(15.20 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Dovolte mi ještě poukázat na další problémy. Každé území skýtá jisté možnosti využití obnovitelných energetických zdrojů. Například v oblasti solární energie jsou jistě jiné podmínky např. v Řecku a Španělsku než v České republice. Jiné podmínky jsou v Rakousku než v České republice s vodními zdroji a jiné podmínky jsou ve Skotsku a Dánsku než v České republice s prouděním vzduchu. A tak bych mohl pokračovat. Proto není možné přistoupit na snahu zvýšit podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů bez ohledu na polohu a klimatické podmínky České republiky.
Závěrem mi dovolte na jednom reálném příkladu dokázat deformaci energetického trhu zaváděním podpory výstavby a provozu energetických zdrojů na principu využití obnovitelných zdrojů energie. Výstavba jedné větrné elektrárny o výkonu 1,6 megawattu přišla investora na 32 milionů korun. Pokud bude schopna díky proudění větru vyrábět elektřinu po dobu 2000 hodin za rok, což je v České republice vyšší průměr, pak vyrobí 1200 megawattů hodin a při výkupní ceně 3000 Kč za megawatthodinu je návratnost takové investice za 10 let. Pokud bych započetl provozní náklady a opravu, protože určitě za 10 let se něco může pokazit, tak je odhad, že to bude za patnáct let. Při ceně ovšem, která je nastavena za silovou energii u jiných, ostatních zdrojů, řekněme klasických zdrojů, která se pohybuje ve výši 670 Kč, dnes se odhaduje, že by se mohla dostat na úroveň 690 Kč za megawatthodinu, pak návratnost takové investice je zhruba 40 let. Já myslím, že na tomto příkladě je patrné, že rozdíl a deformace toho trhu vytváří prostor pro trojnásobnou pozici ve prospěch obnovitelných zdrojů, a to si myslím, že není správná cesta.
Závěr je možná paradoxní. Levnější a dle mého názoru i ekologičtější je možná výroba z jaderných zdrojů. Jistě je to otázka polemická, jistě někdo řekne, co s jaderným odpadem, ale já jsem přesvědčen, že toto lze řešit včetně všech nákladů ekonomických i nákladů na životní prostředí. Domnívám se, že to je cesta, kterou se musíme vydat.
Úplně na závěr mi dovolte konstatovat následující. Přestože si myslím, že tento zákon je jakousi směsí zákona čistě o podpoře obnovitelných zdrojů a směsí určitých regulačních podmínek, které bezesporu dle mého názoru patří do zákona energetického, tak bych doporučoval následující: pokud by pan ministr svolil s tímto postupem, tak bych navrhoval, aby tento zákon - za podmínky, že s tím bude souhlasit - postoupil do druhého čtení s tím, že se bude projednávat paralelně se zákonem, který přijde do sněmovny, a půjde o zákon, který bude novelizovat energetický zákon a již je v připomínkovém řízení vlády, a došlo by k tomu, že to, co má být v energetickém zákoně, bude v energetickém zákoně, což je legitimní, a budeme mít jednu normu, která především v oblasti regulace bude mít pouze jeden odkaz, a budeme izolovaně a samostatně řešit čistě pouze podporu pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Já tady říkám, že jsem takovou podporu připraven podpořit pouze za předpokladu, že půjde především o podporu malých decentralizovaných zdrojů, protože to byl podle mého názoru i původní záměr v rámci EU.
Pokud by pan ministr k tomuto nesvolil nebo nedal příslib, že by takovýto postup mohl existovat, tak bych se musel přiklonit k tomu - a protože jsme v podrobné rozpravě a nebudu mít zřejmě jinou šanci, než to nyní říci - dát návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho úvodní slovo. Návrh, který přednesl jako podmíněný, potom upřesníme v obecné rozpravě, protože podrobnou zatím nevedeme, a tuto obecnou rozpravu otevírám. Mám do ní momentálně pět přihlášek. Prvním přihlášeným je pan kolega Pelc, ale před ním s přednostním právem se přihlásil pan ministr průmyslu a obchodu pan Milan Urban, kterému uděluji na zahájení obecné rozpravy slovo. Prosím, pane ministře.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím vystoupit teď po slově zpravodaje, protože stojí za to podtrhnout, co řekl, a já bych mu za to chtěl poděkovat. Přátelé, ekologičtí aktivisté, všimněte si - ministr průmyslu a obchodu byl kritizován za to, že přehání svůj návrh na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v České republice. Děkuji, kolego Vojíři, za tuto kritiku.
Ale při této příležitosti bych chtěl přece jenom udělat malý exkurs do energetické koncepce, aby bylo zřejmé, v jakém poměru s obnovitelnými zdroji se pohybujeme, aby to zapadlo do celého rámce.
Dnes je podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie necelá tři procenta. To samozřejmě není situace, která by byla odpovídající úrovni vyspělých zemí světa, a já mám velkou chuť a povinnost tento stav změnit. V koncepci, kterou navrhujeme, by ten podíl obnovitelných zdrojů měl dosáhnout až 16 % v roce 2030 a je limitován samozřejmě tím, co tady bylo panem kolegou Vojířem už řečeno, tedy podmínkami geografickými, podmínkami technickými a ekonomickými parametry. Geografickými proto obnovitelné zdroje jsou voda, vítr a slunce a biomasa.
Když se podíváte na využití stávajících vodních elektráren, tedy vodních kapacit, nenaleznete žádné rezervy. Významné zvýšení podílu tohoto zdroje by znamenalo stavět v České republice větší vodní díla a já prostě takovou možnost v tomto našem malém velmi zalidněném území nevidím.
Větrník je jistě věc, která má svůj smysl, ale je potřeba si uvědomit, že to je až 100 m vysoký sloup, že vrtule funguje pouze za určité rychlosti větru, tedy od šesti metrů k rychlosti do 25 m za vteřinu, všechno, co je pod, stojí energii, protože se musí pohánět, a všechno, co je nad, stojí také energii, protože se musí brzdit. Nejsem proti těmto stavbám a této investici, ale myslím, že je také potřeba přistupovat k tomu uvážlivě i vzhledem k tomu, že každá takováto stavba, každý takovýto zdroj musí být zálohován, jak tady bylo rovněž řečeno. Prostě, když nefouká vítr, tak nemůže být tma. Musíme to tedy nahradit nějakým záložním zdrojem.
Co se týká biomasy, tak je zřejmé, že nemáme k dispozici tolik hektarů půdy, abychom na nich pěstovali pouze šťovík, ale říkám naprosto zodpovědně - jsme připraveni využít všech možností geografických, technických a ekonomických a podle mého názoru ten strop je na úrovni šestnácti procent.
Tedy aby existovala stabilita, nezávislost na cizích zdrojích, bezpečnost dodávek elektrické energie v širokém slova smyslu, to znamená, abychom se vyvarovali podobných událostí, které mají nesmírné ekonomické dopady, událostí, které se staly ve Spojených státech a v Itálii, a abychom dokázali zajistit pro firemní sféru i pro domácnosti do budoucna elektrickou energii za přijatelnou cenu, musíme uvažovat racionálně.
***