(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
A tyto daně by diferencovala, protože rovných daní tady máme neskutečně velké množství a postihují čím dál větší skupinu obyvatel tohoto státu. Jestliže některé politické strany v tomto státě říkají, jak velké množství obyvatel zastupují, jak zastupují střední vrstvy, tak tyto střední vrstvy neustále devastují. Protože pokud budeme zvyšovat nepřímé daně, neustále se budeme dostávat do toho, jakým způsobem bude český občan chudnout. Jenom přímá daň, pokud je diferencovaná, je schopná rozlišit určité příjmové skupiny a dát jim novou naději pro jejich další život, pro jejich zlepšení ekonomické situace a naději pro to, že má smysl pro tento stát něco dělat.
Pokud budeme hazardovat s tím, jakým způsobem vybereme na nepřímých daních od všech obyvatel úplně stejně, tak nikdy nedosáhneme toho, že budete dělat ekonomickou reformu. Nemáte odvahu snížit tu zatím nejnižší daň přímou, daň z příjmu fyzických osob, z 15 % na 10. Nemáte na to odvahu. Přitom víte, kolik je tady nízkopříjmových skupin, a je vám líto 300 korun na výplatě u těch, kteří berou měsíčně 6 000 nebo 8 000 korun. Místo toho jenom zvýšíte daňovou zátěž u nepřímých daní, u daně z přidané hodnoty, která právě těmto lidem nedává možnost koupit si to, co by si na trhu rádi koupili.
Mluvíte o tom, že snižujete přímou daň z 31 % na 28 %, že toho dosáhnete. Ve skutečnosti je potřeba, aby ty podniky, které teprve začínají, měly daň mnohem nižší, třeba oněch 10 nebo 15 %, a ty podniky, které se už rozjely, kterým jsme dali výhody investováním v České republice, neplatily 31, ale klidně 35 % daně, tak jak na to po povodních byly všechny průmyslové podniky v tomto státě připraveny. A jsou tady obory podnikání v České republice, které jsou v každém normálním prosperujícím státě zdaněny mnohem vyšší daní, než je daň 31%. Ono podnikat v hazardu je něco jiného než podnikat v průmyslu nebo obchodu. Tam patří daň 40%, 45%; a nechci sahat ani do švédského modelu nebo japonského modelu, kde jsou daně okolo 50 %. Takovou odvahu kdybyste měli, tak byste byli skutečná vláda, která myslí reformu vážně.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Jako další se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer, poté vystoupí pan poslanec Michal Kraus, poté pan poslanec Jan Mládek a poté pan poslanec Oldřich Vojíř.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, při poslechu vystoupení pana ministra vnitra jsem si vzpomněl na úsloví, které říká "ševče, drž se svého kopyta", a položil jsem si otázku, zda se ze dne na den stal z ministra vnitra expert a profesionál na problematiku veřejných financí. Pak jsem si položil otázku, zda se ze dne na den stal z ministra vnitra profesionál na boj proti nezaměstnanosti. Odpověděl jsem si "ne". Stal se a potvrdil jenom svoji profesionalitu v tom, přednášet obecné projevy a nicneříkající teze.
Myslím, že by bylo dobré, kdyby zejména ministr vnitra namísto toho, aby se pokoušel hrát si na experta na rozpočet, na experta na nezaměstnanost, sociální věci, se skutečně držel svého kopyta. Myslím si, že je čas, aby namísto toho, aby přednášel obecné fráze a obecné projevy, se zamyslel nad tím, co znamenají konkrétní čísla a fakta v jeho vlastním resortu. Jak je možné, že za poslední rok dramaticky o 25 % klesla důvěra veřejnosti v Policii České republiky. Jak je možné, že prakticky 70 % občanů České republiky považuje policii za nejzkorumpovanější instituci v České republice vůbec. Myslím si, že nastal čas, aby odpověděl konkrétně na to, jak se hodlá vypořádat s problematikou korupce uvnitř svého resortu, chaosu, který tam je, ztrátou motivace lidí pro to, aby svoji práci dělali dobře. Myslím si, že teď je přesně čas na to, aby něco takového ministr vnitra udělal.
Domnívám se tedy, že ona slovíčka "ševče" - byť pan ministr profesí není švec, pokud se nepletu - "drž se svého kopyta" platí, a v případě pana ministra vnitra platí stonásobně. Jestli on ve svém - a tím bych skončil - vystoupení použil příměr, že tato vláda je lékař, který postavil pacienta na nohy, tak potom já mu jako lékař odpovídám: ano, postavil ho na nohy, ale předtím mu obě nohy uřízl.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: O slovo se přihlásil místopředseda vlády a ministr financí pan Bohuslav Sobotka.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi skutečně jenom faktickou poznámku. Velmi dlouho jsem přemýšlel o tom, co spojuje všechna vystoupení, která zde zaznívají již delší dobu z poslaneckého klubu ODS, a pochopil jsem, že poslanci ODS si zřejmě dali klubový závazek, že každé vystoupení v této Poslanecké sněmovně musí obsahovat alespoň jeden osobní podpásový, nebo dokonce sprostý útok. Myslím si, že to je společný prvek všech vystoupení, a já bych chtěl požádat poslance Poslanecké sněmovny, aby se k této taktice nepřipojovali. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Michal Kraus, připraví se pan poslanec Jan Mládek.
Poslanec Michal Kraus: Děkuji. Paní místopředsedkyně, mám bohužel smůlu, že nemám přednostní právo vystupovat v této sněmovně, tak jsem musel čekat na to, až se ti s přednostním právem vypovídají. Dovolte mi tedy, abych teď i já řekl své slovo.
Myslím si, že debata sklouzla opravdu do pater, ve kterých asi není konstruktivní, dokonce ani přínosná; nevím, jestli o přínosnosti DPH bude svědčit debata o stavu české policie nebo o některých jiných věcech. Ale dovolte mi, abych se vrátil k tématu.
Mám za to, že v debatě je zcela zřejmé, a ukazuje se to i na vystoupeních nejen zástupců opozice zprava, ale i zleva, jejich vystoupení samozřejmě mohou mít určitou lehkost, mohou házet ciframi nahoru a dolů, protože nejsou svázáni vládní odpovědností. Já si myslím, že až k tomu jednou dojde, a vy všichni víte, že k tomu dojde, a některá z našich opozicí bude jednou koalice, a já jenom doufám, že to bude co nejpozději, budou muset také mluvit jinak. Budou muset čísla, o kterých hovoří, pořádně spočítat a budou muset také zvažovat, co posun určité sazby nahoru nebo dolů bude skutečně znamenat nejenom pro státní rozpočet, ale pro úroveň života společnosti jako takové.
Myslím si, že debata na téma daňového systému se dostává do určité krize prakticky v celé Evropě, protože systém, který dnes používáme, platí již více než 120 let, a ukazuje se samozřejmě, že ekonomika se vyvíjela, společnost také, a systém daní, který vznikal vlastně v předminulém století, už účinný není. Je potřeba nalézt recept na to, jak ho změnit.
Přerozdělování a určité zajišťování sociálně slabých nevymysleli a nepřivedli do státních financí zástupci levicových stran, ale byli to naopak konzervativní politici, kteří pochopili, že mít ve svém státě chudé a nemocné je nejenom špatné, nejenom neprospěšné pro stát, ale ve své podstatě zhoubné i pro vládce. Jestliže kancléř Bismarck v Německu a lord Lloyd v Anglii někdy v 90. nebo 80. letech předminulého století začali přicházet se systémy sociálního a důchodového zabezpečení, věděli právě, že stát může být úspěšný teprve tehdy, když bude mít co nejméně chudých, co nejméně nemocných a dokáže se o ně postarat. A o tom ta debata je. Protože samozřejmě naše veřejné finance se dostaly do situace, kdy tvořící se příjmy nestačí na výdaje, které se tady pohybovaly po jakési spirále setrvačnosti, která byla překrývána tím, že náš státní rozpočet v 90. letech měl celou řadu neopakovatelných mimořádných příjmů, které zkrátka neukazovaly v plné nahotě to, že naše veřejné výdaje na chudé, nemocné a jinak postižené jsou zkrátka větší, než na co státní rozpočet má. Na přelomu 90. let a prvních let nového tisíciletí zase vláda, přestože výdaje zase stoupaly, na to nereflektovala, a je tedy logické, že dříve nebo později muselo dojít k reformám a reformy budou logicky pokračovat do té doby, než se bilance příjmů a výdajů zase srovná.
***