány budou především dbát na to, o čem tady pan místopředseda Filip mluvil, a budou se snažit předcházet takovýmto věcem.
Nicméně dovolte mi, abych připomenul příklad, ne příklad, ale skutečný případ, který se stal nedávno, kdy byla opravdu vzata do vazby matka desetidenního dítěte. To je prostě realita, že někdy se tomu nevyhneme. A potom tady pro mě - a myslím, že by to mělo být všeobecné - na prvním místě je to právo dítěte nebýt odděleno od své matky. A s tím souvisí i ta záležitost o psychice dítěte. Já se domnívám, že na psychice novorozeného dítěte, resp. dítěte do jednoho roku věku se daleko více podepíše jeho oddělení od matky než pobyt s touto matkou, byť ve vězeňském prostředí.
To jsou důvody, které mě vedou k tomu, abych vás znovu požádal o schválení tohoto návrhu v senátní verzi. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Kdo další? Prosím, pan poslanec Stanislav Křeček se hlásí o slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, já bych chtěl upozornit na jeden aspekt, který tady zmíněn nebyl. A to je aspekt ten, že člověk, který je ve vazbě, není odsouzen. Je na něj třeba hledět, jako by dosud nebyl trestán. Není proto žádný důvod pro to, aby matka, která je ve vazbě, byla omezována ve svých právech, pokud to není nezbytně nutné a pokud jí ta věznice vytvoří podmínky pro to, aby se svým dítěte mohla být. Neomezujme matky, které byly vzaty do vazby, to nejsou osoby odsouzené.
Domnívám se proto, že bychom měli podpořit senátní verzi zákona. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo dál, prosím, do rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Zeptám se ještě pana ministra Čermáka. Pane ministře nemáte zájem o slovo? (Nikoliv.) Takže já s dovolením přivolám poslance, kteří mezitím opustili sněmovnu. (Gong.)
Máme před sebou poslední hlasování - aspoň dnes - podle § 97 odst. 4 našeho jednacího řádu, kdy nejdříve budeme potřebovat souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Chvíli strpení, abych ještě pozval všechny poslance do jednací síně.
Nyní přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 353/3, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 353/4."
***